Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv desátý: Nejvyšší Dobro » KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 10.11.37

Verš

evaṁ vrajaukasāṁ prītiṁ
yacchantau bāla-ceṣṭitaiḥ
kala-vākyaiḥ sva-kālena
vatsa-pālau babhūvatuḥ

Synonyma

evam — tak; vraja-okasām — všem obyvatelům Vraji; prītim — potěšení; yacchantau — působící; bāla-ceṣṭitaiḥ — dětskými činnostmi a zábavami; kala-vākyaiḥ — a sladkým žvatláním; sva-kālena — časem; vatsa-pālau — starat se o telata; babhūvatuḥ — dospěli.

Překlad

Svým chováním malých chlapců a dětským žvatláním působili Kṛṣṇa a Balarāma transcendentální potěšení všem obyvatelům Vraji. Časem dospěli do věku, kdy dostali na starost telata.

Význam

Jakmile Kṛṣṇa a Balarāma trochu povyrostli, měli pečovat o telata. I když se narodili ve velice zámožné rodině, nic to neměnilo na tom, že museli dohlížet na telátka. Tak vypadala výchova. Ti, kdo se nenarodili v bráhmanských rodinách, nedostávali akademické vzdělání. Brāhmaṇové studovali literaturu a akademické předměty, kṣatriyové byli připravováni na vedení státu a vaiśyové se učili, jak obdělávat půdu a starat se o krávy s telaty. Nikdo nemusel marnit čas chozením do školy, jen aby dostal nevhodné vzdělání a pak zvětšil počet nezaměstnaných. Kṛṣṇa a Balarāma nás učili svým vlastním chováním. Kṛṣṇa se staral o krávy a hrál na flétnu, zatímco Balarāma s pluhem v ruce měl na starost zemědělské činnosti.