ŚB 7.2.44
Dévanágarí
सुयज्ञो नन्वयं शेते मूढा यमनुशोचथ ।
य: श्रोता योऽनुवक्तेह स न दृश्येत कर्हिचित् ॥ ४४ ॥
य: श्रोता योऽनुवक्तेह स न दृश्येत कर्हिचित् ॥ ४४ ॥
Verš
suyajño nanv ayaṁ śete
mūḍhā yam anuśocatha
yaḥ śrotā yo ’nuvakteha
sa na dṛśyeta karhicit
mūḍhā yam anuśocatha
yaḥ śrotā yo ’nuvakteha
sa na dṛśyeta karhicit
Synonyma
Překlad
Yamarāja pokračoval: Vy všichni, kdo naříkáte, jste pošetilí! Muž jménem Suyajña, nad kterým truchlíte, leží stále před vámi a nikam neodešel. Co je tedy důvodem vašeho nářku? Dříve vás poslouchal a odpovídal vám, ale nyní ho nemůžete nalézt a bědujete. To je rozporuplné chování. Ve skutečnosti jste nikdy neviděli osobu v těle, která vás poslouchala a odpovídala vám. Váš nářek je zbytečný. Tělo, které jste měli vždy před očima, leží před vámi.
Význam
Tento pokyn Yamarāje v podobě chlapce pochopí i obyčejný člověk. Obyčejného člověka, který považuje tělo za vlastní já, lze bezpochyby přirovnat ke zvířeti (yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke ... sa eva go-kharaḥ). I on však dokáže pochopit, že po smrti už tu daná osoba není. Přestože zde tělo zůstává, příbuzní mrtvého naříkají, že odešel, neboť obyčejní lidé vidí tělo, ale nevidí duši. Bhagavad-gītā popisuje, že duše, vlastník těla, sídlí v jeho nitru (dehino 'smin yathā dehe). Když někdo zemře a jeho dech v nosních dírkách se zastaví, je zřejmé, že osoba uvnitř těla, která poslouchala a odpovídala, právě odešla. Obyčejný člověk tak dochází k závěru, že duše se lišila od těla a nyní je pryč. I obyčejný člověk tedy pochopí — když přijde k rozumu — že skutečnou osobu, která byla uvnitř těla a poslouchala a odpovídala, nikdy neviděl. K čemu je dobré bědovat pro to, co jsme nikdy neviděli?