Śrīmad-Bhāgavatam 10.24.14

Zde Pán Kṛṣṇa namítá, že pokud existuje nějaký svrchovaný vládce, nutně závisí na konateli činností, na jehož konání reaguje, a tedy také nutně podléhá zákonům karmy, jelikož je nucen udílet podmíněným duším štěstí a neštěstí podle zákonů dobra a zla.

Tato povrchní námitka přehlíží zjevnou skutečnost, že zákony přírody, které určují dobré a špatné výsledky zbožných a bezbožných činů, jsou samy o sobě výtvory všedobrého Nejvyššího Pána. Jelikož je Pán stvořitelem a udržovatelem těchto zákonů, nevztahují se na Něho. Kromě toho Pán nezávisí na činnostech podmíněných duší, jelikož je spokojený a úplný sám v sobě. Vzhledem ke své dokonale milostivé povaze nám udílí plody odpovídající našemu jednání. To, čemu říkáme osud nebo karma, je komplikovaný a subtilní systém odměn a trestů, jež mají pobízet podmíněné duše k postupnému vývoji do stádia dokonalého vědomí, které je jejich původní a přirozenou povahou.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, definoval a zavedl zákony hmotné přírody ohledně trestů a odměn za lidské chování tak chytře, že odrazují živou bytost od hříchů a povzbuzují její směřování k dobru, aniž by nějak výrazně zasahovaly do její svobodné vůle jako věčné duše.

V duchovním světě, na rozdíl od hmotné přírody, Pán projevuje svou dokonalou povahu, když opětuje věčnou lásku svých čistých oddaných. Tyto láskyplné vztahy jsou založené výhradně na vzájemném svobodném jednání Pána a Jeho oddaných, nikoliv na mechanické výměně sobeckých zájmů. Nejvyšší Pán za pomoci svých čistých oddaných znovu a znovu nabízí podmíněným duším tohoto světa příležitost zanechat podivných snah vykořisťovat hmotný vesmír a vrátit se domů, zpátky k Bohu, k věčnému životu plnému blaženosti a poznání. Vzhledem ke všem těmto bodům nelze brát vážně ateistické námitky, které zde Pán Kṛṣṇa v žertu předkládá.