ŚB 2.7.37

देवद्विषां निगमवर्त्मनि निष्ठितानां
पूर्भिर्मयेन विहिताभिरद‍ृश्यतूर्भि: ।
लोकान् घ्नतां मतिविमोहमतिप्रलोभं
वेषं विधाय बहु भाष्यत औपधर्म्यम् ॥ ३७ ॥
deva-dviṣāṁ nigama-vartmani niṣṭhitānāṁ
pūrbhir mayena vihitābhir adṛśya-tūrbhiḥ
lokān ghnatāṁ mati-vimoham atipralobhaṁ
veṣaṁ vidhāya bahu bhāṣyata aupadharmyam

Synonyma

deva-dviṣāmtěch, kteří záviděli oddaným Pána; nigamaVedy; vartmanina cestě; niṣṭhitānāmdobře umístěných; pūrbhiḥna raketách; mayenakteré vyrobil velký vědec Maya; vihitābhiḥvyrobených; adṛśya-tūrbhiḥneviditelní na nebi; lokānrůzné planety; ghnatāmzabíječů; mati-vimohamzmatek v mysli; atipralobhamvelice přitažlivý; veṣamoděv; vidhāyakdyž tak učinil; bahu bhāṣyatebude hodně hovořit; aupadharmyampředběžné náboženské zásady.

Překlad

Když ateisté, dobře seznámeni s védským vědeckým poznáním, budou hubit obyvatele různých planet, přičemž budou neviděni létat po nebi na dobře stavěných raketách z dílny velkého vědce Mayi, Pán zmate jejich mysl tím, že si oblékne přitažlivý oděv Buddhy a bude kázat o předběžných náboženských zásadách.

Význam

Tato inkarnace Pána Buddhy není tentýž Buddha, který sestoupil v současné historii lidstva. Buddha zmíněný v tomto verši se podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho zjevil v jiném věku Kali. V životě jednoho Manua se vystřídá více než sedmdesát dva Kali-yug a Buddha zde konkrétně uvedený se zjeví v jedné z nich. Pán Buddha sestupuje tehdy, když jsou lidé velice materialističtí, a káže obecně přirozené náboženské zásady. Ahiṁsā není sama o sobě náboženskou zásadou, ale je důležitou vlastností skutečně zbožných lidí. Je náboženskou samozřejmostí — každému se doporučuje, aby neubližoval žádnému zvířeti či jiné živé bytosti, neboť každý takový čin ublíží ve stejné míře zvířeti i tomu, kdo se ho dopustil. Nežli se však naučíme zásadám nenásilí, musíme se naučit dvěma jiným zásadám, a to být pokorní a nebýt pyšní. Dokud nejsme pokorní a skromní, nemůžeme být nenásilní. A jakmile si osvojíme nenásilí, musíme se ještě naučit snášenlivosti a jednoduchému životu. Musíme vzdávat úctu velkým náboženským kazatelům a duchovním vůdcům a také se naučit ovládat smysly, nepřipoutávat se k rodině a domovu, vykonávat oddanou službu Pánu atd. Nakonec musíme přijmout Pána a stát se Jeho oddanými; jinak se nejedná o žádné náboženství. Středem náboženských zásad musí být Bůh; pouhé mravní pokyny jsou jen předběžnými náboženskými zásadami, které se obvykle nazývají upadharma neboli “to, co má blízko k náboženským zásadám”.