Árjové striktně následují védské zásady, ale v tomto věku Kali vznikla skupina označovaná jako ārya-samāja, která nechápe důležitost předávání Ved systémem parampary. Její vůdci kritizují všechny pravé ācāryi a za skutečné následovníky védských zásad prohlašují sami sebe. Tito ācāryové, kteří se neřídí védskými zásadami, jsou v současné době známí jako ārya-samāja nebo džinisté. Nejenže se neřídí védskými zásadami, ale nemají žádný vztah ani s Pánem Buddhou. Napodobují chování Sumatiho a prohlašují se za potomky Ṛṣabhadeva. Vaiṣṇavové se obezřetně vyhýbají jejich společnosti, neboť tito lidé neznají cestu Ved. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (15.15): vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ—“Skutečným smyslem Ved je pochopit Mě.” To je pokyn všech védských písem. Toho, kdo nezná velikost Pána Kṛṣṇy, nelze považovat za Árju. Pán Buddha, inkarnace Pána Kṛṣṇy, přijal jisté prostředky pro šíření filozofie bhāgavata-dharmy. Kázal téměř výhradně mezi ateisty, kteří žádného Boha nechtějí, a proto říkal, že Bůh neexistuje. Přijal však prostředky, jak poučit své stoupence v jejich prospěch — kázal dvojakým způsobem a říkal, že žádný Bůh neexistuje, ale sám byl přitom inkarnací Boha.

Slovo anusasmāra je velice významné. Vědomí Boha není imaginární či smyšlené. Oddaný, který je čistý a pokročilý, realizuje Boha takového, jaký je. Mahārāja Pratīha této úrovně dosáhl a na základě své přímé realizace Pána Viṣṇua hlásal seberealizaci a stal se kazatelem. Skutečný kazatel nemůže být falešný — v první řadě musí realizovat Pána Viṣṇua takového, jaký je. Bhagavad-gītā (4.34) potvrzuje: upadekṣyanti te jñānaṁ jñāninas tattva-darśinaḥ — “Ten, kdo uzřel pravdu, může předávat poznání.” Slovo tattva-darśī označuje toho, kdo dokonale realizoval Nejvyšší Osobnost Božství. Taková osoba se může stát guruem a učit vaiṣṇavskou filozofii po celém světě. Ideálním příkladem pravých kazatelů a guruů je král Pratīha.

Z tohoto verše vyplývá, že inkarnace Boha jsou rozmanité. Některé jsou nedílnými částmi přímých expanzí a jiné přímými expanzemi Pána Viṣṇua. Přímá inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá aṁśa nebo svāṁśa, zatímco inkarnace aṁśi se nazývá kalā. Do kategorie kalā patří vibhinnāṁśa-jīvy neboli živé bytosti. Ty se započítávají mezi jīva-tattvy. Ti, kdo pocházejí přímo z Pána Viṣṇua, se nazývají viṣṇu-tattva a někdy jsou označováni jako Mahāpuruṣa. Mahāpuruṣa je dalším jménem Kṛṣṇy, a oddaný je někdy nazýván mahā-pauruṣika.

Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě, že když sestupuje na Zemi, má dvojí poslání — chránit zbožné a ničit démony (paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām). Jelikož je král zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství, je někdy nazýván nara-deva, Pán jakožto lidská bytost. Podle védských pokynů je uctíván jako Bůh na hmotné úrovni. Jako představitel Nejvyššího Pána má král povinnost dokonale chránit občany, aby si nemuseli dělat starosti o jídlo a ochranu a žili radostně. Král dodával vše pro jejich prospěch, a za tímto účelem vybíral daně. Pokud král nebo vláda vybírá daně pro jiné účely, bere na sebe zodpovědnost za hříšné činnosti občanů. V Kali-yuze je monarchie zrušena, protože vlivu Kali-yugy podléhají i samotní králové. Z Rāmāyaṇy se dozvídáme, že když se Bibhīṣaṇa spřátelil s Pánem Rāmacandrou, slíbil, že pokud nedopatřením nebo úmyslně poruší zákony přátelství s Ním, stane se brāhmaṇou nebo králem v Kali-yuze. Naznačil tak, že brāhmaṇové i králové jsou v tomto věku špatní. Žádní králové ani brāhmaṇové nyní ve skutečnosti neexistují, a kvůli jejich nepřítomnosti je celý svět v chaotickém stavu a všichni jsou nešťastní. Ve srovnání se současnou úrovní představoval Mahārāja Gaya skutečného zástupce Pána Viṣṇua; proto byl známý jako Mahāpuruṣa.

Historické odkazy na vznešené krále slouží jako dobrý příklad pro současné vládce. Ti, kdo v tuto chvíli vládnou světu, by se měli poučit z jednání krále Gayi, krále Yudhiṣṭhira a krále Pṛthua a vládnout tak, aby byli občané šťastní. V současné době vlády vybírají daně, aniž by jakkoliv zlepšovaly kulturní, náboženskou, společenskou či politickou úroveň občanů. To podle Ved není doporučené.

Země pod vládou Mahārāje Gayi je přirovnána ke krávě. Jeho dobré vlastnosti — projevené v tom, jak se staral o občany a vládl jim — jsou přirovnány k teleti. Stejně jako kráva dává mléko v přítomnosti svého telete, tak i kráva-Země plnila touhy Mahārāje Gayi, který dokázal využívat všechny její zdroje ve prospěch svých občanů. To bylo možné proto, že ho počestné Dakṣovy dcery koupaly v posvěcené vodě. Král či vládce, který nemá požehnání od autorit, nebude vládnout příliš uspokojivě. Má-li vládce dobré vlastnosti, pak je mají i občané a jsou šťastní.

Jako kṣatriya neboli vládce musel Mahārāja Gaya někdy bojovat s podřízenými králi, aby udržel svou vládu, ale u podřízených králů to nevyvolávalo nespokojenost, protože věděli, že bojuje pro náboženské zásady. Přijali proto své podřízené postavení a přinášeli mu dary všeho druhu. Brāhmaṇy vykonávající védské obřady král potěšil natolik, že se s ním ochotně podělili o šestinu svých zbožných činností, aby získal prospěch v příštím životě. Všichni brāhmaṇové a kṣatriyové tedy byli s Mahārājem Gayou díky jeho dobré vládě spokojeni. Jinými slovy, Mahārāja Gaya uspokojoval kšatrijské krále svým bojem a brāhmaṇy svými milodary. Rovněž vaiśyi povzbuzoval laskavými slovy a láskyplným jednáním, a díky jeho neustálým obětím byli i śūdrové uspokojováni bohatou stravou a milodary. Takto se Mahārāja Gaya staral o trvalou spokojenost všech občanů. Když jsou brāhmaṇové a světci ctěni, dělí se o své zbožné činnosti a dávají je těm, kdo je ctí a slouží jim. Proto — jak je řečeno v Bhagavad-gītě (4.34): tad viddhi praṇipātena paripraśnena sevayā — člověk se má snažit pokorně obrátit na duchovního mistra a sloužit mu.

Mahārāja Gaya byl tak dokonalý, že uspokojoval všechny polobohy v čele s nebeským králem Indrou. I Pán Viṣṇu Osobně přišel do obětní arény přijmout obětiny. Mahārāja Gaya dostal všechna požehnání polobohů a Samotného Nejvyššího Pána, aniž by je chtěl.

Zde je výslovně řečeno, že uspokojením Nejvyšší Osobnosti Božství člověk uspokojí polobohy a všechny ostatní živé bytosti bez rozdílu. Zaléváním kořene stromu dostávají výživu všechny jeho větve, výhonky, květy i listy. I když je Nejvyšší Pán spokojený Sám v Sobě, chování Mahārāje Gayi Ho tak potěšilo, že Osobně přišel do obětní arény a řekl: “Jsem plně spokojen.” Kdo se může s Mahārājem Gayou srovnávat?

Kvetoucí strom v zahradě získává díky svým voňavým květům dobrou pověst. Je-li v rodu nějaký slavný muž, je přirovnán k vonící květině v lese. Díky němu se může celý rod zapsat do dějin. Yaduovci a yaduovská dynastie zůstávají navždy slavní, protože v této dynastii se narodil Pán Kṛṣṇa, a rod Mahārāje Priyavraty zůstává navždy slavný díky králi Virajovi.