ŚB 5.11.4
Dévanágarí
यावन्मनो रजसा पूरुषस्यसत्त्वेन वा तमसा वानुरुद्धम् । चेतोभिराकूतिभिरातनोतिनिरङ्कुशं कुशलं चेतरं वा ॥ ४ ॥
Verš
yāvan mano rajasā pūruṣasya
sattvena vā tamasā vānuruddham
cetobhir ākūtibhir ātanoti
niraṅkuśaṁ kuśalaṁ cetaraṁ vā
sattvena vā tamasā vānuruddham
cetobhir ākūtibhir ātanoti
niraṅkuśaṁ kuśalaṁ cetaraṁ vā
Synonyma
yāvat — dokud; manaḥ — mysl; rajasā — kvalitou vášně; pūruṣasya — živé bytosti; sattvena — kvalitou dobra; vā — nebo; tamasā — kvalitou temnoty; vā — nebo; anuruddham — ovládaná; cetobhiḥ — poznávacími smysly; ākūtibhiḥ — činnými smysly; ātanoti — zvětšuje; niraṅkuśam — nezávislá jako slon, který není řízený trojzubcem; kuśalam — příznivé; ca — také; itaram — jiné než příznivé, tedy hříšné činnosti; vā — nebo.
Překlad
Dokud je mysl živé bytosti znečištěná třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevědomostí), je jako nezávislý, neovládaný slon a s pomocí smyslů pouze zvětšuje rozsah svých zbožných a bezbožných činností. Výsledkem je, že živá bytost zůstává v hmotném světě, aby si užívala radostí a trpěla bolestmi, což povstává z hmotného jednání.
Význam
V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že zbožné i bezbožné hmotné činnosti jsou v protikladu k oddané službě. Oddaná služba znamená mukti, osvobození z hmotného zapletení, ale zbožné i bezbožné činnosti zaplétají živou bytost v hmotném světě. Je-li mysl zaujata zbožnými a bezbožnými činnostmi uvedenými ve Vedách, živá bytost zůstává věčně v temnotě a nemůže dosáhnout absolutní úrovně. Změna vědomí od nevědomosti k vášni nebo od vášně k dobru problém ve skutečnosti neřeší. Jak uvádí Bhagavad-gītā (14.26): sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate. Musíme dospět na transcendentální úroveň; jinak zůstane naše životní mise nenaplněná.