Śrīmad-bhāgavatam 4.21.35
Verš
śarīra eṣa pratipadya cetanām
kriyā-phalatvena vibhur vibhāvyate
yathānalo dāruṣu tad-guṇātmakaḥ
Synonyma
pradhāna — hmotná příroda; kāla — čas; āśaya — touha; dharma — povinnosti v zaměstnání; saṅgrahe — souhrn; śarīre — tělo; eṣaḥ — toto; pratipadya — přijímá; cetanām — vědomí; kriyā — činnosti; phalatvena — jejich výsledkem; vibhuḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; vibhāvyate — projevuje se; yathā — jako; analaḥ — oheň; dāruṣu — ve dřevě; tat-guṇa-ātmakaḥ — podle tvaru a kvality.
Překlad
Nejvyšší Pán prostupuje vším, ale zároveň je projevený v různých druzích těl, které vznikají kombinací hmotné přírody, času, tužeb a předepsaných povinností. Tímto způsobem se vyvíjejí různé druhy vědomí, tak jako oheň, který je v podstatě vždy stejný, hoří různě podle tvaru a rozměrů palivového dřeva.
Význam
Nejvyšší Osobnost Božství neustále žije s individuální duší jako Paramātmā. Individuální duše má vědomí odpovídající jejímu hmotnému tělu, které získává od prakṛti, hmotné přírody. Hmotné složky jsou uvedeny do činnosti působením času, a tak se projevují tři kvality hmotné přírody. Živá bytost vyvíjí určitý druh těla podle toho, s jakými kvalitami přírody je ve styku. V životě zvířat natolik převládá kvalita nevědomosti, že naděje realizovat Paramātmu, která se nachází i v srdci zvířete, je velice malá. V lidské životní podobě se však živá bytost může díky vyvinutému vědomí (cetanām) přemístit prostřednictvím výsledků svých činností (kriyā-phalatvena) z nevědomosti a vášně do kvality dobra. Člověku se proto doporučuje stýkat se s duchovně pokročilými osobnostmi. Vedy (Muṇḍaka Up. 1.2.12) učí: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet—aby člověk dosáhl dokonalosti života, kterou je pochopení skutečného přirozeného postavení živé bytosti, musí vyhledat duchovního mistra. Gurum evābhigacchet — musí; není to dobrovolné. Vyhledat duchovního mistra je příkaz, neboť díky takové společnosti člověk úměrně povznáší své vědomí směrem k Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší dokonalost takového vědomí se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Vědomí odpovídá tělu, které nám dala prakṛti, příroda; rozvoji vědomí odpovídají činnosti, které vykonáváme, a úměrně čistotě těchto činností realizujeme Nejvyšší Osobnost Božství, Pána, který je přítomný v srdci všech. Příklad v tomto verši je velice výstižný. Oheň je vždy stejný, ale podle velikosti paliva či hořícího dřeva vypadá jako malý či velký, někdy se jeho plameny kroutí a někdy ne atd.
Rozvoj vědomí přináší realizaci Boha. V lidské životní podobě se proto doporučuje praktikovat různé metody popsané v Bhagavad-gītě (karma-yoga, jñāna-yoga, dhyāna-yoga a bhakti-yoga). Yoga má stejně jako schodiště různé stupně sloužící k dosažení nejvyššího patra a její jednotlivé druhy představují různá postavení na tomto schodišti. Bhakti-yoga je posledním schodem schodiště realizace Nejvyšší Osobnosti Božství. Člověk tedy realizuje svou duchovní totožnost úměrně rozvoji svého vědomí, a když je plně očištěn, dosahuje brahmānandy, která je z konečného hlediska neomezená. Saṅkīrtanové hnutí, dar Nejvyšší Osobnosti Božství v podobě Pána Caitanyi, je tedy přímým a nejsnadnějším procesem k dosažení nejčistší formy vědomí — vědomí Kṛṣṇy. Na této úrovni je plně realizována Nejvyšší Osobnost. Pokyny pro vykonávání různých druhů yajñí jsou uspořádány tak, aby umožnily dosáhnout nejvyšší realizace Svrchovaného Pána. To potvrzuje v Bhagavad-gītě Pán Samotný. Ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham (Bg. 4.11). Nejvyšší Osobnost Božství je realizována úměrně odevzdání se. Plně se však člověk odevzdá tehdy, když dosáhne dokonalého poznání. Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate (Bg. 7.19).