Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 9.18.27

Verš

kṣaṇārdha-manyur bhagavān
śiṣyaṁ vyācaṣṭa bhārgavaḥ
kāmo ’syāḥ kriyatāṁ rājan
naināṁ tyaktum ihotsahe

Synonyma

kṣaṇa-ardha — trvající pouze chvíli; manyuḥ — jehož hněv; bhagavān — nejmocnější; śiṣyam — svému žákovi, Vṛṣaparvovi; vyācaṣṭa — řekl; bhārgavaḥ — Śukrācārya, potomek Bhṛgua; kāmaḥ — touhu; asyāḥ — této Devayānī; kriyatām — prosím splň; rājan — ó králi; na — ne; enām — této dívky; tyaktum — vzdát se; iha — na tomto světě; utsahe — jsem schopen.

Překlad

Mocný Śukrācārya se chvíli hněval, ale jakmile byl uchlácholen, řekl Vṛṣaparvovi: “Můj milý králi, splň prosím touhu Devayānī, neboť je to má dcera a nejsem schopen se jí v tomto světě vzdát nebo k ní být lhostejný.”

Význam

Někdy se stane, že velká osobnost, jako je Śukrācārya, nemůže ponechat bez povšimnutí přání svých synů a dcer, neboť děti přirozeně závisejí na svém otci a otec je má rád. I když Śukrācārya věděl, že spor mezi Devayānī a Śarmiṣṭhou byl dětinský, jako otec Devayānī se musel postavit za svou dceru. Nedělal to rád, ale byl k tomu zavázán svými city. Otevřeně přiznal, že by krále správně neměl žádat o milost pro svou dceru, ale kvůli své lásce se tomu přesto nedovedl vyhnout.