CC Ādi 17.257

প্রভুর নিন্দায় সবার বুদ্ধি হৈল নাশ ।
সুপঠিত বিদ্যা কারও না হয় প্রকাশ ॥ ২৫৭ ॥
prabhura nindāya sabāra buddhi haila nāśa
supaṭhita vidyā kārao nā haya prakāśa

Synonyma

prabhuraPána; nindāyav pomlouvání; sabārakaždého; buddhiinteligence; hailastala se; nāśazkažená; su-paṭhitasečtělí; vidyāpoznání; kāraokaždého; ne; hayastane se; prakāśaprojevené.

Překlad

Když se tak všichni studenti dohodli a kritizovali Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jejich inteligence se zkazila. Přestože byli učenci, podstata poznání se u nich kvůli tomuto přestupku neprojevila.

Význam

V Bhagavad-gītě je řečeno: māyayāpahṛta-jñānā āsuraṁ bhāvam āśritāḥ – stane-li se někdo nepřítelem Nejvyšší Osobnosti Božství a zaujme ateistický postoj (āsuraṁ bhāvam), podstata poznání se v něm neprojeví, ani když bude učenec. Jinak řečeno, podstatu jeho poznání ukradne Pánova matoucí energie. Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti cituje mantru ze Śvetāśvatara Upaniṣady (6.23):
yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ
Význam tohoto verše je, že ten, kdo je bez nějakých skrytých motivů neochvějně oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇuovi, a duchovnímu mistrovi, se stane mistrem veškerého poznání. V srdci takového oddaného se projeví skutečná podstata védského poznání. Touto podstatou není nic jiného než odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Podstata védského poznání je vyjevena pouze tomu, kdo se plně odevzdá duchovnímu mistrovi a Nejvyššímu Pánu, nikomu jinému. To samé zdůrazňuje Śrī Prahlāda Mahārāja ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.24):
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyate bhagavaty addhā
tan manye 'dhītam uttamam
„Ten, kdo přímo uplatní těchto devět zásad (naslouchání, opěvování, vzpomínání atd.) ve službě Pánu, je považován za velice učeného člověka, který velmi dobře porozuměl védské literatuře, protože cílem studia védské literatury je pochopit svrchovanost Pána Śrī Kṛṣṇy.“ Śrīdhara Svāmī ve svém komentáři potvrzuje, že se člověk musí nejdříve odevzdat duchovnímu mistrovi, a potom se rozvine proces oddané služby. Není pravda, že oddaným se může stát pouze ten, kdo pilně usiluje o akademickou kariéru. Má-li někdo naprostou důvěru v duchovního mistra a Nejvyšší Osobnost Božství, pak i bez akademické kariéry rozvine svůj duchovní život a skutečné poznání Véd. To potvrzuje příklad Mahārāje Khaṭvāṅgy. O tom, kdo se odevzdal, se rozumí, že velmi dobře pochopil obsah Véd. Ten, kdo přijme tento védský proces odevzdání se, si osvojí oddanou službu a bude zcela jistě úspěšný. Avšak ten, kdo je příliš pyšný, není schopný se odevzdat ani duchovnímu mistrovi, ani Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto nemůže pochopit podstatu žádného védského písma. Śrīmad-Bhāgavatam (11.11.18) prohlašuje:
śabda-brahmaṇi niṣṇāto
na niṣṇāyāt pare yadi
śramas tasya śrama-phalo
hy adhenum iva rakṣataḥ
„Je-li někdo sečtělý ve védské literatuře, ale není oddaným Pána Viṣṇua, jeho snaha je jen zbytečnou prací pro nic. Je to stejné jako vydržovat krávu, která nedává mléko.“
Ten, kdo se zajímá pouze o akademickou kariéru, aniž by následoval proces odevzdání se, nemůže udělat žádný pokrok. Jediné, co získá, je pouze zbytečně vynaložené úsilí. Je-li někdo odborníkem ve studiu Véd, ale neodevzdal se duchovnímu mistrovi nebo Viṣṇuovi, je všechno jeho pěstování poznání pouhou ztrátou času a energie.