ŚB 5.15.4
Dévanágarí
य आत्मविद्यामाख्याय स्वयं संशुद्धो महापुरुषमनुसस्मार ॥ ४ ॥
Verš
ya ātma-vidyām ākhyāya svayaṁ saṁśuddho mahā-puruṣam anusasmāra.
Synonyma
yaḥ — kdo (král Pratīha); ātma-vidyām ākhyāya — poté, co poučil mnoho lidí o seberealizaci; svayam — osobně; saṁśuddhaḥ — velice pokročilý a očištěný seberealizací; mahā-puruṣam — Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua; anusasmāra — dokonale chápal a vždy na Něho vzpomínal.
Překlad
Král Pratīha osobně hlásal principy seberealizace. Takto se nejen očistil, ale stal se také velkým oddaným Nejvyšší Osoby, Pána Viṣṇua, a přímo Ho realizoval.
Význam
Slovo anusasmāra je velice významné. Vědomí Boha není imaginární či smyšlené. Oddaný, který je čistý a pokročilý, realizuje Boha takového, jaký je. Mahārāja Pratīha této úrovně dosáhl a na základě své přímé realizace Pána Viṣṇua hlásal seberealizaci a stal se kazatelem. Skutečný kazatel nemůže být falešný — v první řadě musí realizovat Pána Viṣṇua takového, jaký je. Bhagavad-gītā (4.34) potvrzuje: upadekṣyanti te jñānaṁ jñāninas tattva-darśinaḥ — “Ten, kdo uzřel pravdu, může předávat poznání.” Slovo tattva-darśī označuje toho, kdo dokonale realizoval Nejvyšší Osobnost Božství. Taková osoba se může stát guruem a učit vaiṣṇavskou filozofii po celém světě. Ideálním příkladem pravých kazatelů a guruů je král Pratīha.