VERSO 26
Sloka 26
Texto
Verš
ācāryavān jñāna-virāga-raṁhasā
dahaty avīryaṁ hṛdayaṁ jīva-kośaṁ
pañcātmakaṁ yonim ivotthito ’gniḥ
ācāryavān jñāna-virāga-raṁhasā
dahaty avīryaṁ hṛdayaṁ jīva-kośaṁ
pañcātmakaṁ yonim ivotthito ’gniḥ
Sinônimos
Synonyma
yadā — quando; ratiḥ — apego; brahmaṇi — na Suprema Personalidade de Deus; naiṣṭhikī — fixa; pumān — a pessoa; ācāryavān — inteiramente rendida ao mestre espiritual; jñāna — conhecimento; virāga — desapego; raṁhasā — pela força de; dahati — queima; avīryam — impotente; hṛdayam — dentro do coração; jīva-kośam — a cobertura da alma espiritual; pañca-ātmakam — cinco elementos; yonim — fonte de nascimento; iva — como; utthitaḥ — emanando; agniḥ — fogo.
yadā — když; ratiḥ — připoutanost; brahmaṇi — k Nejvyššímu Pánu; naiṣṭhikī — stálá; pumān — osoba; ācāryavān — zcela odevzdaná duchovnímu mistrovi; jñāna — poznání; virāga — odpoutanosti; raṁhasā — silou; dahati — spaluje; avīryam — neschopné; hṛdayam — v srdci; jīva-kośam — pokryv duše; pañca-ātmakam — pět prvků; yonim — zdroj zrození; iva — jako; utthitaḥ — vycházející; agniḥ — oheň.
Tradução
Překlad
Ao se fixar em seu apego à Suprema Personalidade de Deus pela graça do mestre espiritual e pelo despertar de conhecimento e desapego, a entidade viva, situada dentro do coração do corpo e coberta pelos cinco elementos, queima seus envolvimentos materiais exatamente como o fogo que surge da madeira e queima a própria madeira.
Když se živá bytost — která je umístěná v srdci těla a pokrytá pěti prvky — milostí duchovního mistra a probuzením poznání a odpoutanosti trvale připoutá k Nejvyšší Osobnosti Božství, spálí své hmotné okolí právě tak, jako oheň spaluje dřevo, ze kterého vychází.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—Afirma-se que tanto o jivātmā, a alma individual, quanto o Paramātmā vivem juntos dentro do coração. A versão védica estabelece que hṛdi hy ayam ātmā: tanto a alma quanto a Superalma vivem dentro do coração. A alma individual se liberta ao sair do coração material ou ao limpar o coração para espiritualizá-lo. O exemplo dado aqui é muito apropriado: yonim ivotthito ’gniḥ. Agni, ou o fogo, surge da madeira, e ele próprio destrói a madeira completamente. Do mesmo modo, a entidade viva que aumenta seu apego à Suprema Personalidade de Deus deve ser considerada como o fogo. O fogo aceso é visível pelas exibições de seu calor e sua luz; da mesma forma, quando a entidade viva dentro do coração se ilumina com pleno conhecimento espiritual e desapega-se do mundo material, ela elimina sua cobertura material de cinco elementos – terra, água, fogo, ar e éter – e se livra das cinco classes de apegos materiais, a saber, ignorância, falso egoísmo, apego ao mundo material, inveja e absorção em consciência material. Portanto, pañcātmakam, como se menciona neste verso, refere-se ou aos cinco elementos, ou às cinco coberturas de contaminação material. Quando tudo isso é reduzido a cinzas pelo fogo ardente de conhecimento e desapego, fixamo-nos firmemente em serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus. A menos que a entidade viva se refugie em um mestre espiritual fidedigno e aumente sua atração por Kṛṣṇa através das instruções do mestre espiritual, suas cinco coberturas não podem ser removidas do coração material. A entidade viva concentra-se dentro do coração, e tirá-la dali é liberá-la. Esse é o processo. Devemos refugiar-nos em um mestre espiritual fidedigno e, mediante suas instruções, aumentar nosso conhecimento em serviço devocional, desapegar-nos do mundo material e, deste modo, libertar-nos. O devoto avançado, portanto, não vive dentro do corpo material, mas sim dentro de seu corpo espiritual, assim como um coco seco vive desapegado da casca do coco, muito embora esteja dentro da casca. Por isso, o corpo do devoto puro se chama cin-maya-śarīra, “corpo espiritualizado”. Em outras palavras, o corpo do devoto não está ligado a atividades materiais, motivo pelo qual o devoto é sempre liberado (brahma-bhūyāya kalpate), como se afirma na Bhagavad-gītā (14.26). Śrīla Rūpa Gosvāmī também confirma isso:
Je řečeno, že individuální duše (jīvātmā) i Paramātmā žijí společně v oblasti srdce. Vedy uvádí: hṛdi hy ayam ātmā — jak duše, tak Nadduše žijí v srdci. Individuální duše dosáhne osvobození, když opustí hmotné srdce neboli když ho očistí, aby zduchovnělo. Uvedený příklad je velmi výstižný: yonim ivotthito 'gniḥ. Agni, oheň, vychází ze dřeva a sám toto dřevo zcela zničí. Když živá bytost zvyšuje svou připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství, připomíná oheň. Planoucí oheň se projevuje šířením tepla a světla, a podobně živá bytost — je-li v srdci osvícena plným duchovním poznáním a odpoutána od hmotného světa — spálí své hmotné pokryvy z pěti prvků (země, vody, ohně, vzduchu a éteru) a osvobodí se od pěti druhů hmotné připoutanosti: nevědomosti, falešného egoismu, připoutanosti k hmotnému světu, závisti a pohrouženosti do hmotného vědomí. Slovo pañcātmakam se proto vztahuje buď na pět prvků, nebo na pět obalů hmotných nečistot. Když to vše spálí na prach planoucí oheň poznání a odpoutanosti, živá bytost je upevněna v oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokud nepřijme útočiště u pravého duchovního mistra a nerozvine na základě jeho pokynů připoutanost ke Kṛṣṇovi, nemůže odstranit pět pokryvů z hmotného srdce. Živá bytost je soustředěná v srdci a vyprostit ji z něho znamená osvobodit ji. Takový je postup. Je třeba se uchýlit k pravému duchovnímu mistrovi, na základě jeho pokynů rozšiřovat své poznání, které přináší oddaná služba, odpoutat se od hmotného světa, a tak dosáhnout osvobození. Pokročilý oddaný tedy nežije v hmotném, ale v duchovním těle, stejně jako je vyschlý kokos oddělen od kokosové skořápky, přestože je v ní. Tělo čistého oddaného se proto nazývá cin-maya-śarīra, “zduchovnělé tělo”. Toto tělo nemá nic společného s hmotnými činnostmi, a proto je oddaný trvale osvobozený (brahma-bhūyāya kalpate), jak dokládá Bhagavad-gītā (14.26). Totéž potvrzuje i Śrīla Rūpa Gosvāmī:
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
“Qualquer que seja a condição em que alguém esteja, se está plenamente ocupado com o corpo, a mente e as palavras a serviço do Senhor, está liberado, ainda que dentro deste corpo.”
“Ten, kdo plně zaměstnává své tělo, mysl a slova ve službě Pánu, je osvobozený ještě v tomto těle, bez ohledu na postavení, ve kterém se nachází.”