Skip to main content
Library » Bhagavad-gītā kakva jest » SEDAMNAESTO POGLAVLJE

STIH 11

TEXT 11

Tekst

Verš

aphalākāṅkṣibhir yajño
vidhi-diṣṭo ya ijyate
yaṣṭavyam eveti manaḥ
samādhāya sa sāttvikaḥ
aphalākāṅkṣibhir yajño
vidhi-diṣṭo ya ijyate
yaṣṭavyam eveti manaḥ
samādhāya sa sāttvikaḥ

Synonyms

Synonyma

aphala-ākāṅkṣibhiḥ – bez želje za rezultatom; yajñaḥ – žrtvovanje; vidhi-diṣṭaḥ – prema odredbama spisa; yaḥ – koje; ijyate – izvode; yaṣṭavyam – mora se vršiti; eva – zacijelo; iti – tako; manaḥ – um; samādhāya – usredotočujući; saḥ – to; sāttvikaḥ – u guṇi vrline.

aphala-ākāṅkṣibhiḥ — těmi, kteří netouží po výsledku; yajñaḥ — oběť; vidhi-diṣṭaḥ — podle pokynů písem; yaḥ — která; ijyate — je konána; yaṣṭavyam — musí být vykonána; eva — zajisté; iti — takto; manaḥ — mysl; samādhāya — upínající; saḥ — ta; sāttvikaḥ — na úrovni kvality dobra.

Translation

Překlad

Žrtvovanje koje prema odredbama spisa, iz dužnosti, vrše oni koji ne žele nagradu ima prirodu vrline.

Z obětí má ta, která je podle pokynů písem a z povinnosti konána bez touhy po odměně, charakter dobra.

Purport

Význam

SMISAO: Ljudi obično prinose žrtve s nekom namjerom, ali ovdje je rečeno da se žrtvovanje treba vršiti bez takve želje, iz dužnosti. Uzmimo, na primjer, izvođenje obreda u hramovima ili crkvama. Ljudi ih obično izvode kako bi stekli materijalnu dobrobit, ali takvo žrtvovanje nije u guṇi vrline. Čovjek treba otići u hram ili crkvu iz dužnosti, odati poštovanje Svevišnjoj Božanskoj Osobi i ponuditi cvijeće i hranu. Svatko misli da nema koristi od posjećivanja hrama samo radi obožavanja Boga. No u odredbama spisa nije preporučeno obožavanje radi materijalne dobrobiti. Hram trebamo posjećivati samo da bismo odali poštovanje Božanstvu. To će nas dovesti u guṇu vrline. Svaki je civiliziran čovjek dužan pokoravati se naredbama spisa i odavati poštovanje Svevišnjoj Božanskoj Osobi.

Pro živé bytosti je obvyklé přinášet oběť s myšlenkami na dosažení určitého cíle, ale zde je řečeno, že s obětí nemá být žádné takové přání spojené. Je třeba ji konat z povinnosti. Podívejme se na konání obřadů v chrámech či kostelích. Obvykle je jeho cílem hmotný prospěch, ale to není na úrovni kvality dobra. Do chrámu či kostela je třeba chodit z povinnosti, projevovat úctu Nejvyšší Osobnosti Božství a obětovat květiny a potraviny. Každý si myslí, že chodit do chrámu jen kvůli uctívání Boha nemá smysl. Uctívání v zájmu ekonomického zisku však písma nedoporučují. Člověk by měl na tato místa chodit jednoduše proto, aby projevil úctu Božstvům. To ho povznese na úroveň kvality dobra. Povinností každého civilizovaného člověka je řídit se pokyny písem a projevovat úctu Nejvyšší Osobnosti Božství.