Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.2.38

Verš

diṣṭyā hare ’syā bhavataḥ pado bhuvo
bhāro ’panītas tava janmaneśituḥ
diṣṭyāṅkitāṁ tvat-padakaiḥ suśobhanair
drakṣyāma gāṁ dyāṁ ca tavānukampitām

Synonyma

diṣṭyā — je naše štěstí; hare — ó Pane; asyāḥ — tohoto (světa); bhavataḥ — Tebe; padaḥ — místa; bhuvaḥ — na této Zemi; bhāraḥ — břemeno vytvořené démony; apanītaḥ — nyní odstraněno; tava — Tebe, Pane; janmanā — zjevením jako inkarnace; īśituḥ — Ty, vládce všeho; diṣṭyā — je naše štěstí; aṅkitām — poznamenané; tvat-padakaiḥ — Tvýma lotosovýma nohama; su-śobhanaiḥ — které jsou transcendentálně ozdobené znaky lastury, disku, lotosu a kyje; drakṣyāma — jistě uvidíme; gām — na této Zemi; dyām ca — také na nebeských planetách; tava anukampitām — díky Tvé bezpříčinné milosti k nám.

Překlad

“Ó Pane, máme štěstí, neboť Tvým zjevením je okamžitě odstraněno těžké břímě démonů na této Zemi. Máme jistě velké štěstí, neboť budeme moci na této Zemi i na nebeských planetách spatřit znaky lotosu, lastury, kyje a disku, jež zdobí Tvé lotosové nohy.”

Význam

Chodidla Pánových lotosových nohou nesou znaky lastury, disku, kyje a lotosu (śaṅkha-cakra-gadā-padma) a také praporu a blesku. Když Kṛṣṇa kráčí po této Zemi nebo po nebeských planetách, tyto znaky lze vidět všude, kam vkročí. Vṛndāvan-dhām je transcendentální místo, protože se po něm Kṛṣṇa často procházel. Obyvatelé Vṛndāvanu měli velké štěstí, neboť tyto znaky viděli všude, kam jen pohlédli. Když jel Akrūra do Vṛndāvanu odvézt Kṛṣṇu a Balarāmu na festival, který pořádal Kaṁsa, při pohledu na znaky z Pánových lotosových nohou v prachu Vṛndāvanu padl na zem a plakal. Tyto znaky mohou vidět oddaní, kteří získali bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství (tavānukampitām). Polobozi se radovali nejen proto, že zjevení Nejvyššího Pána skoncuje s obtížnými démony, ale i proto, že budou moci na zemi vidět transcendentální znaky chodidel lotosových nohou Pána. Když Pán kráčel po pastvinách, gopī neustále myslely na Jeho lotosové nohy, a tak byly dokonale pohroužené v transcendenci, jak o tom hovořil minulý verš (āviṣṭa-cetā na bhavāya kalpate). Každý, kdo je nepřetržitě pohroužen v myšlenkách na Pána, se stejně jako gopī nachází mimo hmotnou úroveň a nezůstane v tomto hmotném světě. Naší povinností tedy je neustále naslouchat, rozmlouvat a přemýšlet o Pánových lotosových nohách, jako to dělají vaiṣṇavové, kteří se rozhodli žít ve Vṛndāvanu navždy a myslet na Pánovy lotosové nohy dvacet čtyři hodin denně.