Kapitola čtyřicátá šestá
ГЛАВА ЧЕТИРИДЕСЕТ И ШЕСТА
Údiv a rytířství
Удивление и рицарство
Údiv
Удивление
Extáze údivu v oddané službě je vnímána dvěma způsoby: přímo, vlastními smysly, a nepřímo, poslechem od ostatních.
Екстазът на удивлението в преданото служене може да дойде по два начина: непосредствено, когато човек вижда нещо със собствените си очи, и косвено, когато слуша от другите.
Když se Nárada přišel podívat na činnosti Pána ve Dvárace a viděl, že Kršna je přítomen v každém paláci ve stejném těle a je zaměstnán různými činnostmi, velice ho to udivilo. Je to jeden z příkladů údivu v oddané službě přímým vnímáním. Jedna z přítelkyň matky Jašódy řekla: „Jašódo, jen se podívej na tu legraci! Tvoje dítě se vždy dožaduje mléka z tvého ňadra a kopec Góvardhana je tak velký, že dokáže zastavit i mraky. Ale podívej: velký kopec Góvardhana nyní spočívá na prstu levé ruky tvého syna, jako by to byla hračka. Není to záhadné?“ To je další příklad údivu v oddané službě přímým vnímáním.
Когато На̄рада дошъл да види дейностите на Бога в Два̄рака̄ и видял, че в едно и също тяло Кр̣ш̣н̣а се намира едновременно във всички дворци и освен това извършва различни дейности, той останал смаян. Това е един от примерите за удивление, което е породено от непосредствено възприятие. Една от приятелките на майка Яшода̄ казала: „Яшода̄, виж това чудо! Детето ти още обича да суче мляко от гърдите ти, а хълмът Говардхана е толкова огромен, че пречи на облаците да минават. Но въпреки това то държи огромния хълм на пръста на лявата си ръка, като че ли е играчка. Не е ли чудо това!“. Тези думи са друг пример за удивление, предизвикано от непосредствено възприятие.
Příkladem údivu v oddané službě nepřímým vnímáním bylo, když Mahárádža Paríkšit slyšel od Šukadévy Gósvámího, jak Kršna zabil Narakásuru, který proti Kršnovi bojoval s jedenácti akṣauhinī (oddíly) vojáků. Akṣauhinī zahrnuje několik tisíc slonů, několik tisíc koní a vozů a několik stovek tisíc pěších vojáků. Narakásura měl jedenáct takových oddílů a všechny vystřelovaly na Kršnu šípy, ale Kršna je všechny zabil pouhými třemi šípy. Když Maharádža Paríkšit uslyšel o tomto úžasném vítězství, začal si stíral z očí slzy a dostal ohromnou radost. To je příklad údivu v oddané službě nepřímým vnímáním prostřednictvím sluchového vjemu.
Удивлението може да бъде предизвикано и от косвено възприятие. Това се случило, когато Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит чул от Шукадева Госва̄мӣ как Кр̣ш̣н̣а убил Нарака̄сура, който водел в битката единадесет акш̣аухин̣ӣ (бойни подразделения). Във всяка акш̣аухин̣ӣ имало няколко хиляди слона, няколко хиляди коня, запрегнати в колесници, и няколко стотици хиляди пеши воини. Нарака̄сура имал единадесет такива бойни части, които обсипвали Кр̣ш̣н̣а със стрели. Но Кр̣ш̣н̣а убил всички воини до един само с три стрели. Когато Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит чул за тази необикновена победа, той бил обзет от радост и започнал да бърше сълзите от очите си. Този случай е пример за удивление, предизвикано от косвено възприятие (слушане).
Následuje další příklad nepřímého údivu. Brahmá se snažil vyzkoušet Kršnu, je-li skutečně Nejvyšší Osobností Božství, a ukradl Mu všechny pasáčky a krávy. Za několik sekund však uviděl, že Kršna je stále přítomný se všemi kravami, telaty a pasáčky přesně tak, jak tomu bylo před tím. Když Brahmá vyprávěl tuto událost svým společníkům na planetě Satjalóka, všichni byli ohromeni. Brahmá jim řekl, že když odnesl pryč všechny chlapce, uviděl Kršnu znovu si hrát se stejnými chlapci stejným způsobem. Měli namodralou barvu pleti, téměř tak, jako má Kršna, a všichni měli čtyři ruce. Stejná telata a krávy tam byly stále ve stejné původní podobě. Brahmu téměř přemohlo i pouhé popisování této události. „A nejzvláštnější bylo,“ dodal, „že mnoho jiných Brahmů z mnoha různých vesmírů tam také přišlo, aby Kršnu a Jeho společníky uctívali.“
Може да се даде и друг пример за удивление, предизвикано от косвена причина. Брахма̄ се опитвал да провери дали Кр̣ш̣н̣а наистина е Върховната Божествена Личност и затова откраднал всичките му пастирчета и крави. Но след няколко секунди видял, че Кр̣ш̣н̣а продължава да е там заедно с всички крави, теленца и пастирчета, като че ли нищо не се е случило. Когато Брахма̄ разказал това на приближените си от планетата Сатялока, те останали удивени. Брахма̄ им казал, че след като отвлякъл всички момчета, видял Кр̣ш̣н̣а да продължава да си играе със същите момчета както преди. Телата на всички били мургави като на Кр̣ш̣н̣а, с по четири ръце. С момчетата били и същите теленца и крави. Дори самият Брахма̄ се удивил, като описвал случилото се. Той добавил: „А най-поразителното е, че бяха дошли и много други Брахма̄ от други вселени, за да обожават Кр̣ш̣н̣а и придружителите му“.
Také když došlo k lesnímu požáru v Bhándíravaně, Kršna řekl svým přátelům, aby pevně zavřeli oči, a všichni to udělali. Když pak Kršna požár uhasil, pasáčci oči otevřeli a viděli, že nebezpečí pominulo, a že jejich krávy a telata jsou všechna v bezpečí. Podivovali se nad celou situací a nad tím, jak je Kršna mohl zachránit. To je další příklad nepřímého vnímání způsobujícího údiv v oddané službě.
Подобно нещо се случило, когато в гората Бха̄н̣д̣ӣравана избухнал пожар. Кр̣ш̣н̣а казал на приятелите си здраво да си стиснат очите и те послушно изпълнили. Кр̣ш̣н̣а угасил пожара, пастирчетата отворили очи и видели, че опасността е минала и кравите и теленцата са невредими. Те започнали да се дивят на чудото и се опитвали да познаят как Кр̣ш̣н̣а ги е спасил. Това е друг пример за удивление, което е предизвикано от косвено възприятие.
Činnosti člověka, třebaže nikterak zvláštní, vždy zapůsobí na jeho přátele a vytvoří v jejich srdcích a mysli údiv. Avšak ani úžasné činnosti vykonané člověkem, který přítelem není, žádný údiv nevytvoří. Je to z lásky, že něčí úžasné činnosti vytvářejí údiv v mysli.
Дори и да не са необикновени, дейностите на човек могат да ни удивят, ако той ни е приятел. Но и най-необикновеното чудо няма да ни направи впечатление, ако човекът, който го извършва, ни е чужд. Това, което ни кара да се впечатляваме от необикновените дейности на някого, е любовта ни към него.
Rytířství
Рицарство
Když se z lásky a oddané služby Pánu dostaví zvláštní odvaha a nadšení, výsledné činnosti se nazývají rytířské. Mohou se projevit jako hra na boj, dávání milodarů, projevování milosti a vykonávání náboženských zásad. Za chrabré rytířské skutky v boji se člověku říká yuddha-vīra. Za dobročinné skutky se mu říká dāna-vīra. Za projevení zvláštní milosti se člověk nazývá dayā-vīra a je-li velkomyslný v provádění náboženských obřadů, nazývá se dharma-vīra. Cílem všech rozličných rytířských činností je Kršna.
Когато любовта и преданото служене на Бога пробуждат у човека един особен мъжествен ентусиазъм, дейностите, в които той намира израз, се наричат рицарски. Рицарският дух може да се прояви в сражения на игра, даване на милостиня, великодушни жестове и следване на религиозните принципи. Човек, чийто рицарски дух се проявява в сражения, се нарича юддха-вӣра. Човек, който дава милостиня, се нарича да̄на-вӣра. Този, който е необикновено милосърден, се нарича дая̄-вӣра. А ако проявява щедростта си в изпълняване на религиозните обреди, той се нарича дхарма-вӣра. Обект на всички тези рицарски дейности е Кр̣ш̣н̣а.
Když chce přítel uspokojit Kršnu vykonáním nějakého rytířského činu, stane se vyzyvatelem a z Kršny se stane protivník; anebo Kršna může jen pozorovat boj a Jeho touha přiměje jiného přítele, aby se on stal protivníkem. Přítel jednou Kršnu vyzval: „Můj drahý Mádhavo, jsi velice neklidný, protože si myslíš, že Tě nikdo nemůže porazit, ale jestliže odsud neutečeš, ukážu Ti, že já jsem schopen Tě porazit, a když to moji přátelé uvidí, budou velice spokojení!“
Когато някой приятел иска да удовлетвори Кр̣ш̣н̣а с рицарски дейности, той го извиква на двубой и самият Кр̣ш̣н̣а му става противник. Някога Кр̣ш̣н̣а може да иска да наблюдава борбата отстрани, тогава по негово желание противник на приятеля му става някой друг. Веднъж един приятел на Кр̣ш̣н̣а го предизвикал по следния начин: „Скъпи Ма̄дхава, Ти си неуморим, защото мислиш, че никой не може да те победи. Но ако не избягаш оттук, ще Ти покажа как ще те победя. Приятелите ми с радост ще гледат това!“.
Kršna a Šrídámá byli velice důvěrní přátelé, ale Šrídámá se na Kršnu přesto hněval a vyzval Ho. Když oba začali bojovat, všichni přátelé na břehu Jamuny se těšili z úžasného boje dvou přátel. Vlastnoručně si vyrobili šípy, aby si mohli hrát na boj, a Kršna je začal střílet na Šrídámu. Šrídámá šípy zastavoval otáčením tyče a jeho rytířské činy Kršnu velice uspokojily. K takovému žertovnému boji většinou dojde mezi rytířskými osobnostmi a tento boj pak přinese úžasné vzrušení všem pozorovatelům.
Кр̣ш̣н̣а и Шрӣда̄ма̄ били много близки приятели, но веднъж Шрӣда̄ма̄ се разсърдил на Кр̣ш̣н̣а и го предизвикал да се бият. Двамата започнали да се борят, а приятелите им стояли на брега на Ямуна̄ и се наслаждавали на чудесното зрелище. Те направили няколко стрели играчки и Кр̣ш̣н̣а започнал да ги пуска срещу Шрӣда̄ма̄. А Шрӣда̄ма̄ ги пресрещал, като въртял пръта си. Кр̣ш̣н̣а бил много доволен от смелостта му. Обикновено такива игри стават между храбрите, войнствено настроени хора и са прекрасно зрелище за публиката.
V Hari-vanše stojí, že Ardžuna a Kršna někdy bojovali v přítomnosti Kuntí a Kršna Ardžunu porazil.
В Хари вам̇ша се казва, че понякога Арджуна и Кр̣ш̣н̣а се биели пред Кунтӣ и Кр̣ш̣н̣а винаги побеждавал.
Rytířské bojování mezi přáteli někdy doprovází vychloubání, samolibost, pýcha, síla, chápání se zbraní, vyzývání a postavení se jako protivník. Ze všech těchto činností se stanou podněty k rytířské oddané službě.
В такива рицарски двубои приятелите понякога се хвалят един на друг, проявяват самодоволство, горделивост, сила, хващат се за оръжията, разменят си предизвикателства или стават противници. Всички тези прояви са стимули в рицарското предано служене.
Jeden přítel vyzval Kršnu takto: „Můj drahý příteli Dámódaro, jsi odborníkem pouze v jídle. Porazil jsi Subalu jen proto, že je slabý a Ty jsi podváděl. Nechlub se s tím jako nějaký velký bojovník. Chlubil ses jako had a já jsem páv, který Tě porazí.“ Páv je nejzdatnější nepřítel hada.
Веднъж един приятел на Кр̣ш̣н̣а го предизвикал по следния начин: „Скъпи приятелю Да̄модара, Ти си силен само в яденето. Можа да победиш Субала само защото той е слаб, а отгоре на това Ти използва и нечестни средства. По-добре не се хвали с тази постъпка, тя не те прави по-велик. Ти се хвалиш, че си змия, но аз съм паунът, който ей сега ще те победи“. Пауните са най-големите врагове на змиите.
Když při takovém boji mezi přáteli začne být sebevychvalování osobní, učenci říkají, že je to podextáze. Když začnou hlasité výzvy, objeví se jisté bojové pohyby a nadšení, a polekaným přítomným nejsou dány žádné zbraně ani ujištění — všem těmto rytířským činnostem se říká podextáze.
Когато в приятелските схватки самоизтъкването стане лично, великите учени наричат това субекстаз. За субекстаза са характерни гръмогласните предизвикателства, войнствените движения, въодушевлението, ръкопашните схватки и успокояването на уплашените наблюдатели.
Jeden přítel oslovil Kršnu následujícím způsobem: „Drahý Madhusúdano, znáš mou sílu, a přesto povzbuzuješ Bhadrasénu a ne mě, aby vyzval mocného Baladévu. Tímto jednáním mě jednoduše urážíš, protože mé paže jsou silné jako závory na bráně!“
Един приятел на Кр̣ш̣н̣а се обърнал към него с такива думи: „Скъпи Мадхусӯдана, Ти знаеш силата ми и въпреки това подстрекаваш Бхадрасена, а не мен, да се бие с могъщия Баладева. С това Ти просто ме оскърбяваш, защото ръцете ми са силни като мандалото на портите!“.
Oddaný jednou řekl: „Můj drahý Pane Kršno, ať je Tvůj vyzyvatel Šrídámá, který troubí jako hrom a řve jako lev, oslavován za své hrdinské činnosti. Sláva všem Šrídámovým rytířským činům!“ Rytířské činnosti jako bojování, dávání milodarů, prokazování milosti a provádění náboženských obřadů se nazývají hlavní, zatímco projevy pýchy, citového vzrušení, vytrvalosti, laskavosti, odhodlání, radosti, nadšení, závisti a vzpomínání jsou vedlejší. Když Stóka-kršna, jeden z mnoha Kršnových přátel, s Kršnou bojoval, jeho otec ho za to káral, protože Kršna byl životem a duší všech obyvatel Vrndávany. Když Stóka-kršna slyšel toto kárání, přestal bojovat, avšak Kršna ho i nadále vyzýval a Stóka-kršna se výzvě postavil, vzal svou tyč a začal ukazovat, jak zručně s ní umí točit.
Веднъж един предан казал: „Скъпи Боже Кр̣ш̣н̣а, дано противникът Ти Шрӣда̄ма̄ навсякъде се прослави за героичните си дейности – за звуците, които наподобяват гърма на буреносен облак, и за лъвския си рев. Слава на храбростта на Шрӣда̄ма̄!“. Сраженията, благотворителността, милосърдието и извършването на религиозни обреди се наричат органически присъщи на рицарския дух, а горделивостта, вълнението, търпението, добротата, решителността, ликуването, въодушевлението, завистта и спомнянето се наричат неорганически. Когато Стока-кр̣ш̣н̣а, един от многобройните приятели на Кр̣ш̣н̣а, се биел с него, баща му започнал да го хока, че се бие с Кр̣ш̣н̣а, душата на всички жители на Вр̣нда̄вана. Като чул тези упреци, Стока-кр̣ш̣н̣а спрял да се бие. Но Кр̣ш̣н̣а продължил да го дразни и в отговор Стока-кр̣ш̣н̣а грабнал тоягата си и започнал майсторски да я върти.
Šrídámá jednou vyzval Bhadrasénu a řekl mu: „Můj drahý příteli, ještě se mě bát nemusíš. Ze všeho nejdříve porazím našeho bratra Balarámu, pak pobiji Kršnu, a pak přijde řada na tebe.“ Bhadraséna opustil Balarámovu skupinu a připojil se ke Kršnovi a své přátele pobouřil tak, jako hora Mandara rozbouřila celý oceán. Křikem všechny své přátele porazil a inspiroval Kršnu svými rytířskými činnostmi.
Веднъж Шрӣда̄ма̄ започнал да дразни Бхадрасена: „Скъпи приятелю, засега няма защо да се боиш от мен. Първо ще победя брат ни Балара̄ма, след това ще набия Кр̣ш̣н̣а и чак после ще се заема с теб“. Тогава Бхадрасена от страната на Балара̄ма се присъединил към страната на Кр̣ш̣н̣а и с това ядосал приятелите си така, сякаш планината Мандара разбунила океана. С гръмогласните си викове той оглушил всичките си приятели и вдъхновил Кр̣ш̣н̣а с доблестта си.
Kršna jednou vyzval všechny své přátele a řekl: „Moji drazí přátelé, jen se podívejte s jakou chrabrostí skáču. Neutíkejte pryč, prosím.“ Přítel jménem Varúthapa vyzývavá slova zaslechl, opětoval výzvu Pána, a pak proti Němu bojoval.
Веднъж Кр̣ш̣н̣а предизвикал всичките си приятели, като възкликнал: „Скъпи приятели, само вижте колко храбро скачам. Моля ви да не се разбягвате!“. Като чул това, един приятел на Бога, Варӯтхапа, приел предизвикателството и започнал да се бие с Бога.
Jeden z přátel jednou poznamenal: „Sudámá se snaží, jak nejlépe umí, aby viděl Dámódaru poraženého, a myslím, že když se k němu připojí náš silný Subala, budou velice pěkná dvojice, jako cenný drahokam zasazený do zlata.“
Един от приятелите веднъж казал: „Суда̄ма̄ прави всичко възможно, за да победи Да̄модара. Мисля, че ако и силният Субала се присъедини към него, ще бъдат много хубава двойка – също като злато, инкрустирано със скъпоценни камъни“.
Při těchto rytířských činnostech mohou být protivníky pouze Kršnovi přátelé. Kršnovi nepřátelé ve skutečnosti Jeho protivníky nikdy být nemohou. Proto se vyzývání Kršnových přátel nazývá oddaná služba rytířskými činnostmi.
В рицарските дейности противници на Кр̣ш̣н̣а могат да бъдат само приятелите му. Враговете на Кр̣ш̣н̣а никога не могат да бъдат негови истински противници. Затова двубоите на приятелите на Кр̣ш̣н̣а с него се наричат предано служене чрез рицарски дейности.
Dāna-vīra neboli rytířství v podobě dávání milodarů se může rozdělit na dvě části: velkodušnost a odříkání. Člověk, který může obětovat vše pro uspokojení Kršny, se nazývá velkodušný. Když člověk touží vykonat oběť, protože uviděl Kršnu, Kršna je podnětem velkodušné činnosti. Když se Kršna zjevil jako syn Nandy Mahárádži, Nanda Mahárádža toužil s jasným vědomím zajistit svému synovi šťastnou budoucnost, a tak začal dávat bohatě ozdobené krávy jako milodary všem bráhmanům. Bráhmani byli s jeho dobročinností tak spokojení, že museli doznat, že milodary Nandy Mahárádži předčily milodary králů minulosti, jakými byli Mahárádža Prthu a Nrga.
Да̄на-вӣра, или рицарството, което се проявява в даването на милостиня, може да се раздели на две части: щедрост и отречение. Човек, който може да пожертва всичко заради удоволствието на Кр̣ш̣н̣а, се нарича щедър. Ако при вида на Кр̣ш̣н̣а у човек възниква желанието да пожертва нещо за него, Кр̣ш̣н̣а се нарича подбуждаща причина за щедростта. Когато Кр̣ш̣н̣а се появил като син на Нанда Маха̄ра̄джа, с ясно съзнание Нанда Маха̄ра̄джа пожелал за сина си всичко най-добро и започнал да раздава на всички бра̄хман̣и скъпи крави. Бра̄хман̣ите били толкова доволни от тази проява на великодушие, че признали, че щедростта на Нанда Маха̄ра̄джа надминава щедростта и на такива царе от миналото, като Маха̄ра̄джа Пр̣тху и Нр̣га.
Když člověk zná úplně slávu Pána a je připraven obětovat pro Něj vše, nazývá se sampradānaka neboli ten, kdo je v Kršnově zájmu schopen rozdat třeba všechno.
Човек, който напълно осъзнава величието на Бога и е готов да пожертва за него всичко, се нарича сампрада̄нака – човек, който отдава всичко заради Кр̣ш̣н̣а.
Když Mahárádža Judhišthira šel s Kršnou na místo oběti Rádžasúja, ve svých představách začal potírat Kršnovo tělo santálovou pastou, zdobit Ho girlandou, která Mu sahala až ke kolenům, dal Mu zlatem vyšívané šaty, klenoty osazené drahými kameny a mnoho ozdobených slonů, vozů a koní. Dále si přál dát Kršnovi jako milodar své království, svou rodinu a také sám sebe. Taková byla touha Mahárádži Judhišthiry, a poté, když nezbývalo již nic, co by bylo možné dát jako milodar, začal být velice zmatený a úzkostlivý.
Когато Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира отишъл заедно с Кр̣ш̣н̣а на арената на жертвоприношението Ра̄джасӯя, той започнал да си представя как маже тялото на Кр̣ш̣н̣а с паста от сандалово дърво, как украсява Кр̣ш̣н̣а с гирлянд, който стига до коленете му, как му поднася дрехи, избродирани със злато, и накити, обсипани със скъпоценни камъни. Във въображението си той му подарил безброй накичени слонове, колесници и коне. След това царят пожелал да подари на Кр̣ш̣н̣а царството си, семейството си и даже самия себе си. Когато направил и това, не му останало повече нищо, което да може да подари на Кр̣ш̣н̣а, и той много се натъжил.
Mahárádža Bali jednou řekl svému knězi Šukráčárjovi: „Můj drahý světče, jsi velkým odborníkem na védské poznání a proto védskými obřady uctíváš Nejvyšší Osobnost Božství, Višnua. Co se týče tohoto bráhmanského trpaslíka (inkarnace Vámanadévy), ať už je to Šrí Višnu, prostý bráhman či dokonce můj nepřítel, rozhodl jsem se Mu dát jako milodar všechnu zemi, o kterou požádal.“ Mahárádžovi Balimu se dostalo takového štěstí, že před něj Pán natáhl svou ruku, která je načervenalá od dotyků ňader bohyně štěstí, vždy poprášených kunkumovým práškem. Nejvyšší Pán je tak velký, že bohyně štěstí je poslušna Jeho rozkazů k požitku, ale On přesto natáhl své ruce, aby přijal milodary Mahárádži Baliho.
По същия начин веднъж Маха̄ра̄джа Бали казал на свещенослужителя си Шукра̄ча̄ря: „Достопочтени мъдрецо, ти си много вещ във ведическото знание, затова обожаваш Виш̣н̣у, Върховната Божествена Личност, с ведически ритуали. Но що се отнася до това джудже бра̄хман̣а (инкарнацията Ва̄манадева), аз вече съм решил да му дам толкова земя, колкото поиска, независимо дали е Бог Виш̣н̣у, обикновен бра̄хман̣а или мой враг“. Маха̄ра̄джа Бали бил толкова честит – самият Бог протегнал пред него ръката си, червеникава от докосването до гърдите на богинята на щастието, която винаги е обсипана с червения прашец кум̇кум. С други думи, Върховният Бог е толкова велик, че самата богиня на щастието винаги е на негово разположение; но въпреки това Той пак протегнал ръка, за да получи милостиня от Маха̄ра̄джа Бали.
Člověk, který chce dát Kršnovi jako milodar vše, ale nechce nic na oplátku, si skutečně odříká. Oddaný tak odmítá přijmout jakýkoliv druh osvobození, i když ho Pán nabízí. Skutečná láska ke Kršnovi se projeví, když se Kršna stane příjemcem milodaru a oddaný dárcem.
Истински отрекъл се от света е този, който желае да даде всичко на Кр̣ш̣н̣а, без да иска нищо в замяна. Затова преданите отказват да приемат различните видове освобождение, дори да им ги предлага самият Бог. Истинската любов към Бога се проявява, когато Кр̣ш̣н̣а получава, а преданият дава.
V Hari-bhakti-sudhódaji Dhruva Mahárádža podává další příklad: „Můj drahý Pane, prováděl jsem odříkání a pokání, protože jsem od Tebe něco chtěl, ale Ty jsi mi za to dovolil spatřit Tebe samotného, což nemohou ani velcí světci a mudrci. Hledal jsem nějaké střepy, ale místo toho jsem našel nejcennější drahokam. Jsem proto zcela spokojen, můj Pane. Nechci již od Tvojí Výsosti nic víc.“
В Хари-бхакти судходая има и друг пример. Там Маха̄ра̄джа Дхрува казва: „О, Господи, аз се подложих на отречения и въздържания, защото исках да получа нещо, но като награда за това Ти ми позволи да те видя, макар че не се показваш дори пред великите мъдреци и святи личности. Аз търсех счупени стъкълца, а вместо това намерих най-прекрасния скъпоценен камък. Аз съм напълно удовлетворен, о, Господи, не искам от теб нищо повече“.
Podobnou řeč najdeme ve třetím zpěvu, patnácté kapitole, 48. verši Šrímad Bhágavatamu. Čtyři světci v čele se Sanakou Munim oslovili Pána následovně: „Drahý Pane, Nejvyšší Osobnosti Božství, Tvá pověst je velice přitažlivá a prostá všeho hmotného znečištění. Zasluhuješ si proto, abys byl uctíván, a ve skutečnosti jsi zdrojem všech poutních míst. Lidé s příznivým osudem, kterým se dostalo takového štěstí, že mohou opěvovat Tvé vlastnosti, a kteří skutečně znají Tvé transcendentální postavení, se nezajímají ani o osvobození, i když jim je osobně nabízíš. Jelikož jsou tak transcendentálně bohatí, nechtějí přijmout ani postavení nebeského krále Indry. Vědí, že postavení krále nebes s sebou také nese strach, zatímco pro ty, kteří se věnují opěvování Tvých transcendentálních vlastností, existuje jen radost a oproštění se od všeho nebezpečí. Proč by člověka s takovým poznáním mělo přitahovat postavení v nebeském království?“
Подобно изявление може да се открие в Трета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (15.48). Четиримата мъдреци, оглавявани от Санака Муни, казали на Бога: „О, Върховна Божествена Личност, славата Ти привлича всички и е свободна от всякакви материални замърсявания. Затова Ти си достоен за възхвала. Ти си съсредоточие на всички места за поклонение. Честитите личности, които са получили щастието да славят качествата Ти и наистина разбират трансценденталността на положението Ти, пренебрегват дори освобождението, което им предлагаш. Те имат такива трансцендентални богатства, че не искат да приемат дори поста на Индра, небесния цар. Те знаят, че дори в неговата позиция човек не е защитен от страх, докато тези, които възпяват трансценденталните Ти качества, изпитват само радост и са освободени от всички страхове и опасности. Тогава с какво постът в небесното царство може да привлече хората, които знаят това?“.
Jeden oddaný vyjádřil své pocity o milodarech, jaké předvedl král Majúradhvadža: „Nenacházím slov pro činnosti Mahárádži Majúradhvadži, kterému se uctivě klaním.“ Majúradhvadža byl velice inteligentní a poznal, proč za ním jednou Kršna přišel v oděvu bráhmana. Kršna od něho požadoval polovinu jeho těla, které by rozřízla jeho manželka a syn, a král Majúradhvadža s tímto návrhem souhlasil. Díky své intenzivní oddanosti neustále myslel na Kršnu a když poznal, že Kršna přišel v bráhmanských šatech, nezdráhal se rozloučit s polovinou svého těla. Oběť Mahárádži Majúradhvadži v Kršnově zájmu je na světě jedinečná a měli bychom se mu proto s veškerou úctou poklonit. Měl plné poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství v šatech bráhmana a je známý jako dokonalý dāna-vīra, člověk, jenž si odříká.
Един предан е описал по следния начин чувствата си, пробудени от щедростта на цар Майӯрадхваджа: „Аз се разтрепервам дори само като заговоря за дейностите на Маха̄ра̄джа Майӯрадхваджа, на когото отдавам най-смирените си почитания“. Майӯрадхваджа бил много умен и могъл да разбере защо Кр̣ш̣н̣а дошъл при него преоблечен като бра̄хман̣а. Кр̣ш̣н̣а поискал половината от тялото му, което трябвало да разсекат на две съпругата му и синът му. И царят се съгласил. Благодарение на силните си чувства в преданото служене цар Майӯрадхваджа постоянно мислел за Кр̣ш̣н̣а и когато разбрал, че Кр̣ш̣н̣а е дошъл, преоблечен като бра̄хман̣а, не се поколебал да се раздели с едната половина на тялото си. Жертвата на Маха̄ра̄джа Майӯрадхваджа няма равна на себе си в целия свят, затова трябва да му отдадем най-смирените си почитания. Той имал съвършено знание за Върховната Божествена Личност, приела облика на бра̄хман̣а, и е известен като съвършен пример за да̄на-вӣра, самоотречена личност.
Člověk, který je vždy připraven uspokojit Kršnu, a který je vždy obratný při vykonávání oddané služby, se nazývá dharma-vīra neboli rytířský při provádění náboženských obřadů. Pouze pokročilí oddaní, provádějící náboženské obřady, se mohou dostat na úroveň dharma-vīra. Dharma-vírou se člověk stává tehdy, když prostuduje autoritativní písma, dodržuje morální zásady, je poctivý, snášenlivý a ovládá smysly. Lidé, kteří provádějí náboženské obřady pro uspokojení Kršny, jsou stálí v oddané službě, zatímco lidem, kteří se věnují náboženským obřadům bez záměru potěšit Kršnu, se říká pouze zbožní.
Този, който винаги е готов да удовлетвори Кр̣ш̣н̣а и извършва преданото си служене много умело, се нарича дхарма-вӣра – доблестен в изпълнението на религиозните обреди. Само напредналите предани могат да се издигнат до равнището на дхарма-вӣра, като извършват религиозните обреди. Човек може да стане дхарма-вӣра само след като изучи авторитетните писания, следва нравствените принципи, развие вяра и търпение и овладее сетивата си. Хората, които извършват религиозните обреди заради удовлетворението на Кр̣ш̣н̣а, са устойчиви в преданото служене, докато тези, които извършват религиозните обреди, без да си поставят за цел да удовлетворят Кр̣ш̣н̣а, са само благочестиви.
Nejlepší příklad dharma-víry je Mahárádža Judhišthira. Oddaný jednou řekl Kršnovi: „Můj drahý Kršno, ó hubiteli všech démonů, Mahárádža Judhišthira, nejstarší syn Mahárádži Pándua, vykonal všechny možné oběti jen proto, aby Tě potěšil. Vždy pozval nebeského krále Indru, aby se zúčastnil oběti. Jelikož král Indra byl tak často pryč, musela Sačídéví strávit mnoho dní naříkáním nad Indrovou nepřítomností s tvářemi v dlaních.“
Съвършен пример за дхарма-вӣра е Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира. Веднъж един предан казал на Кр̣ш̣н̣а: „Скъпи Кр̣ш̣н̣а, о, убиецо на всички демони, Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира, най-големият син на Маха̄ра̄джа Па̄н̣д̣у, извърши толкова много жертвоприношения, за да те удовлетвори. Всеки път той канеше небесния цар Индра да участва в ягите (жертвоприношенията) и затова цар Индра толкова често отсъстваше от къщи, че по-голямата част от времето си Шачӣдевӣ прекарваше сама, подпряла глава с ръце и топяща се от мъка, че Индра го няма“.
Vykonávání různých obětí pro polobohy se považuje za uctívání údů Nejvyššího Pána. Polobozi se považují za různé části vesmírného těla Pána, a konečným účelem jejich uctívání je potěšit Pána částečným uctíváním Jeho různých údů. Mahárádža Judhišthira neměl žádnou takovou hmotnou touhu. Vykonal všechny oběti pod Kršnovým vedením; ne proto, aby z nich získal nějaké osobní výhody. Toužil jen potěšit Kršnu, a proto se mu říká nejlepší z oddaných. Neustále se nalézal v oceánu láskyplné služby.
Извършването на различни яги за полубоговете представлява обожаване на крайниците на Върховния Бог. Полубоговете са смятани за различни части от вселенското тяло на Бога, затова крайната цел на обожаването на полубоговете е да се удовлетвори Богът, като се обожават отделните му крайници. Но Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира нямал подобни материални желания; той извършвал жертвоприношенията под ръководството на Кр̣ш̣н̣а, без да търси полза лично за себе си. Единственото му желание било да удовлетвори Кр̣ш̣н̣а, затова той е известен като най-великият предан. Той постоянно бил потопен в океана на любовното служене.