STIH 24

TEXT 24

Tekst

Verš

avyaktaṁ vyaktim āpannaṁ
manyante mām abuddhayaḥ
paraṁ bhāvam ajānanto
mamāvyayam anuttamam

Synonyms

Synonyma

avyaktam – neočitovan; vyaktim – osobnost; āpannam – poprimio; manyante – misle; mām – Ja; abuddhayaḥ – manje inteligentne osobe; param – vrhovno; bhāvam – postojanje; ajānantaḥ – ne znajući; mama – Moje; avyayam – neprolazno; anuttamam – najmanje.

avyaktam — neprojevený; vyaktim — osobnost; āpannam — získal; manyante — považují; mām — Mne; abuddhayaḥ — méně inteligentní; param — svrchovanou; bhāvam — existenci; ajānantaḥ — neznající; mama — Moji; avyayam — nechřadnoucí; anuttamam — nejvznešenější.

Translation

Překlad

Neinteligentni ljudi, koji nemaju savršeno znanje o Meni, misle da Ja, Svevišnja Božanska Osoba Kṛṣṇa, ranije nisam bio osoba i da sam sada poprimio osobnost. Zbog svoga sićušnog znanja ne poznaju Moju višu, neuništivu i vrhovnu prirodu.

Neinteligentní lidé, kteří Mě dokonale neznají, si myslí, že Já, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, jsem byl dříve neosobní a nyní jsem přijal tuto osobní podobu. Jelikož mají omezené poznání, neznají Mou vyšší povahu, která je neměnná a svrchovaná.

Purport

Význam

SMISAO: Obožavatelji polubogova bili su opisani kao manje inteligentni, a sada su i impersonalisti opisani na sličan način. Iako u ovom stihu Gospodin Kṛṣṇa govori Arjuni u Svom osobnom obliku, impersonalisti zbog neznanja tvrde da Svevišnji Gospodin nema oblik. Gospodinov veliki bhakta u učeničkom naslijeđu Rāmānujācārye, po imenu Yāmunācārya, napisao je u vezi s tim dva vrlo lijepa stiha:

Za méně inteligentní již byli prohlášeni ti, kdo uctívají polobohy, a v tomto verši jsou podobně popisováni impersonalisté. Pán Kṛṣṇa zde ve své osobní podobě hovoří k Arjunovi, ale impersonalisté se přesto z nevědomosti přou, že Nejvyšší Pán z konečného hlediska podobu nemá. Yāmunācārya, velký oddaný Pána patřící k učednické posloupnosti Śrī Rāmānujācāryi, napsal v této souvislosti dva příhodné verše:

tvāṁ śīla-rūpa-caritaiḥ parama-prakṛṣṭaiḥ
sattvena sāttvikatayā prabalaiś ca śāstraiḥ
prakhyāta-daiva-paramārtha-vidāṁ mataiś ca
naivāsura-prakṛtayaḥ prabhavanti boddhum

„Dragi moj Gospodine, bhakte poput Vyāsadeve i Nārade znaju da si Ti Božanska Osoba. Razumijevanjem različitih vedskih spisa osoba može spoznati Tvoje osobine, oblik i djelatnosti te tako može shvatiti da si Ti Svevišnja Božanska Osoba, ali živa bića pod utjecajem guṇa strasti i neznanja, demoni i abhakte ne mogu Te shvatiti. Oni su nesposobni da Te shvate. Premda mogu vješto raspravljati o Vedānti, Upaniṣadama i drugim vedskim spisima, ne mogu shvatiti Božansku Osobu." (Stotra-ratna 12)

“Můj milý Pane! Oddaní, jako jsou Vyāsadeva a Nārada, Tě znají a vědí, že jsi Osobnost Božství. Pochopením různých védských písem může každý poznat Tvé vlastnosti, podobu a činnosti, a tak si uvědomit, že jsi Nejvyšší Osoba. Avšak ti, kdo jsou pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti — démoni či neoddaní — Tě poznat nemohou. Nejsou schopni Ti porozumět. Bez ohledu na to, jak znalecky umějí rozebírat Vedāntu, Upaniṣady a jiná védská písma, nedokáží poznat Osobnost Božství.” (Stotra-ratna 12)

U Brahma-saṁhiti rečeno je da se Božanska Osoba ne može shvatiti samim proučavanjem Vedānte. Osobnost Svevišnjeg možemo shvatiti jedino milošću Svevišnjega Gospodina. Zato je u ovom stihu jasno rečeno da nisu samo obožavatelji polubogova manje inteligentni već i abhakte koji proučavaju Vedāntu i spekuliraju o vedskoj književnosti bez primjese istinske svjesnosti Kṛṣṇe. Oni ne mogu shvatiti osobnu prirodu Boga. Osobe kojima se čini da Apsolutna Istina nije osoba opisane su kao abuddhayaḥ, što znači da nisu spoznale krajnji vid Apsolutne Istine. U Śrīmad-Bhāgavatamu rečeno je da vrhunska spoznaja započinje sa spoznajom neosobnog Brahmana i nastavlja se sa spoznajom lokalizirane Paramātme, ali je konačan vid Apsolutne Istine Božanska Osoba. Suvremeni impersonalisti još su nerazboritiji, jer ne slijede čak ni svoga velikog prethodnika Śaṅkarācāryu, koji je rekao da je Kṛṣṇa Svevišnja Božanska Osoba. Ne znajući Vrhovnu Istinu, impersonalisti misle da je Kṛṣṇa samo sin Devakī i Vasudeve, ili kraljević, ili moćno živo biće. Kṛṣṇa osuđuje takvo mišljenje u Bhagavad-gīti (9.11). Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam: „Samo Me budale smatraju običnom osobom."

V Brahma-saṁhitě stojí, že Osobnosti Božství nelze porozumět pouhým studiem Vedānty. Poznat Nejvyššího coby Osobu je možné jedině Jeho milostí. Proto je v tomto verši jasně řečeno, že méně inteligentní nejsou jen uctívatelé polobohů, ale i neoddaní, kteří studují Vedāntu a spekulují nad védskou literaturou bez jediné stopy pravého vědomí Kṛṣṇy; tito jedinci nemohou poznat osobní povahu Boha. Ti, kdo se domnívají, že Absolutní Pravda je neosobní, jsou nazváni abuddhayaḥ — to vyjadřuje, že neznají Její konečný aspekt. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že realizace Nejvyššího začíná u neosobního Brahmanu a poté pokračuje k lokalizované Nadduši, ale vrcholem poznání Absolutní Pravdy je Osobnost Božství. Moderní impersonalisté jsou ještě méně inteligentní než ostatní, neboť nenásledují ani svého slavného předchůdce Śaṅkarācāryu, který výslovně prohlásil, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Božská Osobnost. Impersonalisté neznalí Nejvyšší Pravdy si myslí, že Kṛṣṇa je pouze synem Devakī a Vasudevy, popřípadě nějakým princem či mocnou živou bytostí. Toto pojetí je rovněž odsouzeno v Bhagavad-gītě, kde Kṛṣṇa říká: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam — “Jedině hlupáci Mě považují za obyčejnou bytost.” (Bg. 9.11)

Činjenica je da nitko ne može shvatiti Kṛṣṇu bez predanog služenja i bez razvijanja svjesnosti Kṛṣṇe. Bhāgavatam (10.14.29) to potvrđuje:

Skutečnost je taková, že nikdo nedokáže Kṛṣṇu poznat, aniž by vykonával oddanou službu a rozvinul vědomí Kṛṣṇy. Bhāgavatam (10.14.29) to dokládá takto:

athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan

„Gospodine moj, ako netko dobije čak i tračak milosti Tvojih lotosolikih stopala, može shvatiti veličinu Tvoje osobnosti, ali oni koji nastoje shvatiti Svevišnju Božansku Osobu spekulacijom, ne mogu Te shvatiti, čak ni nakon dugogodišnjeg proučavanja Veda." Svevišnja Božanska Osoba Kṛṣṇa ili Njegov oblik, odlike i ime ne mogu se shvatiti samom umnom spekulacijom ili proučavanjem vedske književnosti. Gospodin se mora shvatiti predanim služenjem. Svevišnju Božansku Osobu možemo shvatiti samo ako se potpuno zaokupimo svjesnošću Kṛṣṇe, koja počinje s pjevanjem mahā-mantre – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Impersonalisti koji nisu bhakte misle da je Kṛṣṇino tijelo materijalne prirode i da su sve Njegove djelatnosti, oblik i pratnja māyā. Ti su impersonalisti poznati kao māyāvādīji. Oni ne znaju krajnju istinu.

“Můj Pane, pokud je někdo poctěn byť jen kapkou milosti z Tvých lotosových nohou, může porozumět velikosti Tvé osobnosti. Ti, kdo se však snaží Tebe, Nejvyšší Osobnost Božství, poznat pomocí spekulace, nemohou uspět, ani když budou studovat Vedy po mnoho let.” Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, Jeho podobu, vlastnosti a jméno, nelze poznat pouhou myšlenkovou spekulací nebo hovory na téma védské literatury. Je třeba vykonávat oddanou službu. Porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství může živá bytost jedině tehdy, když se plně věnuje rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, které začíná zpíváním mahā-mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Impersonalisté nejsou Pánu Kṛṣṇovi oddáni a myslí si, že Jeho tělo je tvořené prvky hmotné přírody a že všechny Jeho činnosti, podoba a další aspekty jsou māyā. Jsou známí pod jménem māyāvādīni a neznají konečnou pravdu.

Dvadeseti stih jasno kaže: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ. „Osobe zaslijepljene požudnim željama predaju se različitim polubogovima." Poznato je da osim Svevišnje Božanske Osobe postoje polubogovi koji imaju svoje planete, kao što Gospodin ima Svoj planet. U dvadeset trećem stihu rečeno je – devān deva-yajo yānti mad-bhaktā yānti mām api: obožavatelji polubogova odlaze na različite planete polubogova, a bhakte Gospodina Kṛṣṇe odlaze na planet zvan Kṛṣṇaloka. Unatoč tim jasnim tvrdnjama budalasti impersonalisti misle da Gospodin nije osoba i da su ovi oblici nestvarni. Možemo li proučavanjem Gīte zaključiti da polubogovi i njihova prebivališta nisu osobne prirode? Očito ni polubogovi ni Kṛṣṇa, Svevišnja Božanska Osoba, nisu neosobni. Svi su oni osobe. Gospodin Kṛṣṇa je Svevišnja Božanska Osoba i ima vlastiti planet, a polubogovi imaju svoje.

V dvacátém verši se jasně říká: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — “Ti, kdo jsou zaslepeni chtivými touhami, se odevzdávají různým polobohům.” Je potvrzeno, že kromě Nejvyšší Osobnosti Božství existují také polobozi, kterým patří různé planety, a svou planetu má i Pán. Ve dvacátém třetím verši stojí: devān deva-yajo yānti mad-bhaktā yānti mām api — uctívatelé polobohů dospějí na jejich planety a oddaní Pána Kṛṣṇy dosáhnou Kṛṣṇovy planety, Kṛṣṇaloky. Přestože je to jednoznačně řečeno, pošetilí impersonalisté stále tvrdí, že Pán je beztvarý a že tyto podoby nejsou skutečné. Vyplývá snad ze studia Gīty, že polobozi se svými sídly jsou neosobní? Naopak — je zcela zřejmé, že neosobní nejsou ani polobozi, ani Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Všichni jsou to osoby — Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, má svou planetu a polobozi mají zase své.

Prema tome, monistička tvrdnja da je krajnja istina bezoblična i da je oblik nametnut ne odgovara istini. Ovdje je jasno rečeno da nije nametnut. Iz Bhagavad-gīte možemo jasno shvatiti da oblici polubogova i oblik Svevišnjega Gospodina istodobno postoje i da je Gospodin Kṛṣṇa sac-cid-ānanda, vječno blaženo znanje. Vede potvrđuju da je Vrhovna Apsolutna Istina ānanda-mayo 'bhyāsāt, po prirodi puna blažena zadovoljstva i riznica bezbrojnih vrlina. U Gīti Gospodin kaže da se pojavljuje, iako je aja (nerođen). To su činjenice koje trebamo shvatiti iz Bhagavad-gīte. Ne možemo razumjeti kako Svevišnja Božanska Osoba može biti neosobne prirode. Prema izjavama Gīte, teorija je impersonalističkih monista o nametanju oblika pogrešna. Iz ovog stiha možemo jasno vidjeti da Vrhovna Apsolutna Istina, Gospodin Kṛṣṇa, ima i oblik i osobnost.

Monistické tvrzení, že konečná pravda je beztvará a že podoba je klam, tedy není pravdivé. Zde je jasně řečeno, že podoba není iluze. Z Bhagavad-gīty jednoznačně vyplývá, že jak podoby polobohů, tak podoba Nejvyššího Pána existují, a že Pán Kṛṣṇa je sac-cid-ānanda, podobou vyznačující se věčností, blažeností a poznáním. Rovněž Vedy dokládají, že Nejvyšší Absolutní Pravda je svou povahou plná blaženosti (ānanda-mayo 'bhyāsāt) a že je zdrojem neomezeně mnoha příznivých vlastností. A v Gītě Pán říká, že se zjevuje, přestože je aja (nezrozený). To jsou skutečnosti, které bychom měli z Bhagavad-gīty vyrozumět. Nechápeme, jak by Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mohl být neosobní — teorie monistů-impersonalistů je z hlediska výroků Gīty klamná. Z těch jasně vyplývá, že Nejvyšší Absolutní Pravda je Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, jenž má jak podobu, tak osobnost.