ŚB 3.31.6
Dévanágarí
कृमिभि: क्षतसर्वाङ्ग: सौकुमार्यात्प्रतिक्षणम् ।
मूर्च्छामाप्नोत्युरुक्लेशस्तत्रत्यै: क्षुधितैर्मुहु: ॥ ६ ॥
मूर्च्छामाप्नोत्युरुक्लेशस्तत्रत्यै: क्षुधितैर्मुहु: ॥ ६ ॥
Verš
kṛmibhiḥ kṣata-sarvāṅgaḥ
saukumāryāt pratikṣaṇam
mūrcchām āpnoty uru-kleśas
tatratyaiḥ kṣudhitair muhuḥ
saukumāryāt pratikṣaṇam
mūrcchām āpnoty uru-kleśas
tatratyaiḥ kṣudhitair muhuḥ
Synonyma
kṛmibhiḥ — červy; kṣata — kousané; sarva-aṅgaḥ — po celém těle; saukumāryāt — kvůli své choulostivosti; prati-kṣaṇam — každou chvíli; mūrcchām — bezvědomí; āpnoti — upadá do; uru-kleśaḥ — jehož utrpení je veliké; tatratyaiḥ — žijící tam (v břiše); kṣudhitaiḥ — hladoví; muhuḥ — znovu a znovu.
Překlad
Dítě, které znovu a znovu koušou po celém těle hladoví červi žijící v břiše, trpí hroznými bolestmi, jelikož je velice choulostivé. V této strašné situaci každou chvíli upadá do bezvědomí.
Význam
Utrpení hmotné existence cítíme nejen po opuštění matčina lůna, ale již v něm. Nešťastný život začíná ve chvíli, kdy živá bytost přijde poprvé do styku se svým hmotným tělem. Na tento zážitek však bohužel zapomeneme a nebereme bolesti zrození příliš vážně. V Bhagavad-gītě je proto výslovně uvedeno, že člověk má velice dbát na to, aby pochopil, jaké těžkosti představuje zrození a smrt. Stejně jako musíme projít mnoha těžkostmi během utváření tohoto těla v lůně matky, mnohé potíže nastávají i v okamžiku smrti. Jak bylo popsáno v minulé kapitole, živá bytost se musí převtělovat z jednoho těla do druhého, a když vstupuje do těl psů a prasat, dostává se do zvláště nepříznivých podmínek. Navzdory tomuto utrpení však pod vlivem māyi na vše zapomeneme a jsme okouzleni svým současným takzvaným štěstím, o němž je řečeno, že ve skutečnosti není ničím jiným než zmírněním neštěstí.