ŚB 2.9.29

Brahmājī se nechce stát spekulantem, závisejícím na síle svého osobního poznání a zapleteným v hmotném otroctví. Každý by měl s jasným vědomím vědět, že při vykonávání všech činností je pouhým nástrojem. Podmíněná duše je nástrojem vnější energie (guṇamayī māyā) neboli iluzorní energie Pána a v osvobozeném stavu je živá bytost nástrojem vůle Pána. Být přímým nástrojem vůle Pána je věčným přirozeným postavením živé bytosti, zatímco být nástrojem Pánovy iluzorní energie znamená být hmotně podmíněný. V podmíněném stavu živá bytost spekuluje o Absolutní Pravdě a různých činnostech Nejvyššího, ale v nepodmíněném stavu přijímá poznání přímo od Pána, a taková osvobozená duše jedná bezchybně, aniž by se věnovala nějakým spekulacím. Bhagavad-gītā (10.10-11) jasně potvrzuje, že čistým oddaným, kteří jsou neustále zaměstnáni v láskyplné transcendentální službě Pánu, radí Pán Samotný, takže mohou bezpečně postupovat na cestě domů, zpátky k Bohu. Čistí oddaní Pána proto nejsou na svůj pokrok pyšní, zatímco neoddaný spekulant zůstává v temnotě iluzorní energie a je velice pyšný na své pomýlené poznání, které se zakládá na spekulaci a nepřináší žádné skutečné výsledky. Pán Brahmā se chtěl zachránit před touto pastí a nepropadnout pýše, přestože zastával nejvznešenější místo ve vesmíru.