Śrīmad-Bhāgavatam 10.69.24
Verš
juhvantaṁ ca vitānāgnīn
yajantaṁ pañcabhir makhaiḥ
bhojayantaṁ dvijān kvāpi
bhuñjānam avaśeṣitam
yajantaṁ pañcabhir makhaiḥ
bhojayantaṁ dvijān kvāpi
bhuñjānam avaśeṣitam
Synonyma
juhvantam — obětující; ca — a; vitāna-agnīn — do obětních ohňů; yajantam — uctívající; pañcabhiḥ — pěti; makhaiḥ — povinnými obřady; bhojayantam — krmící; dvijān — brāhmaṇy; kva api — někde; bhuñjānam — pojídající; avaśeṣitam — zbytky.
Překlad
Na jednom místě Pán obětoval do obětních ohňů, na dalším uctíval pomocí pěti mahā-yajñí, na dalším krmil brāhmaṇy a na ještě dalším jedl zbytky jídla zanechaného brāhmaṇy.
Význam
Pět mahā-yajñí, neboli velkých obětí, je definováno: pāṭho homaś cātithīnāṁ saparyā tarpaṇaṁ baliḥ – „pronášení Ved, obětování do obětního ohně, obsluhování hostů, obětování předkům a obětování (části svého pokrmu) živým bytostem obecně.“
Śrīla Prabhupāda komentuje tyto oběti: „V jiném paláci viděl Nārada Kṛṣṇu vykonávat oběť zvanou pañca-yajña, která je pro hospodáře povinná. Tato yajña je také známá jako pañca-sūnā. Každý, a hlavně hospodáři, se vědomě či nevědomě dopouští pěti druhů hříšných činností. Když pijeme vodu ze džbánu, zabíjíme mnoho mikrobů, kteří v ní jsou. Podobně zabijeme mnoho mikrobů, když používáme hmoždíř nebo když jíme. Mnoho jich zabijeme, když stíráme podlahu nebo zapalujeme oheň, a když jdeme po ulici, zabíjíme mnoho mravenců a jiného hmyzu. Vědomě či nevědomě tedy zabíjíme při všem, co děláme. Proto je povinností všech hospodářů vykonávat oběť pañca-sūnā, aby se zbavili reakcí za tyto hříšné činy.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī ve svém komentáři k tomuto verši znovu poukazuje na to, že všechny denní doby probíhaly v palácích Pána Kṛṣṇy zároveň. Nārada tedy viděl ohňovou oběť – ranní obřad – a přibližně ve stejnou dobu viděl Pána Kṛṣṇu krmit brāhmaṇy a přijímat jejich zbytky – polední činnost.