Text 200

Text

Verš

sei haite jihvā mora bale ‘hari’ ‘hari’
icchā nāhi, tabu bale, — ki upāya kari

Synonyms

Synonyma

sei haite — from that time; jihvā — tongue; mora — my; bale — says; hari hari — the vibration “Hari, Hari”; icchā — desire; nāhi — there is none; tabu — still; bale — says; ki — what; upāya — means; kari — I may do.

sei haite — od té doby; jihvā — jazyk; mora — můj; bale — říká; hari hari — zvuk „Hari, Hari“; icchā — touha; nāhi — není; tabu — přesto; bale — říká; ki — jaký; upāya — prostředek; kari — mohu dělat.

Translation

Překlad

“ ‘Since that time, my tongue also always vibrates the sound “Hari, Hari.” I have no desire to say it, but still my tongue says it. I do not know what to do.’

„,Od té doby můj jazyk také stále opakuje Hari, Hari. Nechci to říkat, ale můj jazyk to přesto říká. Nevím, co mám dělat.̀“

Purport

Význam

Sometimes demoniac nonbelievers, not understanding the potency of the holy name, make fun of the Vaiṣṇavas when the Vaiṣṇavas chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. This joking is also beneficial for such persons. Śrīmad-Bhāgavatam, Sixth Canto, second chapter, verse 14, indicates that the chanting of the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, even in joking, in the course of ordinary discussion, in indicating something extraneous, or in negligence, is called nāmābhāsa, which is chanting that is almost on the transcendental stage. This nāmābhāsa stage is better than nāmāparādha. Nāmābhāsa awakens the supreme remembrance of Lord Viṣṇu. When one remembers Lord Viṣṇu, he becomes free from material enjoyment. Thus he gradually comes forward toward the transcendental service of the Lord and becomes eligible to chant the holy name of the Lord in the transcendental position.

Nevěřící démoni nechápou moc svatého jména a někdy si tropí žerty z vaiṣṇavů, kteří zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Takové žertování je pro ně také prospěšné. Čtrnáctý verš druhé kapitoly šestého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu uvádí, že i když se Hare Kṛṣṇa mahā-mantra pronese žertem, v nějakém obyčejném rozhovoru, při poukazování na něco jiného nebo nedbale, říká se tomu nāmābhāsa, což je recitace téměř na transcendentální úrovni. Tato úroveň nāmābhāsa je lepší než nāmāparādha. Nāmābhāsa probouzí ten nejvyšší druh myšlení, myšlení na Pána Viṣṇua. Ten, kdo myslí na Pána Viṣṇua, se osvobodí od hmotného požitku. Postupně se tak přiblíží k transcendentální službě Pánu a stane se způsobilým zpívat Pánovo svaté jméno na zcela transcendentální úrovni.