Kapitola jedenáctá
ГЛАВА ЕДИНАДЕСЕТА
Různé aspekty transcendentální služby
Аспекти на трансценденталното служене
Služebnictví
Служене
Podle názorů lidí toužících po plodech své práce (karmī) se obětování výsledků karmy nazývá služebnictví. Podle vaišnavských áčárjů, jako je Rúpa Gósvámí, však služebnictví znamená neustálé zaměstnání v nějakém druhu služby Pánu.
Според кармӣте (вършителите на плодоносни дейности) служене означава да се пожертват плодовете на кармата. Но според а̄ча̄риите ваиш̣н̣ави като Рӯпа Госва̄мӣ служене означава непрекъснато да се извършват някакви дейности, с които да се служи на Бога.
Ve Skanda Puráně je řečeno, že ti, kteří jsou připoutáni k obřadním činnostem, ke čtyřem společenským skupinám a čtyřem skupinám duchovního života, se považují za oddané. Když se však oddaní skutečně zaměstnají přímo ve službě Pánu, jsou to bhágavatové neboli čistí oddaní. Ti, kteří jsou zaměstnáni plodonosnými činnostmi nebo předepsanými povinnostmi podle čtyř skupin společenského a duchovního života, nejsou skutečně čistí oddaní. I přesto jsou však přijímáni jako oddaní, protože obětují své výsledky Pánu. Nemá-li člověk takové touhy a jedná-li spontánně z lásky k Bohu, musíme ho přijmout jako čistého oddaného. Všechny podmíněné duše, které přišly do styku s hmotným světem, touží více méně po ovládání hmotné přírody. Varnášramský systém a jeho předepsané povinnosti jsou stanoveny tak, že podmíněná duše může užívat smyslového požitku v hmotném světě podle své touhy a současně se postupně povýšit v duchovním poznání. V předepsaných povinnostech varen a ášramů je mnoho činností, které spadají do oddané služby vědomí Kršny. Oddaní-hospodáři se ujmou provádění védských obřadů a stejně tak i předepsaných povinností oddané služby, neboť obojí je myšleno k uspokojení Kršny. Provádějí-li oddaní-hospodáři nějaké védské obřady, dělají to pro uspokojení Kršny. Jak jsme již dříve uvedli, za oddanou službu se považuje jakákoliv činnost, jejímž cílem je uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.
В Сканда Пура̄н̣а се казва, че хората, които са привързани към ритуалните дейности, към четирите подразделения на обществото и четирите степени в духовния живот, също са предани. Но преданите, които отдават служене непосредствено на самия Бог, се наричат бха̄гавати, чисти предани. Хората, които са занимават с плодоносни дейности, т.е. които изпълняват задълженията, предписани от общественото положение и степента в духовния живот, не са чисти предани. Но те се причисляват към преданите, защото предлагат резултатите от дейността си на Бога. Чист предан може да се нарече само този, който няма такива желания, а действа единствено от любов към Бога. Обусловените души, които са попаднали в материалния свят, са повече или по-малко обзети от желанието да господстват над материалната природа. Системата на варн̣а̄шрама и на предписаните задължения дава на обусловените души възможност да изпълнят желанията си за сетивно наслаждение в материалния свят и в същото време постепенно да напредват към духовното знание. Сред предписаните задължения на отделните варн̣и и а̄шрами има и много дейности, които принадлежат към сферата на преданото служене в Кр̣ш̣н̣а съзнание. Семейните предани извършват както ведически обреди, така и предписаните задължения на преданото служене, защото предназначението и на едните, и на другите е да бъде удовлетворен Кр̣ш̣н̣а. Семейните предани извършват ведическите обреди, за да удовлетворят Кр̣ш̣н̣а. Както се каза вече, всяка дейност, която има за цел да удовлетвори Върховната Божествена Личност, се нарича предано служене.
Šríla Rúpa Gósvámí popisuje, kdo je zralý k tomu, aby začal s oddanou službou. Řekl, že začátečníci, kteří vyvinuli trochu lásky k Bohu, se úměrně ke svojí oddanosti přestanou zajímat o činnosti pro uspokojování smyslů. Jsou-li však i nadále přitahováni k činnostem smyslového požitku, výsledky takových činů by měly být obětovány Kršnovi. Tomu se také říká zaměstnání ve službě Pánu, kdy Kršna je pánem a pracovník služebníkem.
Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ описва човека, който е достоен да започне предано служене. Той казва, че когато начинаещите развият малко любов към Бога, те губят интерес към дейностите на сетивното наслаждение в степен, която е пропорционална на степента на предаността им. Но докато човек все още изпитва някакво влечение към дейностите за сетивно наслаждение, той трябва да предлага резултата от тях на Кр̣ш̣н̣а. Това също се счита за предано служене на Бога; Богът е господарят, а изпълнителят е слуга.
V Náradía Puráně je zmínka o transcendentální povaze takového služebnictví. Říká se zde, že člověk, který je neustále zaměstnán v oddané službě svým tělem, myslí a slovy, nebo dokonce i člověk, který není prakticky zaměstnán, ale jednoduše po tom touží, se považuje za osvobozeného.
В На̄радӣя Пура̄н̣а се обяснява, че това е служене е трансцендентално. Там се казва, че човек, който постоянно отдава предано служене с тялото, с ума и с думите си, е освободен. За освободен се счита дори този, който само желае да прави това.
Oddaná služba v přátelství
Предано служене в приятелски взаимоотношения
Oddanou službu v přátelství můžeme rozdělit na dva druhy: jednat jako Pánův důvěrný služebník a jednat jako Pánův příznivec. Oddaný, který má důvěru v oddanou službu Pánu, dodržuje soustavně pravidla a předpisy s vírou, že dosáhne úrovně transcendentálního života. V druhém případě se oddaný stává příznivcem Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gítě se říká, že pro Pána je nejdražším služebníkem kazatel. Každý, kdo káže důvěrné poselství Gíty všem lidem, je Kršnovi tak drahý, že mu nikdo v lidské společnosti nemůže být roven.
Този вид предано служене може да се раздели на два вида: когато човек действа като доверен слуга на Бога и когато действа като негов доброжелател. Преданите, които твърдо вярват в преданото служене на Бога, следват безпрекословно правилата и регулиращите принципи, без да се съмняват дори за миг, че така ще постигнат трансцендентално съществуване. Вторият вид приятелство в преданото служене е човек да стане доброжелател на Върховната Божествена Личност. В Бхагавад-гӣта̄ се казва, че Богът смята проповедниците за най-скъпите си слуги. Този, който проповядва съкровеното послание на Гӣта̄ сред хората, е толкова скъп на Кр̣ш̣н̣а, че никой в човешкото общество не може да се сравнява с него.
V Mahábháratě říká Draupadí: „Můj drahý Góvindo, slíbil jsi, že Tvůj oddaný nebude nikdy přemožen. Věřím tomu, a proto ve všech možných strastech vzpomínám pouze na Tvůj slib a tak žiji.“ Draupadí a jejím pěti manželům, Pánduovcům, připravil jejich bratranec Durjódhana a jiní krutá utrpení. Strádání bylo tak tvrdé, že dokonce i Bhíšmadéva, který byl celoživotním brahmačárínem a velkým válečníkem, někdy ronil slzy, když na ně pomyslel. Vždy se velice divil, že i když byli Pánduovci tak čestní a Draupadí byla prakticky bohyně štěstí, a i když byl Kršna jejich přítelem, přesto museli podstoupit tak tvrdé strasti. Jejich útrapy byly neobyčejné, ale Draupadí to přesto neodradilo. Věděla, že Kršna je jejich přítelem, a že proto budou nakonec zachráněni.
Драупадӣ казва в Маха̄бха̄рата: „Скъпи Говинда, Ти обещаваш, че твоите предани никога няма да бъдат погубени. Аз вярвам в думите Ти и затова си ги припомням сред всички изпитания – така успявам да оживея“. Драупадӣ и петимата ѝ съпрузи Па̄н̣д̣авите трябвало да преминат през суровите страдания, на които ги подлагал техният братовчед Дурьодхана и някои други хора. Тези изпитания били толкова тежки, че дори Бхӣш̣мадева, който през целия си живот бил брахмача̄рӣ и велик воин, понякога плачел, като мислел за Па̄н̣д̣авите. Той винаги се удивлявал, че те трябвало да преминат през такива премеждия, при положение че били толкова благочестиви, че Драупадӣ била самата богиня на щастието, а Кр̣ш̣н̣а бил техен приятел. Макар да била подложена на трудни изпитания, Драупадӣ никога не паднала духом. Тя знаела, че щом Кр̣ш̣н̣а е техен приятел, Той ще ги спаси.
Podobný citát je z jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 53. verše druhé kapitoly, kde Havi, syn krále Ršabhy, oslovuje Mahárádži Nimiho: „Můj drahý králi, člověk, který nikdy ani na okamžik nepřestává sloužit lotosovým nohám Nejvyšší Osoby (což je služba, po které touží i velcí polobozi jako Indra) s pevným přesvědčením, že není nic toužebnějšího nebo víc hodného uctívání, se nazývá prvotřídní oddaný.“
Нещо подобно се казва в Единадесета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (2.53), където Хави, синът на цар Р̣ш̣абха, се обръща към Маха̄ра̄джа Ними: „Скъпи царю, съвършен предан е този, който никога дори за миг не се отклонява от служенето в лотосовите нозе на Върховната Личност (дейност, към която се стремят дори великите полубогове като Индра) и е твърдо убеден, че нищо не е по-желано и по-велико от това“.
Šríla Rúpa Gósvámí říká, že začínající oddaný, který vyvinul alespoň slabou lásku k Bohu, je jistě budoucím možným uchazečem o oddanou službu. Když se v oddané službě pevně ustálí, získá pevné postavení, které se stane důvěrnou součástí jeho oddané služby.
Шрӣ Рӯпа Госва̄мӣ казва, че начинаещият предан, който е развил малко любов към Бога, е достоен да започне предано служене. Когато той се утвърди в преданото служене, непоколебимостта става неотделима част от преданото му служене.
Někdy můžeme vidět, že si čistý oddaný v Pánově chrámu lehne, aby Pánovi sloužil jako důvěrný přítel. Přátelské chování oddaného můžeme přijmout jako spontánní, rāgānugā. Podle usměrňujících zásad si nikdo nesmí v chrámu Nejvyšší Osobnosti Božství lehnout, ale tato spontánní láska k Bohu může být zařazena do oddané služby v přátelství.
Понякога може да се види как чистите предани лягат в храма на Бога, за да му служат като най-близки приятели. Това приятелско поведение може да се счита за ра̄га̄нуга̄, спонтанно. Въпреки че правилата строго забраняват да се лежи в храма на Върховната Божествена Личност, тази проява на спонтанна любов към Бога може да се отнесе към категорията на преданото служене в приятелство.
Odevzdání všeho Pánu
Пълно отдаване на Бога
Pěkný popis úplného sebeodevzdání je v jedenáctém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Pán říká: „Člověka, který se Mi zcela odevzdal a zcela zanechal všech ostatních činností, osobně ochráním v tomto životě i v příštím. Jinými slovy — přeji si mu pomoci, aby co nejvíce pokročil v duchovním životě. O takovém člověku by měl každý vědět, že již obdržel sārṣṭi (vlastní stejné bohatství jako Nejvyšší).“ V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, že jakmile se člověk odevzdá lotosovým nohám Kršny, Kršna se ho ujme a zaručí mu ochranu před všemi hříšnými reakcemi. Poučuje ho i zevnitř, aby oddaný mohl velice rychle pokročit k duchovní dokonalosti.
Пълното себеотдаване е описано хубаво в Единадесета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (29.34). Богът казва: „Човека, който ми се е отдал напълно и е изоставил всички други дейности, Аз закрилям лично не само в този му живот, но и в следващия. Аз сам се старая да му помогна в духовното му развитие. Може да се каже, че такава личност вече е постигнала са̄рш̣т̣и (да имаш богатства, равни на богатствата на Върховния)“. В Бхагавад-гӣта̄ се потвърждава, че когато човек се отдаде в лотосовите нозе на Кр̣ш̣н̣а, Кр̣ш̣н̣а сам поема грижата за него и му обещава да го закриля от всички греховни последици. Той му дава освен това и наставления отвътре, помагайки му бързо да напредне към духовното съвършенство.
Sebeodevzdání se nazývá ātma-nivedana. Různé autority popisují sebe neboli vlastní já různě. Já někdy poukazuje na duchovní já neboli duši, a někdy se vztahuje k mysli nebo k tělu. Úplné sebeodevzdání tedy znamená nejen odevzdat službě Pánu vlastní já jakožto duši, ale také odevzdat svou mysl a tělo. Šríla Bhaktivinóda Thákura v této souvislosti zpívá pěknou píseň, v níž se nabízí jako zcela odevzdaná duše. Říká: „Svou mysl, své hospodářství, své tělo, vše, co vlastním, můj drahý Pane, nabízím službě Tobě. Nyní si s tím můžeš dělat cokoliv chceš. Jsi nejvyšším vlastníkem všeho a chceš-li, můžeš mě zabít, nebo mě můžeš ochránit. Veškerá autorita patří Tobě. Nemám, co bych prohlašoval za své vlastní.“
Това себеотдаване се нарича а̄тма-ниведана. Различните авторитети обясняват по различен начин думата аз. Понякога смятат, че аз обозначава духовното аз, т.е. душата, а понякога го отнасят към ума или тялото. Затова пълно себеотдаване означава човек да се отдаде не само като душа, но да отдаде и ума и тялото си в служене на Бога. В тази връзка Шрӣла Бхактивинода Т̣ха̄кура е написал една много хубава песен. Той напълно се предава на Бога и казва: „О, Господи, отдавам в твое служене ума си, семейните си дела, тялото си и всичко, което притежавам. Можеш да направиш с тях всичко, което пожелаеш. Ти си върховният собственик, който притежава всичко, и можеш да ме убиеш или да ме пощадиш, както Ти пожелаеш. Всичко е в твоите ръце. Няма такова нещо, което мога да нарека мое“.
Šrí Jamunáčárja ve své modlitbě k Pánu vyjadřuje podobnou myšlenku následujícími slovy: „Můj drahý Pane, mohu žít v nějakém těle jako lidská bytost nebo jako polobůh, ale mě nezajímá, v jakém životním druhu jsem, protože tato těla jsou pouze vedlejšími produkty tří kvalit hmotné přírody a já, který těla vlastním, se Ti odevzdávám.“
В молитвите си към Бога Шрӣ Я̄муна̄ча̄ря изразява същата мисъл: „О, Господи, аз мога да се намирам в тяло на човешко същество или на полубог, но това е все едно, защото всички тела са създадени от трите проявления на материалната природа, а аз, притежателят на тези тела, се отдавам на теб“.
Citát z Hari-bhakti-vivéky ukazuje, jak může člověk nabízet své tělo při sebeodevzdání. Oddaný zde říká: „Můj drahý Pane, jako prodané zvíře nemá zapotřebí myslet na své udržování a obživu, tak i já, jelikož jsem dal své tělo a duši Tobě, se již více o své udržování a obživu nezajímám.“ Jinými slovy, člověk by se neměl zaobírat udržováním a obživou sebe či své rodiny. Je-li skutečně odevzdaný tělem a duší, měl by mít vždy na paměti, že jeho jediným zájmem je být zaměstnaný ve službě Pánu.
В Хари-бхакти вивека се описва как преданият жертва тялото си в себеотдаване: „О, Господи както продаденото животно няма нужда да мисли за подслона и за прехраната си, така и аз не се тревожа за препитанието си, защото съм отдал на теб тялото и душата си“. Това означава, че човек не трябва да се тревожи нито за личното си просъществуване, нито за изхранването на семейството си. Ако наистина е отдал тялото и душата си, той винаги трябва да помни, че единствената му грижа е да служи на Бога.
Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že přátelství a sebeodevzdání jsou dva obtížné procesy oddané služby. Takové vztahy k Pánu můžeme proto vidět jen velice zřídka. Mohou se jim snadno věnovat pouze pokročilí oddaní. To znamená, že je velice zřídka vidět odevzdání, které je smíseno s upřímnou extází oddanosti. Člověk se musí zcela oddat Pánově vůli.
Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ казва, че преданото служене в приятелски взаимоотношения и преданото служене в пълно себеотдаване са изключително трудни процеси. Затова тези взаимоотношения с Бога се срещат много рядко. Само напредналите предани могат да ги следват. Много рядко може да се срещне отдаване, съпроводено от искрена екстатична преданост – за него човек трябва напълно да се остави на волята на Бога.
Obětování příznivých předmětů
Подаряване на любими предмети
V jedenáctém zpěvu, jedenácté kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi: „Můj drahý příteli, jestliže Mi někdo obětuje tu nejlepší věc ze svého vlastnictví, nebo cokoliv, co je mu velice drahé, získá věčný prospěch.“
В Единадесета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (11.41) Бог Кр̣ш̣н̣а казва на Уддхава: „Скъпи приятелю, ако някой ми предложи най-доброто от онова, което притежава, или пък това, което му е много скъпо, той ще бъде вечно благословен“.
Všemožně se snažit pro Kršnu
Всички усилия да бъдат за Кр̣ш̣н̣а
V Nárada-paňčarátře se říká, jak může člověk ve všech oblastech života jednat pro uspokojení Pána. Stojí tam, že člověk, který skutečně oddaně slouží, musí být zaměstnán všemožnými činnostmi — těmi, které předepisují zjevená písma, a také těmi, kterými si vydělává na živobytí. Jinými slovy, oddaný by se měl zaměstnat nejen v předepsaných povinnostech oddané služby, o kterých se zmiňují zjevená písma, ale měl by také vykonávat povinnosti svého praktického života vědomí Kršny. Například oddaný, který vlastní velkou továrnu, může obětovat plody svého hmotného vlastnictví pro službu Pánu.
В На̄рада пан̃чара̄тра се говори как във всички области на живота човек може да действа в името на Бога. Там се казва, че човек, който наистина отдава предано служене, трябва да извършва всякакви видове дейности – както дейностите, предписани от свещените писания, така и дейности във връзка с поддържането на съществуването. С други думи, преданият трябва да изпълнява не само предписаните задължения на преданото служене, които са описани в свещените писания, но и задълженията на всекидневието в Кр̣ш̣н̣а съзнание. Например предан, който притежава голямо предприятие или фабрика, може да пожертва резултатите от тази материална собственост за служене на Бога.
Být odevzdanou duší
При всички обстоятелства човек да остава отдадена душа
V Hari-bhakti-viláse je o sebeodevzdání psáno následující: „Můj drahý Pane, člověk, který se Ti odevzdal a je pevně přesvědčen, že je Tvůj, a který podle toho skutečně jedná svým tělem, myslí a slovy, může opravdu zakusit transcendentální blaženost.“
В Хари-бхакти вила̄са за себеотдаването се казва следното: „О, Господи, човек, който се е отдал на теб, който е твърдо убеден, че е твой, и който показва това с действията на тялото си, с мислите си и с думите си, наистина може да изпита вкуса на трансценденталното блаженство“.
V Nrsinha Puráně říká Pán Nrsinhadéva: „Každý, kdo se ke Mně modlí a odevzdá se Mi, se stane Mým chráněncem a Já ho vždy ochráním před všemi druhy pohrom.“
Бог Нр̣сим̇хадева казва в Нр̣сим̇ха Пура̄н̣а: „Всеки един, който се моли на мен и търси убежище при мен, е мой повереник и Аз винаги ще го защитавам от всякакви беди“.
Sloužení stromům jako je tulasí
Служене на дървета, такива като туласӣ
Následující úryvek ze Skanda Purány opěvuje keř tulasí: „Klaním se v hluboké úctě keři tulasí, který může okamžitě odstranit velké množství hříšných činností. Pouhým pohledem nebo sáhnutím na tento keř může být člověk osvobozen ode všech strastí a nemocí. Pouhou poklonou a zalitím keříku tulasí se může zbavit strachu, že bude poslán před Jamarádžův soud (Jamarádža je král smrti, který trestá hříšné). Když někdo zasadí keř tulasí, stane se z něj oddaný Pána Kršny, a obětuje-li lístky tulasí s oddaností lotosovým nohám Kršny, jeho láska k Bohu se vyvine v plné míře.“
В един откъс от Сканда Пура̄н̣а дървото туласӣ се възхвалява по следния начин: „Отдавам смирените си почитания на дървото туласӣ, което в един миг може да унищожи цели планини от греховни дейности. Достатъчно е човек просто да види или да докосне това дърво, за да се освободи от всички страдания и болести. Просто като се покланя на туласӣ и го полива, човек ще се избави от страха, че ще бъде изправен на съд при Ямара̄джа (царя на смъртта, който наказва грешниците). Ако човек посади някъде туласӣ, сигурно е, че той ще се отдаде на Бог Кр̣ш̣н̣а. А ако предложи с преданост в лотосовите нозе на Кр̣ш̣н̣а листа от туласӣ, напълно ще развие любовта си към Бога“.
Všichni hindové v Indii, dokonce i ti, kteří nenáleží do vaišnavské skupiny, věnují keříku tulasí zvláštní péči. Dokonce i ve velkých městech, kde je keřík tulasí velice obtížné pěstovat, shledáme, že lidé o tuto rostlinu velice starostlivě pečují. Zalévají ji a klaní se jí, protože uctívání keříku tulasí je v oddané službě velice důležité.
В Индия всички се грижат за туласӣ, дори и тези, които не са ваиш̣н̣ави. Дори в големите градове, където тези дръвчета трудно виреят, хората ги отглеждат с голямо внимание. Те ги поливат и им отдават почитания, защото обожаването на туласӣ е много важна част от преданото служене.
Ve Skanda Puráně se o tulasí dále říká: „Tulasí je příznivá po všech stránkách. Pouhý pohled, pouhý dotyk, pouhé vzpomínání, pouhé modlení se k ní, pouhé klanění se jí, pouhé naslouchání o ní či pouhé zasazení keře přinese vždy příznivou budoucnost. Každý, kdo přijde výše zmíněnými způsoby s keřem tulasí do styku, žije věčně ve světě Vaikunthy.“
В Сканда Пура̄н̣а се казва още нещо за туласӣ: „Дървото туласӣ е благотворно във всички отношения. Каквото и да прави човек – да го гледа, да го докосва, да мисли за него, да му се моли, да го обожава, да слуша за него или просто да го посее – всичко това му носи огромно благо. Човек, който прави някое от гореизброените неща, ще живее вечно в света, наречен Вайкун̣т̣ха“.