Bg. 9.17

Celý projevený vesmír, vše pohyblivé i nehybné vzniká jako výsledek rozličného působení Kṛṣṇovy energie. V hmotném životě si vytváříme různé vztahy s různými živými bytostmi, které nejsou ničím jiným než Kṛṣṇovou okrajovou energií. V rámci stvoření, které uskutečňuje prakṛti, se nám některé jeví jako náš otec, matka, praotec nebo stvořitel, ale ve skutečnosti jsou všechny nedílnými částmi Kṛṣṇy. V tom smyslu tyto živé bytosti, které se zdají být naším otcem, matkou a podobně, nejsou ničím jiným než Kṛṣṇou. Slovo dhātā v tomto verši znamená „stvořitel“. Nejen náš otec a matka jsou nedílné části Kṛṣṇy, ale i každý stvořitel, rodiče našich rodičů a další, jsou Kṛṣṇa. Každá živá bytost jakožto nedílná část Kṛṣṇy je ve skutečnosti Kṛṣṇa. Proto je Kṛṣṇa jediným cílem všech Véd. Všechno, co se z nich chceme dozvědět, je jen postupným krokem k poznání Kṛṣṇy. Ty pasáže, které nám pomáhají se očistit a poznat své přirozené postavení, jsou o to víc Kṛṣṇa. Podobně i živá bytost, která chce pochopit všechny védské zásady, je nedílnou částí Kṛṣṇy, a jako taková je také Kṛṣṇa. Slovo oṁ, zvané praṇava, je transcendentální zvukovou vibrací ve všech védských mantrách a je rovněž Kṛṣṇa. A jelikož má praṇava neboli oṁ-kāra důležité místo v hymnech všech čtyř Véd (Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva), rozumí se, že i ony jsou Kṛṣṇa.