ŚB 3.30.17
Dévanágarí
शयान: परिशोचद्भि: परिवीत: स्वबन्धुभि: ।
वाच्यमानोऽपि न ब्रूते कालपाशवशं गत: ॥ १७ ॥
वाच्यमानोऽपि न ब्रूते कालपाशवशं गत: ॥ १७ ॥
Verš
śayānaḥ pariśocadbhiḥ
parivītaḥ sva-bandhubhiḥ
vācyamāno ’pi na brūte
kāla-pāśa-vaśaṁ gataḥ
parivītaḥ sva-bandhubhiḥ
vācyamāno ’pi na brūte
kāla-pāśa-vaśaṁ gataḥ
Synonyma
śayānaḥ — ležící; pariśocadbhiḥ — naříkajícími; parivītaḥ — obklopený; sva-bandhubhiḥ — svými příbuznými a přáteli; vācyamānaḥ — s nutkáním mluvit; api — ačkoliv; na — ne; brūte — mluví; kāla — času; pāśa — oprátka; vaśam — pod vládou; gataḥ — odešlý.
Překlad
Tak se ocitá ve spárech smrti a uléhá v kruhu naříkajících přátel a příbuzných. Přestože s nimi chce mluvit, není toho již schopen, protože je pod vládou času.
Význam
Když muž leží na smrtelném loži, z konvenčních důvodů se u něho scházejí jeho příbuzní a někdy velice hlasitě naříkají a oslovují ho: “Ó můj otče!” “Ó můj příteli!” nebo “Ó můj muži!” V těchto žalostných podmínkách s nimi chce umírající hovořit a sdělit jim své touhy, ale protože je plně pod vládou časového faktoru — smrti — nedokáže ze sebe nic vypravit, a to mu způsobuje nepředstavitelnou bolest. Mnoho bolesti cítí již kvůli své nemoci a žlázy a hrdlo mu ucpává sliz. Je ve velice těžké situaci, a když se na něho příbuzní tímto způsobem obracejí, jeho zármutek ještě vzrůstá.