ŚB 2.9.38

V tomto verši je jasně uvedeno, že Pán je ajanaḥ neboli Nejvyšší Osoba a že když Brahmājīmu předával Śrīmad-Bhāgavatam shrnutý ve čtyřech verších, ukázal mu Svoji transcendentální podobu (ātmano rūpam). Pán je ajanaḥ, Nejvyšší Osoba, mezi janānām, všemi osobami. Všechny živé bytosti jsou individuální osoby a mezi všemi těmito osobami je Pán Hari nejvyšší, jak potvrzuje śruti-mantra — nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. V transcendentálním světě tedy na rozdíl od hmotného světa není nic neosobní. Kdekoliv je cetana neboli poznání, tam musí také existovat osobnost. V duchovním světě je vše plné poznání, a dokonce i země, voda, stromy, hory, řeky, lidé, zvířata, ptáci — vše je tam téže kvality, cetana, a proto je tam vše individuální a osobní. Tyto informace nám poskytuje Śrīmad-Bhāgavatam, nejvyšší védská literatura, a Brahmājī, vůdce živých bytostí, byl takto poučen Osobně od Nejvyšší Osobnosti Božství, aby mohl toto poselství šířit ke všem obyvatelům vesmíru a učil je tak svrchovanému poznání o bhakti-yoze. Brahmājī pak poselství Śrīmad-Bhāgavatamu předal svému drahému synovi Nāradovi, který totéž naučil Vyāsadeva, který pak učil Śukadeva Gosvāmīho. Milostí Śukadeva Gosvāmīho a Mahārāje Parīkṣita dostáváme natrvalo Śrīmad-Bhāgavatam, abychom se z něj mohli učit vědě o Absolutní Osobnosti Božství, Pánu Kṛṣṇovi.