Bg. 3.1

V předchozí kapitole popsal Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, velmi podrobně povahu duše, aby zachránil svého důvěrného přítele Arjunu z oceánu hmotného smutku. A doporučil cestu realizace: buddhi-yogu neboli vědomí Kṛṣṇy. Někteří lidé si pletou vědomí Kṛṣṇy s nečinností a s tímto špatným pochopením odcházejí do ústraní, aby si tam plně uvědomili Kṛṣṇu pouhým opakováním Jeho svatého jména. Bez průpravy ve filozofii vědomí Kṛṣṇy se ale zpívání Kṛṣṇova svatého jména v ústraní nedoporučuje, neboť tak může člověk získat jen laciný obdiv nevinné veřejnosti. I Arjuna si myslel, že vědomí Kṛṣṇy čili buddhi-yoga – používání inteligence k rozvoji duchovního poznání – znamená zanechat aktivního života a někde v ústraní podstupovat askezi. Jinými slovy, pod zástěrkou uvědomování si Kṛṣṇy se chtěl šikovně vyhnout boji. Protože však byl upřímným žákem, předložil svůj nápad svému učiteli k posouzení a zeptal se Kṛṣṇy, jaký postup pro něho bude nejlepší. V odpověď na to mu Pán Kṛṣṇa v této třetí kapitole podrobně vysvětlil karma-yogu neboli jednání s vědomím Kṛṣṇy.