Śrīmad-bhāgavatam 4.23.15
Verš
krameṇāveśya niḥspṛhaḥ
vāyuṁ vāyau kṣitau kāyaṁ
tejas tejasy ayūyujat
Synonyma
utsarpayan — takto umístil; tu — ale; tam — vzduch; mūrdhni — na hlavu; krameṇa — postupně; āveśya — umístil; niḥspṛhaḥ — zbavený všech hmotných tužeb; vāyum — část těla tvořená vzduchem; vāyau — do vesmírného obalu tvořeného vzduchem; kṣitau — do vesmírného obalu tvořeného zemí; kāyam — toto hmotné tělo; tejaḥ — oheň v těle; tejasi — do vesmírného obalu tvořeného ohněm; ayūyujat — vmísil.
Překlad
Takto Pṛthu Mahārāja postupně pozdvihl svůj životní vzduch do otvoru v lebce, načež ztratil veškerou touhu po hmotné existenci. Smísil svůj životní vzduch s veškerým vzduchem, své tělo s veškerou zemí a oheň v těle s veškerým ohněm.
Význam
Když je duchovní jiskra, jejíž velikost je popsána jako jedna desetitisícina konečku vlasu, donucena sestoupit do hmotného světa, je zahalena hrubohmotnými a jemnohmotnými prvky. Hmotné tělo se skládá z pěti hrubých prvků — země, vody, ohně, vzduchu a éteru — a tří jemných prvků — mysli, inteligence a ega. Jakmile živá bytost dosáhne osvobození, je těchto hmotných obalů zbavena. Úspěch v yoze znamená zbavit se těchto hmotných obalů a vstoupit do duchovní existence. Na tomto principu se zakládá učení Pána Buddhy o nirvāṇě. Pán Buddha učil své následovníky, aby se pomocí meditace a yogy vzdali těchto hmotných obalů. Neučil sice nic o duši, ale ten, kdo přísně následuje jeho pokyny, se nakonec osvobodí od hmotných obalů a dosáhne nirvāṇy.
Když se živá bytost vzdá hmotných obalů, musí jako duše vstoupit do duchovního nebe a splynout se září Brahmanu. Neví-li však nic o duchovním světě a Vaikuṇṭhách, je bohužel na 99,9 procent jisté, že znovu poklesne do hmotného světa. Existuje ovšem i malá naděje, že bude ze záře Brahmanu (brahmajyoti) povýšena na některou duchovní planetu. Impersonalisté o této brahmajyoti tvrdí, že v ní neexistuje rozmanitost, a budhisté ji považují za prázdnotu. V každém případě — ať už někdo prohlašuje, že duchovní nebe postrádá rozmanitost nebo že je to svět prázdnoty—se v tomto pojetí nevyskytuje žádná duchovní blaženost, jakou lze zažít na duchovních planetách; Vaikuṇṭhách nebo Kṛṣṇaloce. V nepřítomnosti různých druhů požitku začne duši postupně přitahovat život plný blaženosti, a jelikož neví nic o Kṛṣṇaloce nebo Vaikuṇṭhaloce, přirozeně poklesne na úroveň hmotných činností, aby si užívala hmotné rozmanitosti.