ŚB 4.30.48

V této souvislosti je významné slovo mahad-avajñānāt. Král Dakṣa byl synem Pána Brahmy, a byl tedy v minulém životě brāhmaṇou. Jelikož se však zachoval jako abrāhmaṇa (ten, kdo není brāhmaṇa), když urazil a zneuctil Pána Mahādeva, musel se narodit ze semene kṣatriyi. Stal se tedy synem Pracetů. A nejen to — kvůli své neúctě vůči Pánu Śivovi musel podstoupit bolesti zrození z lůna ženy. V jeho obětní aréně ho nejprve zabil služebník Pána Śivy, Vīrabhadra. To však nestačilo, a proto se znovu narodil, tentokrát z lůna Māriṣi. Na konci Dakṣa-yajñi a nešťastných událostí, ke kterým při té příležitosti došlo, se Dakṣa modlil k Pánu Śivovi, a přestože musel opustit tělo a narodit se z lůna ženy oplodněné semenem kṣatriyi, získal milostí Pána Śivy veškeré bohatství. To jsou subtilní zákony hmotné přírody. Lidé v moderním věku bohužel nevědí, jak tyto zákony fungují. Současné obyvatelstvo, jež nemá poznání o věčnosti duše a jejím převtělování, se nachází v nejhlubší nevědomosti. Z toho vzniká situace, kterou popisuje Bhāgavatam (1.1.10): mandāḥ sumanda-matayo manda-bhāgyā hy upadrutāḥ. Lidé tohoto věku Kali jsou velmi zlí, leniví, nešťastní a rozrušení hmotnými podmínkami.