Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.33.27

Verš

nityārūḍha-samādhitvāt
parāvṛtta-guṇa-bhramā
na sasmāra tadātmānaṁ
svapne dṛṣṭam ivotthitaḥ

Synonyma

nitya — věčném; ārūḍha — pohroužena; samādhitvāt — v tranzu; parāvṛtta — oproštěna; guṇa — od kvalit hmotné přírody; bhramā — iluze; na sasmāra — nepamatovala si; tadā — tehdy; ātmānam — své hmotné tělo; svapne — ve snu; dṛṣṭam — vidět; iva — jako; utthitaḥ — kdo procitl.

Překlad

Pohroužena ve věčném tranzu a nedotčena iluzí způsobenou kvalitami hmotné přírody, zapomněla na své hmotné tělo, stejně jako zapomeneme na všechna těla, o kterých se nám zdálo.

Význam

Velký vaiṣṇava jednou řekl, že ten, kdo nevzpomíná na tělo, není vázaný hmotnou existencí. Dokud jsme si vědomi své tělesné existence, žijeme v podmíněném stavu a jsme ovládáni třemi kvalitami hmotné přírody. Pokud však na svou tělesnou existenci zapomeneme, náš podmíněný, hmotný život skončí. Zapomenout na tělesnou existenci můžeme jen tehdy, když zaměstnáme smysly v transcendentální láskyplné službě Pánu. V podmíněném stavu používáme smysly ve službě rodině, společnosti a státu. Dokážeme-li zapomenout na tyto hmotné svazky a realizovat, že jsme věční služebníci Nejvyššího Pána, zapomeneme na celou hmotnou existenci.

Tuto schopnost získáme, když sloužíme Pánu. Oddaný své tělo již nevyužívá ke smyslovému požitku v rámci rodiny, společnosti, státu, lidstva atd., ale výhradně ke službě Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Tomu se říká dokonalé vědomí Kṛṣṇy.

Oddaný je neustále transcendentálně šťastný a nezná hmotné utrpení. Toto transcendentální štěstí se nazývá věčná blaženost. Tranz, samādhi, pro oddaného znamená nepřetržitě vzpomínat na Nejvyššího Pána. Toho, kdo je neustále v tomto tranzu, nemohou kvality hmotné přírody napadnout, a dokonce se ho nemohou ani dotknout. Ve chvíli, kdy jsme mimo vliv tří kvalit hmotné přírody, přestáváme být odsouzeni k dalšímu zrození a převtělování z jedné podoby do druhé v tomto hmotném světě.