Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 13.123
Verš
hena janma tāra vyartha haila
pāiyā amṛtadhunī, piye viṣa-garta-pāni,
janmiyā se kene nāhi maila
Synonyma
pāiyā mānuṣa janma — každý, kdo dostal lidské tělo; ye — kdo; nā — ne; śune — slyší; gaura-guṇa — o vlastnostech Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua; hena janma — takové zrození; tāra — jeho; vyartha haila — je k ničemu; pāiyā — dostat příležitost; amṛta-dhunī — řeka nektaru; piye — pije; viṣa-garta-pāni — vodu z otrávené jámy hmotného štěstí; janmiyā — když se narodil v lidském těle; se — on; kene — proč; nāhi — ne; maila — zemřel.
Překlad
Každý, kdo se narodil v lidském těle, ale nepřijímá učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, maří svoji příležitost. Amṛtadhunī je proudící řeka nektaru oddané služby. Pokud někdo poté, co dostal lidské tělo, nepije vodu z této řeky a místo ní pije vodu z otrávené jámy hmotného štěstí, bylo by pro něho lepší, ne aby žil, ale už dávno zemřel.
Význam
V této souvislosti složil Śrīmat Prabodhānanda Sarasvatī ve své Caitanya-candrāmṛtě následující verše (37, 36, 34):
yadi caitanyam īśvaram
na viduḥ sarva-śāstra-jñā
hy api bhrāmyanti te janāḥ
„V tomto hmotném světě schází vědomí Kṛṣṇy. Pán Caitanya Mahāprabhu je vědomí Kṛṣṇy zosobněné. Pokud tedy nějaký velmi vzdělaný učenec nebo vědec nezná Śrī Caitanyu Mahāprabhua, je jisté, že bloumá tímto světem zbytečně.“
-pīyūṣa-rasa-sāgare
caitanya-candre prakaṭe
yo dīno dīna eva saḥ
„Člověk, který nevyužije nektaru oddané služby, jenž se v přítomnosti hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua vylévá z břehů, je ten největší chudák ze všech chudáků.“
vistīrṇe prema-sāgare
suprakāśita-ratnaughe
yo dīno dīna eva saḥ
„Příchod Pána Caitanyi Mahāprabhua je jako oceán nektaru, který se stále zvětšuje. Ten, kdo v tomto oceánu nesbírá vzácné drahokamy, je ten největší chudák ze všech chudáků.“
Také Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.19, 20, 23) říká:
saṁstutaḥ puruṣaḥ paśuḥ
na yat-karṇa-pathopeto
jātu nāma gadāgrajaḥ
na śṛṇvataḥ karṇa-puṭe narasya
jihvāsatī dārdurikeva sūta
na copagāyaty urugāya-gāthāḥ
na jātu martyo ’bhilabheta yas tu
śrī-viṣṇu-padyā manujas tulasyāḥ
śvasañ chavo yas tu na veda gandham
„Člověk, který není spojen s vědomím Kṛṣṇy, může být v takzvané lidské společnosti považován za velkou osobnost, ale ve skutečnosti není nic jiného než velké zvíře. Tato zvířata obvykle sklízejí chválu od jiných zvířat, jako jsou psi, prasata, velbloudi a osli. Uši člověka, který nenaslouchá o Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou jako díry v poli. I když má takový člověk jazyk, ten připomíná jazyk žáby, která svým kvákáním jen zbytečně ruší a zároveň láká hada smrti. Také člověk, který nevyužívá prachu z lotosových nohou velkých oddaných, ani nečichá k lístkům tulasī obětovaným lotosovým nohám Pána, musí být považován za mrtvého, i když zdánlivě ještě žije.“
Śrīmad-Bhāgavatam 10.1.4 podobně uvádí:
bhavauṣadhācchrotra-mano 'bhirāmāt
ka uttamaśloka-guṇānuvādāt
pumān virajyeta vinā paśu-ghnāt
„Kdo jiný, než ten, kdo zabíjí zvířata nebo vlastní duši, se nechce zajímat o naslouchání o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství? Toto opěvování si vychutnávají ti, kteří jsou zbaveni znečištění hmotného světa.“
Podobně Śrīmad-Bhāgavatam 3.23.56 říká: na tīrtha-pada-sevāyai jīvann api mṛto hi saḥ: „I když člověk zdánlivě žije, je považován za mrtvolu, pokud neslouží lotosovým nohám velkých oddaných.“