ŚB 10.2.38

दिष्टय‍ा हरेऽस्या भवत: पदो भुवो
भारोऽपनीतस्तव जन्मनेशितु: ।
दिष्टय‍ाङ्कितां त्वत्पदकै: सुशोभनै-
र्द्रक्ष्याम गां द्यां च तवानुकम्पिताम् ॥ ३८ ॥
diṣṭyā hare ’syā bhavataḥ pado bhuvo
bhāro ’panītas tava janmaneśituḥ
diṣṭyāṅkitāṁ tvat-padakaiḥ suśobhanair
drakṣyāma gāṁ dyāṁ ca tavānukampitām

Synonyma

diṣṭyāje naše štěstí; hareó Pane; asyāḥtohoto (světa); bhavataḥTebe; padaḥmísta; bhuvaḥna této Zemi; bhāraḥbřemeno vytvořené démony; apanītaḥnyní odstraněno; tavaTebe, Pane; janmanāzjevením jako inkarnace; īśituḥTy, vládce všeho; diṣṭyāje naše štěstí; aṅkitāmpoznamenané; tvat-padakaiḥTvýma lotosovýma nohama; su-śobhanaiḥkteré jsou transcendentálně ozdobené znaky lastury, disku, lotosu a kyje; drakṣyāmajistě uvidíme; gāmna této Zemi; dyām cataké na nebeských planetách; tava anukampitāmdíky Tvé bezpříčinné milosti k nám.

Překlad

“Ó Pane, máme štěstí, neboť Tvým zjevením je okamžitě odstraněno těžké břímě démonů na této Zemi. Máme jistě velké štěstí, neboť budeme moci na této Zemi i na nebeských planetách spatřit znaky lotosu, lastury, kyje a disku, jež zdobí Tvé lotosové nohy.”

Význam

Chodidla Pánových lotosových nohou nesou znaky lastury, disku, kyje a lotosu (śaṅkha-cakra-gadā-padma) a také praporu a blesku. Když Kṛṣṇa kráčí po této Zemi nebo po nebeských planetách, tyto znaky lze vidět všude, kam vkročí. Vṛndāvan-dhām je transcendentální místo, protože se po něm Kṛṣṇa často procházel. Obyvatelé Vṛndāvanu měli velké štěstí, neboť tyto znaky viděli všude, kam jen pohlédli. Když jel Akrūra do Vṛndāvanu odvézt Kṛṣṇu a Balarāmu na festival, který pořádal Kaṁsa, při pohledu na znaky z Pánových lotosových nohou v prachu Vṛndāvanu padl na zem a plakal. Tyto znaky mohou vidět oddaní, kteří získali bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství (tavānukampitām). Polobozi se radovali nejen proto, že zjevení Nejvyššího Pána skoncuje s obtížnými démony, ale i proto, že budou moci na zemi vidět transcendentální znaky chodidel lotosových nohou Pána. Když Pán kráčel po pastvinách, gopī neustále myslely na Jeho lotosové nohy, a tak byly dokonale pohroužené v transcendenci, jak o tom hovořil minulý verš (āviṣṭa-cetā na bhavāya kalpate). Každý, kdo je nepřetržitě pohroužen v myšlenkách na Pána, se stejně jako gopī nachází mimo hmotnou úroveň a nezůstane v tomto hmotném světě. Naší povinností tedy je neustále naslouchat, rozmlouvat a přemýšlet o Pánových lotosových nohách, jako to dělají vaiṣṇavové, kteří se rozhodli žít ve Vṛndāvanu navždy a myslet na Pánovy lotosové nohy dvacet čtyři hodin denně.