Śrīmad-bhāgavatam 4.18.6

Pán Brahmā stvořil hmotný svět tak, aby ho živé bytosti mohly používat. Existoval však plán, že všechny živé bytosti, které do něho přijdou s cílem vládnout mu pro svůj smyslový požitek, dostanou od Pána Brahmy pokyny ve Vedách, aby nakonec mohly tento svět opustit a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Vše potřebné k životu, co na Zemi roste a existuje — ovoce, květiny, stromy, obilí, zvířata a jejich vedlejší produkty — bylo stvořeno za účelem použití v oběti pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Zde si ovšem planeta Země v podobě krávy stěžuje, že veškeré tyto potřeby používají neoddaní, kteří se nijak nesnaží dosáhnout duchovního poznání. I když má Země nezměrný potenciál k plození obilí, plodů a květů, sama jejich růst zastaví, jestliže jich zneužívají neoddaní, kteří nemají žádné duchovní cíle. Vše patří Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a všeho lze využít pro Jeho uspokojení. Dary Země se nemají používat pro smyslový požitek živých bytostí. Podle tohoto plánu je zařízena celá hmotná příroda.

Důležitá jsou slova asadbhiḥ a adhṛta-vrataiḥ. Slovo asadbhiḥ se vztahuje na neoddané, které Bhagavad-gītā označuje slovy duṣkṛtinaḥ (ničemové), mūḍhāḥ (osli a darebáci), narādhamāḥ (nejnižší z lidí) a māyayāpahṛta-jñānāḥ (ti, kteří vlivem iluzorní energie ztratili své poznání). Všichni tito lidé jsou asat, neoddaní. Nazývají se rovněž gṛha-vrata, zatímco oddaný se nazývá dhṛta-vrata. Védský plán spočívá v tom, že svedené podmíněné duše, které přicházejí panovat hmotné přírodě, mají být vychovány tak, aby se staly dhṛta-vrata. Mají se zavázat, že budou uspokojovat své smysly neboli užívat si hmotného života pouze uspokojováním smyslů Nejvyššího Pána. Činnosti zaměřené k uspokojení smyslů Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, se nazývají kṛṣṇārthe 'khila-ceṣṭāḥ. To vyjadřuje, že člověk se může zabývat různými činnostmi, ale má to dělat s cílem uspokojit Kṛṣṇu. Bhagavad-gītā to popisuje slovy yajñārthāt karma, přičemž slovo yajña označuje Pána Viṣṇua. Měli bychom jednat pouze pro Jeho uspokojení. V moderní době (Kali-yuze) však lidé na Viṣṇua zcela zapomněli a svými činnostmi sledují pouze smyslový požitek. Takoví lidé postupně přijdou na mizinu, jelikož věci, kterých si má užívat Nejvyšší Pán, nemohou používat pro uspokojování svých vlastních smyslů. Budou-li takto pokračovat, nastane nakonec všeobecná chudoba a neporoste žádné obilí, ovoce ani květiny. Ve dvanáctém zpěvu Bhāgavatamu je dokonce řečeno, že na konci Kali-yugy budou lidé tak zkažení, že již nebudou mít rýži, pšenici, cukrovou třtinu ani mléko.