Skip to main content

Kapitola 26

26

Kršnova sláva

 El Encanto de las Glorias de Kṛṣṇa

śrī-kṛṣṇa kṛṣṇa-sakha vṛṣṇy-ṛṣabhāvani-dhrug-
rājanya-vaṁśa-dahanānapavarga-vīrya
govinda go-dvija-surārti-harāvatāra
yogeśvarākhila-guro bhagavan namas te
śrī-kṛṣṇa kṛṣṇa-sakha vṛṣṇy-ṛṣabhāvani-dhrug-
rājanya-vaṁśa-dahanānapavarga-vīrya
govinda go-dvija-surārti-harāvatāra
yogeśvarākhila-guro bhagavan namas te

Ó Kršno, příteli Ardžuny, ó vůdče potomků Vršniho, ničíš politické strany, které ruší klid na této Zemi. Tvá síla nikdy neslábne. Patří Ti transcendentální říše a sestupuješ, abys zmírnil úzkost krav, bráhmanů a oddaných. Vlastníš všechny mystické síly a jsi učitelem celého vesmíru. Jsi všemocný Bůh a já se Ti uctivĕ klaním.

¡Oh, Kṛṣṇa!, ¡oh, amigo de Arjuna!, ¡oh, Tú, el principal entre los descendientes de Vṛṣṇi!, Tú eres el destructor de aquellos partidos políticos que son elementos perturbadores en esta Tierra. Tu valentía nunca se deteriora. Tú eres el propietario de la morada trascendental, y desciendes para aliviar las aflicciones de las vacas, los brāhmaṇas y los devotos. Tú posees todos los poderes místicos, y Tú eres el preceptor del universo entero. Tú eres el todopoderoso Dios, y a Ti Te ofrezco mis respetuosas reverencias.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.43

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.43

Šrímatí Kuntídéví zde popisuje Svrchovaného Pána Šrí Kršnu. Všemocný Pán má Své vĕčné transcendentální sídlo, kde pečuje o krávy surabhi. Slouží Mu stovky a tisíce bohyní štĕstí. Do hmotného svĕta sestupuje proto, aby přivedl zpátky Své oddané a aby zničil všechny rušivé elementy v politických stranách a mezi králi, kteří mají zajišťovat klid a pořádek. Pán tvoří, udržuje a ničí prostřednictvím Svých neomezených energií, a přesto se Jeho energie nezmenšuje a Jeho sil neubývá. Krávy, bráhmani a oddaní Pána jsou velice důležité faktory pro všeobecné blaho živých bytostí, a proto jsou předmĕtem Jeho zvláštní pozornosti.

Śrīmatī Kuntīdevī hace aquí un resumen del Supremo Señor Śrī Kṛṣṇa. El Señor todopoderoso tiene Su trascendental morada eterna, en la que se dedica a cuidar vacas surabhis. A Él Lo sirven cientos y miles de diosas de la fortuna. Él desciende al mundo material a redimir a Sus devotos y a aniquilar a los elementos perturbadores que, en grupos de partidos políticos y reyes, se supone que están a cargo de la labor de administración. Él crea, mantiene y aniquila, mediante Sus ilimitadas energías, y aun así siempre está colmado de valor, y Su potencia no se deteriora. Las vacas, los brāhmaṇas y los devotos del Señor son todos objeto de Su especial atención, porque todos ellos son factores muy importantes para el bienestar general de los seres vivientes.

Kuntí Kršnu oslovuje kṛṣṇa-sakha, protože ví, že i když Ardžuna, který je také známý jako Kršna, je její syn a je jí tedy podřízený, Pán Kršna má k nĕmu daleko důvĕrnĕjší vztah než k ní. Draupadí se také jmenuje Kršná. Slovo kṛṣṇa-sakha také naznačuje Kršnův vztah k Draupadí, kterou zachránil před Durjódhanou a Karnou, když se ji snažili vysvléci donaha. Kuntí oslovuje Kršnu také jako vṛṣṇi-ṛṣabha neboli dítĕ z dynastie Vršniovců. Vršniovská dynastie se proslavila tím, že se v ní narodil Kršna, stejnĕ jako Malajsie a Malajské hory se proslavily tím, že tam roste santál.

Kuntī se dirige al Señor Kṛṣṇa llamándolo kṛṣṇa-sakha, porque sabe que aunque Arjuna, a quien también se le conoce con el nombre de Kṛṣṇa, es su hijo y, por consiguiente, su subordinado, el Señor Kṛṣṇa está más íntimamente relacionado con Arjuna que con ella. Kṛṣṇa también es un nombre de Draupadī, por lo que la palabra kṛṣṇa-sakha también denota la relación del Señor Kṛṣṇa con Draupadī, a quien Él salvó de ser insultada cuando Duḥśāsana y Karṇa intentaron desnudarla. Kuntī también llama al Señor Kṛṣṇa vṛṣṇi-ṛṣabha, el hijo de la dinastía de Vṛṣṇi. Se debió a que Kṛṣṇa apareció en la dinastía Vṛṣṇi que esta dinastía se hizo famosa, de la misma manera en que Malasia y las colinas Malayas se hicieron famosas a causa del sándalo que crece en ellas.

Kuntídéví také Kršnu oslovuje jako ničitele politických stran a královských dynastií, které působí rušivĕ na Zemi. Král je v každém království velice uctíván. Proč? Vždyť všichni ostatní obyvatelé jsou také lidské bytosti, proč se tedy král tĕší takové úctĕ? Je tomu tak proto, že král, stejnĕ jako duchovní učitel, má být představitelem Boha. Ve védské literatuře se říká: ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāvamanyeta karhicit (Bhág. 11.17.27)    —    duchovní učitel by nikdy nemĕl být považován za obyčejnou lidskou bytost a podobnĕ by za obyčejné lidské bytosti nemĕli být pokládáni ani král nebo prezident.

Kuntīdevī también se refiere al Señor Kṛṣṇa como el destructor de los partidos políticos o de las dinastías reales que perturban la Tierra. En todas las monarquías, al rey se le honra de un modo muy espléndido. ¿Por qué? Si él es un ser humano y los demás ciudadanos también son seres humanos, ¿por qué se le honra de esa manera? La respuesta es que el rey, así como el maestro espiritual, tiene la función de ser el representante de Dios. En las Escrituras védicas se dice: ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāvamanyeta karhicit (Bhāg. 11.17.27): Al maestro espiritual no se le debe considerar un ser humano común. De igual modo, al rey o al presidente tampoco se le debe tratar como si fuera un ser humano común.

V sanskrtu se král také nazývá naradeva, což znamená „Bůh v lidské podobĕ“. Má stejnou povinnost jako Kršna. Bůh je nejvyšší živou bytostí ve vesmíru a udržuje všechny ostatní živé bytosti a stejnĕ král je nejvyšším občanem státu a je zodpovĕdný za blahobyt všech ostatních.

En el idioma sánscrito, al rey también se le da el nombre de naradeva, que significa «Dios en forma humana». Su deber es como el de Kṛṣṇa. Así como Dios es el ser viviente supremo del universo y es el sustentador de todos los demás seres vivientes, así mismo el rey es el ciudadano supremo del Estado y es responsable del bienestar de todos los demás.

My všichni jsme živé bytosti a Kršna, Bůh, je také živá bytost. Kršna není neosobní. Protože jsme individuální osoby a naše poznání a bohatství je omezené, impersonalisté nemohou přijmout, že Nejvyšší, původní a nekonečný zdroj všeho může být také osoba. Protože jsme omezení a Bůh je neomezený, májávádíni neboli impersonalisté, kteří mají nedostatečné poznání, si myslí, že Bůh musí být neosobní. Používají hmotná přirovnání a říkají, že stejnĕ jako obloha, kterou považujeme za neomezenou, je neosobní, musí být i neomezený Bůh neosobní.

Así como nosotros somos seres vivientes, Kṛṣṇa, Dios, también es un ser viviente. Kṛṣṇa no es impersonal. Puesto que todos nosotros somos personas individuales pero nuestro conocimiento y opulencia son limitados, los impersonalistas no pueden adaptarse a la idea de que el Supremo, la ilimitada causa original de todo, también puede ser una persona. Como nosotros somos limitados y Dios es ilimitado, los māyāvādīs, los impersonalistas, con su escaso acopio de conocimiento, piensan que Dios debe de ser impersonal. Haciendo una comparación material, dicen que, así como el cielo —del cual pensamos que es ilimitado— es impersonal, si Dios es ilimitado, también ha de ser impersonal.

To ale neodpovídá védskému učení. Védy nám říkají, že Bůh je osoba. Kršna je osoba a my jsme také osoby, ale rozdíl je v tom, že zatímco On má být uctíván, my jsme ti, kteří Ho mají uctívat. Král nebo prezident jsou osoby a občané jsou také osoby, ale liší se v tom, že prezident nebo král mají vysoké postavení a má jim být prokazována úcta.

Pero ésa no es la instrucción védica. Los Vedas instruyen que Dios es una persona. Kṛṣṇa es una persona, y nosotros también somos personas, pero la diferencia estriba en que a Él se Le debe adoración, mientras que nosotros debemos ser los adoradores. El rey o el presidente es una persona, y los ciudadanos también son personas, pero a ellos los diferencia el hecho de que el presidente o el rey es una persona excelsa a quien se le debe ofrecer pleno respeto.

Proč by mĕlo tolik lidí uctívat jednoho človĕka? Protože se stará o všechny ostatní. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Bůh je jeden, zatímco nás je mnoho. Uctíváme Ho, neboť se o nás všechny stará. Bůh nám zajišťuje potravu a všechny ostatní životní nezbytnosti. K životu potřebujeme vodu a Bůh všechno tak pĕknĕ zařídil, že existují celé oceány vody, která je konzervovaná solí. Protože ale potřebujeme pitnou vodu, Božím řízením se voda díky sluneční záři z oceánu vypařuje a stoupá k obloze, odkud potom po kapkách padá v čisté podobĕ. Vidíte, jak Bůh každého zásobí vším, co potřebuje?

Ahora bien, ¿por qué un gran número de personas habrían de adorar a una persona? Porque esa persona mantiene a las demás. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Dios es uno y nosotros somos muchos, pero a Él se Le adora porque Él mantiene a todo el mundo. Es Dios quien suministra comida y todas las demás cosas necesarias en la vida. Necesitamos agua, y Dios ha tenido a bien disponer que haya océanos de agua, mezclados con sal para preservar bien todo. Además, como necesitamos agua potable, por disposición de Dios la luz del Sol evapora el agua del océano, la eleva por el cielo hasta una gran altura, y luego distribuye agua clara y destilada. ¡Ven cómo Dios está proveyendo de todo lo que todo el mundo necesita!

V každém státĕ existují odvĕtví, která zajišťují vytápĕní, osvĕtlení, rozvádĕní vody apod. Proč? Protože všechny tyto vĕci potřebujeme. Jsou to však vedlejší opatření. Nejprve všechno zařídil Bůh. Bůh je ten, kdo nám jako první dodává teplo, svĕtlo a vodu. Bůh nám posílá dešťovou vodu, která plní naše studnĕ a nádrže. Je proto původním dodavatelem všeho.

Incluso en la vida común, el Estado tiene un departamento de calefacción, un departamento de iluminación, un departamento de fontanería, etc. ¿Por qué? Porque todas ésas son comodidades que necesitamos. Pero esas disposiciones están subordinadas; la primera disposición es la de Dios. Es Dios quien originalmente suministra calor, luz y agua. Es Dios quien suministra el agua de lluvia que llena nuestros pozos y embalses. Por lo tanto, Dios es el abastecedor original.

Bůh je inteligentní osoba a ví, že potřebujeme teplo, svĕtlo, vodu apod. Bez vody nemůžeme vypĕstovat potravu. Dokonce i ti, kteří jedí zvířata, závisejí na Bohu, protože i zvířata musejí dostávat trávu, nežli je odvedou na jatka. Je to tedy Bůh, který nám dává potravu, ale my Ho i přesto nechceme poslouchat. Slovo dhruk znamená „neposlušný“. Darebáci, kteří se staví proti Božímu zákonu, jsou rebelové.

Dios es una persona inteligente que sabe que necesitamos calor, luz, agua, etc. Sin agua no podemos producir comida. Hasta aquellos que comen animales no pueden hacerlo sin la disposición de Dios, pues al animal también debe proveérsele de pasto antes de que pueda ser llevado al matadero. De modo que es Dios quien está suministrando comida, pero aun así estamos creando una rebelión en contra de Él. La palabra dhruk significa «rebelde». Esos sinvergüenzas que están en contra de la ley de Dios son rebeldes.

Povinností krále je jednat jako představitel Kršny neboli Boha. Jak jinak by mohl vyžadovat od občanů tolik úcty? Dříve bylo království v každé zemi. Jelikož se ale králové bouřili proti Bohu, porušovali Jeho zákony, chtĕli si přivlastnit Boží moc a nejednali jako Jeho představitelé, témĕř všechna království zanikla. Králové si mysleli, že království jsou jejich osobním vlastnictvím. „Mám tak velký majetek, takové velké království. Jsem Bůh. Jsem pánem všeho.“ Ve skutečnosti tomu ale tak není    —    všechno patří Bohu (īśāvāsyam idaṁ sarvam). Představitel Boha proto musí mít Nejvyššího Pána v úctĕ a pak bude jeho postavení oprávnĕné.

El rey tiene el deber de actuar como representante de Kṛṣṇa, Dios. De lo contrario, ¿qué derecho tiene de que los ciudadanos lo honren tanto? Antiguamente, en todos los países existía la monarquía, pero debido a que los reyes se rebelaron en contra de Dios y violaron Sus leyes, debido a que trataron de usurpar el poder de Dios y no actuaron como representantes Suyos, prácticamente todas las monarquías del mundo han desaparecido. Los reyes pensaron que sus reinos constituían su propiedad personal. «Tengo tanta propiedad, un reino tan grande —pensaron ellos—. Yo soy Dios. Soy el señor de todo lo que veo». Pero eso no es realmente cierto. Lo cierto es que todo pertenece a Dios (īśāvāsyam idaṁ sarvam). En consecuencia, el representante de Dios debe obedecer a Dios muy estrictamente, y entonces su posición será legítima.

Chamtiví králové, kteří chtĕjí stále více majetku, jsou jako nepraví duchovní učitelé prohlašující se za Bohy. Takoví duchovní učitelé se staví proti Bohu, a proto nemají žádné postavení. Duchovní učitel nemá jednat jako Bůh, ale jako Jeho nejdůvĕrnĕjší služebník, a má šířit vĕdomí Boha, vĕdomí Kršny. Višvanáth Čakravartí Thákur říká: sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair uktaḥ. Všechny šástry neboli celá védská literatura říká, že duchovní učitel má být uctíván jako Nejvyšší Osobnost Božství. Když tedy nĕkdo prohlašuje, že duchovní učitel je stejnĕ dobrý jako Bůh, má pravdu. Tak to stojí v šástrách, a proto ti, kteří jsou pokročilí v duchovním životĕ, tento závĕr přijímají (uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ). Co to znamená, když se řekne, že duchovní mistr je stejnĕ dobrý jako Bůh? Kintu prabhor yaḥ priya eva tasya: duchovní mistr není Bůh, je Jeho důvĕrným představitelem. Mezi pojmy sevya-bhagavān (ten, kdo je uctíván) a sevaka-bhagavān (ten, kdo uctívá) je rozdíl. Duchovní mistr je Bůh a Kršna je také Bůh, ale zatímco Kršna je Bůh, kterého uctíváme, duchovní mistr je Bohem, který uctívá.

Reyes codiciosos e interesados en sí mismos son como maestros espirituales falsos que proclaman que ellos mismos son Dios. Debido a que esos falsos maestros son rebeldes, no tienen ninguna posición. Se espera que un maestro espiritual actúe, no como Dios, sino como el sirviente más íntimo de Dios, dedicándose a difundir el cultivo de conciencia de Dios, conciencia de Kṛṣṇa. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dice: sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair uktaḥ: Todos los śāstras, las Escrituras védicas, declaran que al maestro espiritual se le debe honrar como a la Suprema Personalidad de Dios. Así que la idea de que el maestro espiritual es prácticamente como Dios no es falsa. Ello se afirma en los śāstras y, por lo tanto, aquellos que están adelantados en la vida espiritual aceptan ese mandamiento espiritual (uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ). Entonces, ¿es el maestro espiritual prácticamente como Dios? Kintu prabhor yaḥ priya eva tasya: El maestro espiritual no es Dios, sino el representante íntimo de Dios. La diferencia es la que hay entre sevya-bhagavān (aquel que es adorado) y sevaka-bhagavān (aquel que adora). El maestro espiritual es Dios, y Kṛṣṇa es Dios, pero Kṛṣṇa es el Dios que hay que adorar, mientras que el maestro espiritual es el Dios adorador.

Májávádíni to nemohou pochopit. Myslí si: „Duchovní mistr má být přijímán jako Bůh. Protože jsem se tedy stal duchovním mistrem, stal jsem se také Bohem.“ To je rebelství. Ti, kterým Bůh dal nĕjaké postavení a oni se jen snaží přivlastnit si Jeho moc    —    což se jim ve skutečnosti nikdy nepodaří    —    jsou hlupáci a darebáci, kteří zaslouží potrestání. Kuntí proto říká: avani-dhrug-rājanya-vaṁśa-dahana. „Sestoupil jsi, abys zabil všechny darebáky, kteří chtĕjí získat Tvé postavení.“ Různí králové a vlastníci půdy podléhají vyššímu vládci a nĕkdy se stane, že se vzbouří a odmítnou platit danĕ. Podobnĕ existují i lidé, kteří rebelsky popírají nadřazenost Boha a prohlašují se sami za Bohy, a Kršna má za úkol je zabít.

Los māyāvādīs no pueden entender esto. Ellos piensan: «Puesto que al maestro espiritual hay que aceptarlo como a Dios, y puesto que yo me he vuelto maestro espiritual, me he vuelto Dios». Eso es rebeldía. Aquellos a quienes Dios les ha dado una posición, pero que quieren usurpar Su poder, cosa que de hecho no pueden hacer, son sinvergüenzas y pícaros rebeldes  que requieren de un castigo. Por consiguiente, Kuntīdevī dice: avani-dhrug-rājanya-vaṁśa-dahana: «Tú desciendes para matar a todos esos sinvergüenzas que de una manera rebelde pretenden ocupar Tu posición». Cuando varios reyes o terratenientes están subordinados a un emperador, a veces se rebelan y rehusan pagar impuestos. De modo similar, hay personas rebeldes que niegan la supremacía de Dios y se declaran a sí mismas Dios, y Kṛṣṇa tiene la ocupación de matarlas.

Slovo anapavarga vyjadřuje, že Kršna je stále stejnĕ mocný. Je to opak slova pavarga,které označuje cestu hmotného utrpení. Slovo pa-varga se podle sanskrtské mluvnice skládá z písmen pa, pha, ba, bha a ma. Když tedy použijeme slovo pavarga v souvislosti s hmotným utrpením, můžeme jeho význam chápat ze slov začínajících tĕmito pĕti písmeny.

La palabra anapavarga indica que la valentía de Kṛṣṇa no se deteriora. Esta palabra es la opuesta a la palabra pavarga, que se refiere al sendero de la tribulación material. Según la lingüística sánscrita, la palabra pavarga también se refiere a las letras sánscritas pa, pha, ba, bha, y ma. Así pues, cuando la palabra pavarga se usa para referirse al sendero de la tribulación material, su significado se entiende a través de palabras que comienzan con estas cinco letras.

Písmeno pa je spojeno se slovem pariśrama    —    „práce“. Každý v tomto hmotném svĕtĕ musí velice tĕžce pracovat, aby se udržel při životĕ. V Bhagavad-gítĕ (3.8) se říká: śarīra-yātrāpi ca te na prasiddhyet akarmaṇaḥ. „Nikdo nemůže udržovat své tĕlo, aniž pracuje.“ Kršna Ardžunovi nikdy neradil: „Jsem tvůj přítel a všechno zařídím. Jen si sedni a kuř gaňdžu.“ Kršna samozřejmĕ všechno zařídil, ale přesto řekl Ardžunovi: „Musíš bojovat.“ Ardžuna Kršnovi nikdy neřekl: „Jsi můj velký přítel. Je lepší, když půjdeš bojovat Ty, a já si zde zatím sednu a budu kouřit gaňdžu.“ To není vĕdomí Kršny. Človĕk, který má vĕdomí Boha, nikdy neřekne: „Bože, udĕlej prosím všechno za mne. Já budu jen kouřit gaňdžu.“ Naopak. Človĕk vĕdomý si Boha musí pro Boha pracovat. Ale i ten, kdo nepracuje pro Boha, musí nĕco dĕlat, neboť bez práce nemůžeme ani udržovat své tĕlo. Tento hmotný svĕt je proto určen pro tvrdou práci    —    pariśrama.

La letra pa es de pariśrama, que significa «esfuerzo». En este mundo material, hay que trabajar muy duro para mantenerse. En el Bhagavad-gītā (3.8) se dice: śarīra-yātrāpi ca te na prasiddhyed akarmaṇaḥ: «Sin trabajar, no se puede mantener ni siquiera el propio cuerpo». Kṛṣṇa nunca aconsejó a Arjuna: «Yo soy tu amigo, y haré todo. Tú sólo siéntate y fuma gañjā». Kṛṣṇa estaba haciendo todo, pero aun así dijo a Arjuna: «Tú debes pelear». Y Arjuna tampoco dijo a Kṛṣṇa: «Tú eres mi gran amigo. Mejor pelea Tú y déjame sentarme y fumar gañjā». No, eso no es conciencia de Kṛṣṇa. La persona consciente de Dios no dice: «Dios, por favor, haz Tú todo por mí y déjame fumar gañjā». Por el contrario, la persona consciente de Dios debe trabajar para Dios. Pero incluso si no se trabaja por el bien de Dios, hay que trabajar, pues sin trabajo ni siquiera es posible mantener el cuerpo. El mundo material, por consiguiente, está hecho para pariśrama, un arduo esfuerzo.

I když je lev králem zvířat, musí si v lese hledat kořist. Říká se: na hi suptasya siṁhasya praviśanti mukhe mṛgāḥ. Lev si nemůže myslet: „Protože jsem králem celého lesa, budu jenom spát a všechna zvířata sama přijdou do mé tlamy.“ To není možné. „Ne, i když jsi lev, musíš jít a hledat si potravu.“ Takže dokonce i lev, přestože je tak silný, musí velice tĕžce lovit jiná zvířata. Podobnĕ i každý v hmotném svĕtĕ musí tĕžce pracovat, aby přežil.

Hasta el león, aunque es el rey de las fieras, debe, no obstante, buscar en la selva su propia presa. Se dice: na hi suptasya siṁhasya praviśanti mukhe mṛgāḥ. El león no puede pensar: «Como yo soy el rey de la selva, voy a dormir, y todos los animales vendrán y entrarán en mi boca». Eso no es posible. «No, señor. Aunque usted sea un león, debe ir a buscar su comida». Por lo tanto, hasta el león, que es tan poderoso, debe esforzarse con gran dificultad para encontrar otro animal que comer e, igualmente, en el mundo material todos deben trabajar con gran dificultad para continuar su vida.

Pa označuje tĕžkou práci (pariśrama) a pha se odvozuje od slova phenila, což znamená „pĕna“. Když kůň tĕžce pracuje, z huby mu vychází pĕna, a stejnĕ tĕžce musí pracovat i lidé. Taková tvrdá práce je ale vyartha neboli zbytečná, a to naznačuje písmeno ba. Bha potom označuje strach, bhaya. Bez ohledu na to, jak človĕk tĕžce pracuje, má vždy strach, že se nĕco nepodaří tak, jak si přeje. S existencí tĕla souvisí jedení, spaní, páření se a strach (āhāra-nidrā-bhaya-maithunaṁ ca). I když jíme velice dobrá jídla, musíme dávat pozor, abychom se nepřejídali a nebyli nemocní. Takže dokonce i jedení je spojeno se strachem. Když pták zobe zrní, neustále se rozhlíží na všechny strany, protože se bojí nepřítele. Pro všechny živé bytosti platí, že jednou všechno skončí smrtí, mṛtyu, a to naznačuje písmeno ma.

De manera que pa se refiere a pariśrama, «esfuerzo», y pha es de phenila, que significa «espuma». Mientras el caballo trabaja muy arduamente, le sale espuma por la boca y, de la misma manera, los seres humanos también deben trabajar arduamente. Esa ardua labor, sin embargo, es vyartha, «inútil», y eso es lo que se indica con la letra ba. Y bha indica bhaya, «temor». Pese a trabajar tan duro, siempre se está un poco temeroso de que las cosas no salgan como se desea. Por naturaleza, el cuerpo supone comer, dormir, aparearse y temer (āhāra-nidrā-bhaya-maithunaṁ ca). Aunque puede que comamos muy bien, debemos cuidar de no comer más de la cuenta, para así no enfermarnos. De modo que hasta comer causa temor. El pájaro, mientras come, mira a un lado y a otro, temeroso de que algún enemigo se pueda estar acercando. Y para todas las entidades vivientes, todo finalmente termina en la muerte, mṛtyu, y eso es lo que se indica con la letra ma.

Slovo pavarga a písmena pa, pha, ba, bha a ma, která ho tvoří, označují tĕžkou práci (pariśrama), pĕnu z úst (phenila), zklamání (vyartha), strach (bhaya) a smrt (mṛtyu). To je tedy pavarga neboli cesta hmotného utrpení. Apavarga ale označuje opačné    —    duchovní svĕt, ve kterém není žádná tĕžká práce, pĕna z úst, zklamání, strach nebo smrt. Kršna je tedy známý jako anapavarga-vīrya, neboť nám ukazuje cestu do duchovního svĕta.

Así pues, pavarga y sus letras componentes, —pa, pha, ba, bha, y ma—, indican arduo esfuerzo (pariśrama), salida de espuma por la boca (phenila), frustración (vyartha), temor (bhaya) y muerte (mṛtyu). Eso se denomina pavarga, el sendero de la tribulación material. Apavarga, sin embargo, indica justo lo opuesto: el mundo espiritual, en el que no hay ni esfuerzo, ni espuma, ni frustración, ni temor, ni muerte. Por consiguiente, a Kṛṣṇa se Le conoce como anapavarga-vīrya, pues Él enseña el sendero que va al mundo espiritual.

Proč bychom mĕli zakoušet tĕchto pĕt druhů utrpení? Protože máme hmotná tĕla. Jakmile duše přijme hmotné tĕlo    —    nezáleží na tom, jestli je to tĕlo prezidenta nebo obyčejného človĕka, poloboha nebo lidské bytosti, hmyzu nebo Brahmy    —    čekají ji tato utrpení. Tomu se říká hmotná existence. Kršna proto přichází, aby nám ukázal cestu k osvobození z tĕchto utrpení (apavarga). Mĕli bychom ji tedy přijmout. Kršna říká velice jasnĕ: „Odevzdej se Mi a Já tĕ osvobodím.“ Ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: „Ochráním tĕ.“ A Kršna je tak mocný, že tento slib dokáže splnit.

¿Por qué tenemos que sufrir de esas cinco clases de tribulaciones? Porque tenemos un cuerpo material. En cuanto aceptamos un cuerpo material—ya sea el de un presidente o el de un hombre común, el de un semidiós  o el de un ser humano, el de un insecto o el de un Brahmā—, debemos pasar por esas tribulaciones. Eso se denomina existencia material. Por lo tanto, Kṛṣṇa viene a enseñarnos el sendero que conduce a apavarga, a estar libre de esas tribulaciones, y cuando Kṛṣṇa enseña ese sendero, debemos aceptarlo. Kṛṣṇa dice muy claramente: «Entrégate a Mí. Yo te daré apavarga». Ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: «Yo te protegeré». Y Kṛṣṇa tiene el poder necesario para cumplir esa promesa.

Kuntídéví Kršnu oslovuje jako Góvindu, neboť dává potĕšení kravám a smyslům. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Góvinda, Kršna, je ādi-puruṣa neboli původní osoba. Aham ādir hi devānām (Bg. 10.2): je původcem dokonce i polobohů jako je Brahmá, Višnu a Šiva. Lidé by si nemĕli myslet, že Brahmá, Višnu a Šiva jsou původcem všeho. Ne. Kršna říká: aham ādir hi devānām. „Jsem původcem dokonce i tĕchto polobohů.“ Opakovanĕ proto zdůrazňujeme, že neuctíváme nikoho jiného, než původní osobu (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi).

Kuntīdevī se dirige a Kṛṣṇa llamándolo Govinda, porque Él es el dador de placer para las vacas y para los sentidos. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Govinda, Kṛṣṇa, es el ādi-puruṣam, la persona original. Aham ādir hi devānām (Bg. 10.2): Él es el origen incluso de semidioses como Brahmā, Viṣṇu y Śiva. La gente no debe pensar que Brahmā, Viṣṇu y Śiva son el origen de todo. No. Kṛṣṇa dice: aham ādir hi devānām: «Yo soy el origen incluso de esos semidioses». Por lo tanto, reiteradamente hacemos énfasis en que no adoramos a nadie más que a la persona original (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi).

Když se Kuntí modlí: go-dvija-surārti-harāvatāra, naznačuje, že Góvinda, Kršna, sestupuje do tohoto svĕta zvláštĕ proto, aby ochraňoval krávy, bráhmany a oddané. Démoni jsou nejvĕtšími nepřáteli krav, neboť stavĕjí stovky a tisíce jatek. Nevinná kráva nám dává mléko, nejdůležitĕjší potravinu, a po smrti nám dokonce dá svoji kůži, ze které si můžeme vyrobit boty. A lidé jsou přesto takoví darebáci, že krávy zabíjejí a myslí si, že mohou být šťastni. Jsou tak hříšní.

Cuando Kuntī ora diciendo: go-dvija-surārti-harāvatāra, indica que Govinda, Kṛṣṇa, desciende a este mundo especialmente a proteger a las vacas, a los brāhmaṇas y a los devotos. La gente demoníaca de este mundo son los más grandes enemigos de las vacas, pues mantienen cientos y miles de mataderos. Aunque las inocentes vacas dan leche, el alimento más importante de todos, y aunque incluso al morir las vacas dan su piel para que se hagan zapatos, la gente es tan sinvergüenza, que matan a las vacas, y aun así quieren ser felices en este mundo. ¡Cuán pecadores son!

¿Por qué abogamos tanto por la protección de la vaca? Porque la vaca es el animal más importante de todos. No existe ningún mandamiento que indique que no se deba comer la carne de los tigres u otros animales semejantes. En la cultura védica, a aquellos que comen carne se les recomienda comer carne de cabra, de perro, de cerdo o de otros animales inferiores, pero nunca carne de vaca, el animal más importante de todos. Mientras las vacas viven, prestan el importante servicio de dar leche, e incluso después de morir prestan servicio, al dejar disponibles su piel, cascos y cuernos, que pueden utilizarse de diversas maneras. No obstante, la actual sociedad humana es tan desagradecida que innecesariamente mata a esas inocentes vacas. Debido a ello, Kṛṣṇa viene a castigarlos.

Proč je ochrana krav tak důležitá? Protože kráva je nejdůležitĕjším zvířetem. Nikde není nařízeno, že by lidé nemĕli jíst maso tygrů nebo jiných podobných zvířat. Ve védské kultuře se tĕm, kteří chtĕjí jíst maso, doporučuje jíst maso koz, psů, prasat nebo jiných nižších zvířat, ale nikde se nepíše, že by mĕli jíst maso nejdůležitĕjších zvířat    —    krav. Za života nám krávy dávají mléko, a dokonce i po smrti nám slouží tím, že můžeme různými způsoby použít jejich kůži, kopyta a rohy. I přesto je ale současná lidská společnost tak nevdĕčná, že tyto nevinné krávy bezdůvodnĕ zabíjí. Kršna proto přichází, aby hříšníky potrestal.

Kršna je uctíván touto modlitbou:

A Kṛṣṇa se Le adora con la siguiente oración:

namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ
namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ

„Můj Pane, jsi dobrodincem krav a bráhmanů a příznivcem celé lidské společnosti a svĕta.“ V dokonalé lidské společnosti musí být zajištĕna ochrana krav a bráhmanů (go-dvija). Slovo dvija označuje bráhmany neboli ty, kteří znají Brahman (Boha). Když démoni působí bráhmanům a kravám přílišné utrpení, Kršna sestupuje, aby obnovil náboženské zásady. Jak Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.7):

«Mi Señor, Tú eres el bienqueriente de las vacas y de los brāhmaṇas, y Tú eres el bienqueriente del mundo y de la sociedad humana por entero». Para que haya una sociedad humana perfecta, debe haber protección de go-dvija: las vacas y los brāhmaṇas. La palabra dvija se refiere al brāhmaṇa, aquel que conoce a Brahman (Dios). Cuando la gente demoníaca ocasiona demasiados problemas a los brāhmaṇas y a las vacas, Kṛṣṇa desciende para restablecer los principios religiosos. Como el Señor dice en el Bhagavad-gītā (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

„Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a vzrůstá bezbožnost, ó potomku Bháratův, v té dobĕ Osobnĕ sestoupím.“ V současném vĕku, v Kali-juze, jsou lidé velice hříšní a velmi trpí. Kršna proto sestoupil v podobĕ Svého jména, v mahá-mantře: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare    /    Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare

«Cuando quiera y dondequiera que disminuya la práctica religiosa, ¡oh, descendiente de Bharata!, y aumente la irreligión de manera predominante, en ese momento desciendo personalmente». En la era actual, Kali-yuga, la gente es muy pecadora y, en consecuencia, está sufriendo mucho. Por consiguiente, Kṛṣṇa Se ha encarnado en la forma de Su nombre, tal como se encuentra en el mahā-mantra: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Královna Kuntí se modlila k Pánu, aby ukázal alespoň zlomek Své slávy. Když Pán vyslechl její krásné modlitby, usmál se a Jeho úsmĕv byl stejnĕ okouzlující jako Jeho mystická síla. Pánovy mystické síly okouzlí i podmínĕné duše, které se snaží ovládnout hmotný svĕt. Oddaní jsou jimi také okouzleni, ale jiným způsobem, a proto Ho opĕvují vybranými slovy. Ani ta nejvybranĕjší slova ale nestačí k tomu, aby plnĕ vyjádřila Pánovu slávu. Kršnu však přesto tyto modlitby potĕší, stejnĕ jako otce potĕší první lámaná slova z úst jeho malého dítĕte. S úsmĕvem na tváři proto přijal modlitby královny Kuntí.

La reina Kuntī oró al Señor sólo para enunciar un fragmento de Sus glorias. El Señor, una vez que oyó sus oraciones, que estaban compuestas con palabras selectas para Su glorificación, respondió con una sonrisa, y Su sonrisa era tan hechizadora como Su poder místico. A las almas condicionadas, que están dedicadas a tratar de enseñorearse del mundo material, también las hechizan los poderes místicos del Señor, pero las glorias del Señor hechizan a Sus devotos de una manera diferente. Así pues, todos los devotos adoran al Señor por medio de palabras selectas. Ninguna cantidad de palabras selectas es suficiente para describir la gloria del Señor, mas, aun así, Él Se satisface con esas oraciones, de la misma manera en que a un padre lo satisfacen incluso los balbuceos que va haciendo su hijo mientras está creciendo. Así pues, el Señor sonrió y aceptó las oraciones de la reina Kuntī.