Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.24.14

Verš

asti ced īśvaraḥ kaścit
phala-rūpy anya-karmaṇām
kartāraṁ bhajate so ’pi
na hy akartuḥ prabhur hi saḥ

Synonyma

asti — je; cet — pokud hypoteticky; īśvaraḥ — svrchovaný vládce; kaścit — nĕkdo; phala-rūpī — sloužící tak, že udílí plody; anya-karmaṇām — činností jiných osob; kartāram — konateli činností; bhajate — závisí na; saḥ — On; api — dokonce; na — ne; hi — koneckonců; akartuḥ — toho, kdo nekoná žádnou činnost; prabhuḥ — pán; hi — jistĕ; saḥ — On.

Překlad

Dokonce i pokud je nĕjaký svrchovaný vládce, který udílí všem ostatním plody jejich činností, nutnĕ také závisí na tom, zda daná osoba nĕco dĕlá. Nemohl by přece rozdávat plody, když tomu nepředcházelo plodonosné jednání.

Význam

Zde Pán Kṛṣṇa namítá, že pokud existuje nĕjaký svrchovaný vládce, nutnĕ závisí na konateli činností, na jehož konání reaguje, a tedy také nutnĕ podléhá zákonům karmy, jelikož je nucen udílet podmínĕným duším štĕstí a neštĕstí podle zákonů dobra a zla.

Tato povrchní námitka přehlíží zjevnou skutečnost, že zákony přírody, které určují dobré a špatné výsledky zbožných a bezbožných činů, jsou samy o sobĕ výtvory všedobrého Nejvyššího Pána. Jelikož je Pán stvořitelem a udržovatelem tĕchto zákonů, nevztahují se na Nĕho. Kromĕ toho Pán nezávisí na činnostech podmínĕných duší, jelikož je spokojený a úplný sám v sobĕ. Vzhledem ke své dokonale milostivé povaze nám udílí plody odpovídající našemu jednání. To, čemu říkáme osud nebo karma, je komplikovaný a subtilní systém odmĕn a trestů, jež mají pobízet podmínĕné duše k postupnému vývoji do stádia dokonalého vĕdomí, které je jejich původní a přirozenou povahou.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, definoval a zavedl zákony hmotné přírody ohlednĕ trestů a odmĕn za lidské chování tak chytře, že odrazují živou bytost od hříchů a povzbuzují její smĕřování k dobru, aniž by nĕjak výraznĕ zasahovaly do její svobodné vůle jako vĕčné duše.

V duchovním svĕtĕ, na rozdíl od hmotné přírody, Pán projevuje svou dokonalou povahu, když opĕtuje vĕčnou lásku svých čistých oddaných. Tyto láskyplné vztahy jsou založené výhradnĕ na vzájemném svobodném jednání Pána a Jeho oddaných, nikoliv na mechanické výmĕnĕ sobeckých zájmů. Nejvyšší Pán za pomoci svých čistých oddaných znovu a znovu nabízí podmínĕným duším tohoto svĕta příležitost zanechat podivných snah vykořisťovat hmotný vesmír a vrátit se domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu plnému blaženosti a poznání. Vzhledem ke všem tĕmto bodům nelze brát vážnĕ ateistické námitky, které zde Pán Kṛṣṇa v žertu předkládá.