Skip to main content

Text 9

Sloka 9

Texto

Verš

tasmin bhaginyo mama bhartṛbhiḥ svakair
dhruvaṁ gamiṣyanti suhṛd-didṛkṣavaḥ
ahaṁ ca tasmin bhavatābhikāmaye
sahopanītaṁ paribarham arhitum
tasmin bhaginyo mama bhartṛbhiḥ svakair
dhruvaṁ gamiṣyanti suhṛd-didṛkṣavaḥ
ahaṁ ca tasmin bhavatābhikāmaye
sahopanītaṁ paribarham arhitum

Palabra por palabra

Synonyma

tasmin — en ese gran sacrificio; bhaginyaḥ — hermanas; mama — mis; bhartṛbhiḥ — con sus esposos; svakaiḥ — sus propios; dhruvam — seguramente; gamiṣyanti — irán; suhṛt-didṛkṣavaḥ — deseando reunirse con sus familiares; aham — yo; ca — y; tasmin — en esa asamblea; bhavatā — contigo (el Señor Śiva); abhikāmaye — yo deseo; saha — con; upanītam — dadas; paribarham — alhajas; arhitum — aceptar.

tasmin — v té oběti; bhaginyaḥ — sestry; mama — moje; bhartṛbhiḥ — se svými manžely; svakaiḥ — svými; dhruvam — jistě; gamiṣyanti — půjdou; suhṛt-didṛkṣavaḥ — s přáním vidět příbuzné; aham — já; ca — a; tasmin — v tomto shromáždění; bhavatā — s tebou (Pánem Śivou); abhikāmaye — toužím; saha — s; upanītam — darovanými; paribarham — šperky a ozdobami; arhitum — přijmout.

Traducción

Překlad

Estoy pensando en mis hermanas, que deben de haber ido con sus esposos a esa gran ceremonia de sacrificio para ver a sus familiares. Yo también deseo ponerme las alhajas que me dio mi padre, y asistir contigo a esa asamblea.

K tomuto velkému obětnímu obřadu jistě přijdou všechny mé sestry se svými manžely, aby se setkaly s příbuznými. I já bych si přála ozdobit se šperky, které mi otec daroval, a zúčastnit se po tvém boku této události.

Significado

Význam

A las mujeres, por naturaleza, les gusta ponerse joyas y hermosos vestidos, y asistir a las celebraciones sociales en compañía de sus esposos, reunirse con las amistades y la familia, y disfrutar de la vida de esa manera. Esa propensión no resultará extraña si tenemos en cuenta que la mujer es el principio básico del disfrute material. Por lo tanto, la palabra sánscrita que designa a la mujer es strī, que significa: «quien amplía el campo del disfrute material». En el mundo material, el hombre y la mujer se sienten atraídos el uno al otro. Así es como funciona la vida condicionada. La mujer atrae al hombre, y eso amplía el campo de las actividades materiales, incluyendo en él casa, riquezas, hijos y amistades, de manera que, en lugar de tener menos necesidades materiales, la persona se enreda en el disfrute material. Sin embargo, con el Señor Śiva no ocurre lo mismo; de ahí que su nombre sea Śiva. Él no siente la menor atracción por el disfrute material, aunque su esposa, Satī, era la hija de un líder importantísimo, que se la ofreció en matrimonio obedeciendo al ruego de Brahmā. El Señor Śiva no estaba muy dispuesto, pero Satī, como mujer, como hija de un rey, deseaba disfrutar. Quería ir a la casa de su padre, como seguramente habrían hecho todas sus hermanas, y en compañía de ellas, disfrutar de la vida social. En este verso, Satī indicó que las alhajas que quería ponerse eran las que le había dado su padre. No habló de ponerse las que le había regalado su esposo, porque su esposo en esas cuestiones era insensible. Como estaba siempre en éxtasis, absorto en pensar en la Suprema Personalidad de Dios, no sabía ni cómo hacer más bella a su esposa ni cómo alternar en sociedad. El sistema matrimonial védico establece que la hija reciba al casarse una buena dote; por esa razón, Satī también recibió una dote de su padre, parte de la cual eran alhajas. La costumbre es que también el esposo le regale algunas alhajas, pero aquí se indica expresamente que el esposo de Satī, careciendo casi por completo de posesiones materiales, no pudo hacerlo; por consiguiente, ella quería ponerse las alhajas que le había regalado su padre. Satī tuvo la buena fortuna de que el Señor Śiva no le quitase sus joyas para gastárselas en gāñjā, pues los que imitan al Señor Śiva fumando gāñjā dilapidan todas los bienes de la familia; les quitan a sus esposas todo lo que tienen y se lo gastan en fumar, drogarse y otras actividades por el estilo.

Každá žena se ráda zdobí šperky, obléká si pěkné šaty, doprovází svého manžela na různé společenské události a setkává se s přáteli a příbuznými. Takto si užívá života. Tyto sklony nejsou neobvyklé, neboť žena je základem hmotného požitku. V sanskrtu se “žena” řekne strī, což znamená “ten, kdo rozšiřuje pole hmotného požitku”. V hmotném světě existuje vzájemná přitažlivost mezi ženou a mužem. Tak funguje podmíněný život. Žena přitahuje muže, což vede k rozšiřování hmotných činností, které se týkají domu, bohatství, dětí a přátel. Místo snižování svých hmotných požadavků se tak člověk stále více zaplétá do hmotného požitku. Pán Śiva je však jiný — proto se také jmenuje Śiva. Hmotný požitek ho nijak neláká, přestože jeho manželka Satī byla dcerou jedné z nejvýznamnějších osobností a byla mu věnována na přání Brahmy. Pán Śiva se zdráhal, avšak Satī si jakožto žena, dcera krále, přála užívat. Chtěla jít do domu svého otce stejně jako její sestry, setkat se s nimi a vychutnávat společenský život. V tomto verši výslovně říká, že by se ozdobila šperky, které jí daroval otec. Neříká, že by se ozdobila šperky, které jí daroval manžel, neboť ten byl vůči těmto záležitostem lhostejný. Nevěděl, co znamená zdobit svou manželku a chodit do společnosti, protože neustále v extázi myslel na Nejvyšší Osobnost Božství. Podle védské tradice dostává dcera ke svatbě dostatečné věno a Satī od svého otce dostala mimo jiné také mnoho šperků. Šperky zpravidla dává ženě manžel, ale v tomto případě je řečeno, že Śiva byl po hmotné stránce téměř bez prostředků, a proto jí nemohl žádné věnovat. Z toho důvodu se chtěla ozdobit šperky, které jí daroval otec. Satī měla štěstí, že jí Pán Śiva šperky nevzal a neutratil za gāñju, jak to dělají jeho napodobitelé, kteří často vyplení celou domácnost a kvůli kouření, alkoholu a podobným věcem zpronevěří všechen majetek své vlastní ženy.