ŚB 3.29.28

V minulém verši bylo vysvětleno, že živé bytosti je třeba ctít milodary a přátelským chováním. V tomto a následujících verších je popis různých úrovní živých bytostí, abychom věděli, kdy se chovat přátelsky a kdy dávat milodary. Například tygr je živá bytost, nedílná část Nejvyšší Osobnosti Božství, a Nejvyšší Pán žije v jeho srdci jako Nadduše. Znamená to ale, že bychom se k tygru měli chovat jako k příteli? To jistě ne. Musíme se k němu chovat jinak; dávat mu milodary v podobě prasādam. V džungli žije mnoho světců, kteří se k tygrům nechovají jako k přátelům, ale dávají jim prasādam. Tygři přijdou, snědí jídlo a odejdou, stejně jako to dělají psi. Podle védského systému nesmí pes vstoupit do domu. Kočky a psi jsou nečistá zvířata, která nemají v bytě kulturního člověka co dělat, a jsou proto naučena zůstávat venku. Soucitný hospodář jim přinese prasādam, psi a kočky to venku sežerou a odejdou. K nižším živým bytostem se musíme chovat soucitně, ale to neznamená, že s nimi máme jednat jako s lidmi. Musí existovat pocit rovnosti, ale v jednání je třeba rozlišovat. Způsob správného rozlišování vysvětluje dalších šest veršů, které se týkají různých úrovní životních podmínek.

První rozlišení je mezi neživou hmotou podobnou kameni a živým organismem. Živý organismus se však někdy projevuje dokonce i v kameni. Zkušenost ukazuje, že některé kopce a hory rostou. Je to způsobeno přítomností duše. Vyšším projevem životního postavení je vyvinuté vědomí a dalším je smyslové vnímání. V části Mahābhāraty zvané Mokṣa-dharma je řečeno, že stromy mají vyvinuté smyslové vnímání a dokáží vidět a cítit. Ze zkušenosti víme, že stromy vidí. Velké stromy někdy mění směr svého růstu, aby se vyhnuly různým překážkám. To znamená, že vidí, a jak potvrzuje Mahābhārata, také cítí různé vůně. To ukazuje na rozvinuté smyslové vnímání.