Śrīmad-bhāgavatam 4.27.5

Śrīla Govinda dāsa Ṭhākura zpívá:

V této sloce Śrīla Govinda dāsa říká, že užívání si mládí není ve skutečnosti žádná blaženost. V mládí člověka posedne chtíč užívat si všech druhů smyslových předmětů. Smyslové předměty jsou: podoba, chuť, vůně, dotek a zvuk. Moderní vědecký rozvoj civilizace propaguje, abychom si jich neomezeně užívali. Mladí lidé velice rádi vidí nějakou nádhernou podobu, poslouchají světské zprávy z rádia nebo písně pro uspokojení smyslů, čichají příjemnou vůni pěkných květin, dotýkají se jemného těla a ňader mladé ženy a postupně také jejích pohlavních orgánů. To vše je rovněž velice příjemné zvířatům, a proto v lidské společnosti platí omezení v užívání si pěti smyslových předmětů. Pokud je člověk nedodržuje, není o nic lepší než zvíře.

V tomto verši je výslovně uvedeno: kāma-kaśmala-cetasaḥ — vědomí krále Purañjany znečišťovaly chtivé touhy a hříšné činnosti. V minulém verši je řečeno, že i když měl Purañjana vysoce vyvinuté vědomí, uléhal se svou manželkou na měkké lože. To naznačuje, že příliš holdoval sexu. Dále jsou zde významná slova navaṁ vayaḥ, která označují období mládí od šestnácti do třiceti let. Těchto třináct nebo patnáct let života představuje období, ve kterém si lze velice silně užívat smyslů. Když člověk dosáhne tohoto věku, myslí si, že si bude moci užívat smyslů neustále, ale jak se říká: “čas na nikoho nečeká,” a mládí rychle uplyne. Ten, kdo v mládí pouze promarňuje život hříšnými činnostmi, bude zklamaný a rozčarovaný, až jeho krátké období mládí skončí. Hmotné požitky mládí jsou zvláště příjemné tomu, kdo neprošel žádnou duchovní přípravou. Je-li člověk vychován pouze v tělesném pojetí života, bude zklamán, protože jeho tělesný smyslový požitek během nějakých čtyřiceti let skončí. Po čtyřiceti letech bude rozčarován, protože nebude mít žádné duchovní poznání. Takovému člověku mládí uplyne v polovině okamžiku. Rozkoš krále Purañjany, kterou nacházel v sexu se svou manželkou, tedy velice rychle vyprchala.

Kāma-kaśmala-cetasaḥ také vyjadřuje, že v lidské životní podobě přírodní zákony nedovolují neomezený smyslový požitek. Pokud si člověk bez omezení užívá smyslů, vede hříšný život. Zvířata nepřekračují zákony přírody. Například sexuální pud je u zvířat velice silný během určitých měsíců v roce. Lev je mocné zvíře, živí se masem a má velikou sílu, ale sex má pouze jednou do roka. Podle náboženských pokynů má muž dovolený sex pouze jednou měsíčně, po skončení menstruačního období jeho manželky, a je-li manželka těhotná, nemá sex dovolený vůbec. To je zákon pro lidské bytosti. Muž smí mít více než jednu manželku, protože nemůže mít sex, když je žena těhotná. Chce-li si užívat sexu v tuto dobu, může jít za jinou manželkou, která není těhotná. Tyto zákony jsou uvedené v Manu-saṁhitě a dalších písmech.

Tato písma a zákony jsou určeny pro lidské bytosti. Pokud tedy někdo tyto zákony narušuje, hřeší. Závěr je, že neomezený smyslový požitek znamená hříšné činnosti. Nedovolený sex je sex v rozporu se zákony písem, a když člověk porušuje zákony písem neboli Ved, páchá hříšné činnosti. Ten, kdo holduje hříšným činnostem, nemůže změnit své vědomí. Naším skutečným posláním je změnit kaśmala, hříšné vědomí, ve vědomí Kṛṣṇy, nejčistší vědomí. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā (paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān), Kṛṣṇa je nejčistší, a když obrátíme své vědomí od hmotného požitku ke Kṛṣṇovi, očistíme se. To je postup, který doporučil Pán Caitanya Mahāprabhu jako čištění zrcadla srdce (ceto-darpaṇa-mārjanam).