Kapitola desátá
ГЛАВА ДЕСЕТА
Techniky naslouchání a vzpomínání
Техниката на слушането и помненето
Naslouchání
Слушане
Počátkem vědomí Kršny a oddané služby je naslouchání, v sanskrtu nazývané śravaṇam. Všichni lidé by měli mít možnost přijít a připojit se ke skupinám oddaných, aby mohli naslouchat. Naslouchání je velice důležité pro pokrok ve vědomí Kršny. Zapojí-li člověk své uši do naslouchání transcendentálním vibracím, může se v srdci rychle očistit. Pán Čaitanja také potvrdil, že naslouchání je velice důležité. Očišťuje srdce znečištěné duše tak, že se rychle kvalifikuje pro vstup do oddané služby a pro porozumění vědomí Kršny.
Кр̣ш̣н̣а съзнанието и преданото служене започват със слушането, на санскритски шраван̣ам. Всички хора трябва да имат възможност да идват, да се присъединяват към обществото на преданите и да ги слушат. Слушането е много важно условие за напредъка в Кр̣ш̣н̣а съзнание. Когато човек посвети слуха си на трансцендентални звуци, той може да пречисти сърцето си много бързо. Бог Чайтаня потвърждава важността на слушането. То пречиства сърцето на замърсената душа така, че тя много бързо става достойна да навлезе в преданото служене и да разбере смисъла на Кр̣ш̣н̣а съзнание.
V Garuda Puráně je naslouchání zdůrazněno velice pěkně: „Stav podmíněného života v hmotném světě je jako stav člověka, který leží v bezvědomí po hadím uštknutí. Oba stavy bezvědomí může ukončit zvuk mantry.“ Po hadím uštknutí člověk nezemře okamžitě, ale nejdříve upadne do bezvědomí a zůstane ve strnulém stavu. Každý v hmotném světě spí, jelikož neví o svém skutečném já, o své skutečné povinnosti a o svém vztahu k Bohu. Materialistický život znamená, že člověk je uštknutý hadem máji, iluze, a je téměř mrtvý; nemá žádné vědomí Kršny. Takzvaný mrtvý člověk uštknutý hadem může být přiveden zpět k životu pronášením určité mantry. Existují odborníci v přednášení manter, kteří to dokáží. Podobně může být člověk přiveden zpět k vědomí Kršny ze smrtelně bezvědomého stavu hmotného života nasloucháním mahá-mantře: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.
Значението на слушането е изтъкнато по забележителен начин в Гаруд̣а Пура̄н̣а. Там се казва: „Състоянието на обусловеното живо същество в материалния свят прилича на състоянието на човек, който лежи в безсъзнание от ухапване на змия – и на двете може да се сложи край чрез звуците на мантра“. Ухапаният от змия човек не умира веднага, а първо изпада в безсъзнание и остава в кома. Живите същества в материалния свят също спят, защото не знаят нито кои са в действителност, нито какъв е истинският им дълг и взаимоотношенията им с Бога. Така че материалният живот е живот на човек, ухапан от змията на ма̄я̄ (илюзията). Човекът, който е загубил Кр̣ш̣н̣а съзнанието си, на практика е почти мъртъв. Но полумъртвият човек, ухапан от змия, отново може да се върне към живот с помощта на специални мантри. Има хора, които до съвършенство владеят изкуството на произнасянето на мантри и могат да върнат пострадалия към живот. Човек може да бъде изваден от дълбокото безсъзнание на материалния живот и да му бъде върнато Кр̣ш̣н̣а съзнанието с помощта на същото изкуство – звукът на маха̄-мантрата Харе Кр̣ш̣н̣а, Харе Кр̣ш̣н̣а, Кр̣ш̣н̣а Кр̣ш̣н̣а, Харе Харе / Харе Ра̄ма, Харе Ра̄ма, Ра̄ма Ра̄ма, Харе Харе.
Ve čtvrtém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí Maharádžovi Paríkšitovi, jak je důležité naslouchat o zábavách Pána: „Můj drahý králi, člověk by měl zůstat na místě, kde velcí áčárjové (svatí učitelé) mluví o transcendentálních činnostech Pána, a měl by naslouchat řece nektaru, která proudí z měsíci podobných tváří těchto velkých osobností. Naslouchá-li někdo s dychtivostí bez ustání takovým transcendentálním zvukům, pak bude jistě osvobozen od všeho hmotného hladu, žízně, strachu a nářku, i od veškeré iluze hmotného bytí.“
В Четвърта песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (29.40) Шукадева Госва̄мӣ говори на Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит за това, колко важно е да се слушат описанията на забавленията на Бога: „Скъпи царю, човек трябва да живее на такова място, където великите а̄ча̄рии (святи учители) говорят за трансценденталните дейности на Бога; човек трябва да обърне слуха си към реката от нектар, която извира от лунните лица на тези велики личности. Този, който с горещо желание слуша трансценденталните звуци, със сигурност ще се освободи от всички форми на материален глад, жажда, страх и скръб, както и от всички илюзии на материалното съществуване“.
Šrí Čaitanja Maháprabhu také doporučil naslouchání jako způsob seberealizace v současném věku Kali. V tomto věku je velice obtížné dokonale dodržovat usměrňující zásady a studovat Védy, jak bylo doporučeno dříve. Bude-li však člověk naslouchat zvukovým vibracím velkých oddaných a áčárjů, to samotné mu přinese osvobození od všeho hmotného znečištění. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto doporučil, aby člověk naslouchal pouze autoritám; skutečným oddaným Pána. Naslouchání profesionálovi nikomu nepomůže. Budeme-li naslouchat těm, kteří jsou skutečně seberealizovaní, pak budou do našich uší proudit řeky nektaru, podobné řekám, které tečou na Měsíci. To je metafora použitá v předešlém verši.
Шрӣ Чайтаня Маха̄прабху също препоръчва процеса на слушане като средство за постигане на себепознание в епохата на Кали. В тази епоха е много трудно да се следват всички ведически предписания и да се изучават Ведите, както се е препоръчвало за по-ранните епохи. Но ако човек слуша думите на великите предани и а̄ча̄рии, това е напълно достатъчно, за да се освободи от всички материални замърсявания. Затова Чайтаня Маха̄прабху ни съветва просто да слушаме авторитетите, истинските предани на Бога. Слушането на професионалисти няма да ни помогне. Но ако слушаме личностите, които наистина са познали истинската си същност, тогава към ушите ни ще потекат реки от нектар, подобни на реките, които текат на лунната планета. Това е смисълът на метафората, употребена в цитирания стих.
V Bhagavad-gítě stojí: „Materialistický člověk může zanechat svých hmotných tužeb jedině tehdy, dosáhne-li vědomí Kršny.“ Nebude schopen zanechat svého nižšího zaměstnání, dokud si nenajde vyšší. V hmotném světě je každý zaměstnán iluzorními činnostmi nižší energie, ale dostane-li se mu příležitost vychutnat činnosti vyšší energie, Kršnovy zábavy, pak na všechny své nižší radovánky zapomene. Když Kršna mluví na Kuruovském bitevním poli, materialistickému člověku se zdá, že je to pouhá rozmluva mezi dvěma přáteli, ale ve skutečnosti je to řeka nektaru proudící z úst Šrí Kršny. Ardžuna těmto vibracím naslouchal a tak se osvobodil od všech iluzorních hmotných potíží.
В Бхагавад-гӣта̄ се казва: „Материалистите могат да се разделят с материалните си копнежи само когато приемат Кр̣ш̣н̣а съзнание“. Докато човек не намери по-висши дейности, няма да може да изостави низшите. В материалния свят всички са погълнати от илюзорните дейности на низшата енергия. Но когато човек получи възможността да вкуси блаженството на дейностите във висшата енергия, извършвани от Кр̣ш̣н̣а, той забравя всички низши удоволствия. Когато Кр̣ш̣н̣а говори на бойното поле Курукш̣етра, на материалистите може да им се струва, че това е прост разговор между двама приятели. Но в действителност от устата на Шрӣ Кр̣ш̣н̣а се лее река от нектар. Арджуна внимателно слушал тези звуци и затова се освободил от цялата илюзия на материалните си проблеми.
Ve dvanáctém zpěvu, třetí kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: „Člověk, který touží po ryzí oddané službě Pánu Kršnovi, jehož vychvalují transcendentální zvukové vibrace, by měl neustále naslouchat o Jeho slávě a transcendentálních vlastnostech. To jistě zabije všechny neblahé věci v jeho srdci.“
В Дванадесета песен на Шрӣмад Бха̄гаватам (3.15) се казва: „Човек, който желае да отдава чисто и безкористно предано служене на Бог Кр̣ш̣н̣а, възхваляван с трансценденталните звуци, винаги трябва да слуша повествованията, които разказват за величието и трансценденталните качества на Бога. Това ще унищожи всички пороци в сърцето му“.
Očekávání Pánovy milosti
Очакване милостта на Бога
V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 8. verši je řečeno: „Můj drahý Pane, každý člověk, který neustále očekává, že se mu dostane Tvé bezpříčinné milosti, a který nadále trpí následky svých předcházejících přečinů, když Ti vzdává svou hlubokou úctu z hloubi svého srdce, je jistě hoden vysvobození. Je to jeho oprávněný nárok.“
В Десета песен (14.8) се казва: „Скъпи Господи, този, който постоянно очаква безпричинната Ти милост да се излее върху него и който в страданията заради последиците от миналите си прегрешения от все сърце Ти отдава смирените си почитания, със сигурност е достоен да бъде освободен, защото е заслужил това право“.
Tento citát ze Šrímad Bhágavatamu by měl být vodítkem pro všechny oddané. Oddaný by neměl očekávat od následků za své předešlé přečiny okamžitou úlevu. Žádná podmíněná duše není od těchto reakcí osvobozená, protože hmotné bytí znamená neustálé utrpení nebo radosti z plodů předcházejících činností. Když člověk skončil s hmotnými činnostmi, již se více nenarodí. To je možné pouze tehdy, začne-li s činnostmi ve vědomí Kršny, protože ty nevytvářejí žádné reakce. Jakmile se v těchto činnostech zdokonalí, už se v hmotném světě nenarodí. Oddaný, který není zcela zbaven následků svých činů, by měl proto upřímně pokračovat v jednání s vědomím Kršny, i přes všechny překážky. Vyvstanou-li překážky, měl by myslet pouze na Kršnu a očekávat Jeho milost. To je jeho jediná útěcha. Prožije-li oddaný své dny v tomto duchu, je jisté, že bude povýšen do Pánova sídla. Takovými činnostmi získá nárok ke vstupu do Božího království. V tomto verši je použito slovo je dāya-bhāk. Dāya-bhāk poukazuje na to, když se syn stává právoplatným spoluvlastníkem otcova majetku. Čistý oddaný, který je připraven podrobit se všem druhům nesnází při vykonávání povinností ve vědomí Kršny, se oprávněně kvalifikuje ke vstupu do transcendentálního sídla.
Тези думи от Шрӣмад Бха̄гаватам трябва да бъдат ръководство за всички предани. Преданите не трябва да очакват, че веднага ще се освободят от последиците на миналите си прегрешения. Нито една обусловена душа не може да избегне изживяването на последиците от действията си, защото материалното съществувание означава страдание или наслаждение, предизвикано от миналите ни дейности. Ако някой е сложил край на материалните си дейности, той не се ражда повече. Това е възможно само когато той започне да действа в Кр̣ш̣н̣а съзнание, защото тези дейности не предизвикват последици. Следователно когато постигне съвършенство в дейностите в Кр̣ш̣н̣а съзнание, човек няма да се ражда отново в материалния свят. Затова преданите, които не са се освободили напълно от последиците на постъпките си, трябва да продължават целенасочено да действат в Кр̣ш̣н̣а съзнание, без да се спират пред никакви препятствия. Когато се появят препятствия, човек просто трябва да мисли за Кр̣ш̣н̣а и да се остави на милостта му. Това е единствената утеха. Ако преданите живеят с такъв дух, издигането им до обителта на Бога е сигурно. С такъв начин на действие човек си извоюва правото да влезе в царството на Бога. Тук е използвана думата да̄я-бха̄к, която се отнася до акта на законното унаследяване имуществото на бащата. По същия начин чистите предани, които са готови да понесат всякакви изпитания в изпълняването на задълженията си в Кр̣ш̣н̣а съзнание, получават законното право да проникнат в трансценденталната обител.
Vzpomínání
Помнене
Vyvine-li člověk nějakým způsobem ve své mysli neustálý vztah ke Kršnovi, říká se tomu vzpomínání. O tomto vzpomínání je zmínka ve Višnu Puráně: „Pouhé vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství způsobí, že všechny živé bytosti budou schopny přijmout všechny druhy přízně. Nechť tedy neustále vzpomínám na Pána, který je nezrozený a věčný.“ V Padma Puráně se o vzpomínání říká následující: „Vzdávám svou hlubokou úctu Nejvyššímu Pánu Kršnovi, protože vzpomíná-li někdo na Něj, ať už v okamžiku smrti nebo za svého života, osvobodí se od všech hříšných reakcí.“
Ако по един или друг начин човек установи в ума си постоянни взаимоотношения с Кр̣ш̣н̣а, тези взаимоотношения се наричат помнене. Този процес е описан много добре във Виш̣н̣у Пура̄н̣а: „Ако живите същества просто помнят Върховната Божествена Личност, това е достатъчно те навсякъде да бъдат съпътствани от успеха. Затова нека винаги в мен е жива паметта за Бога – неродения и вечния“. В Падма Пура̄н̣а за помненето се говори по следния начин: „Отдавам смирените си почитания на Върховния Бог Кр̣ш̣н̣а. Ако го помни по време на смъртта или през целия си живот, човек се освобождава от всички греховни последици“.
Meditace
Медитация
Meditace znamená zaměstnat svou mysl myšlenkami na podobu Pána, na Jeho vlastnosti, na Jeho činnosti a na službu Pánu. Meditace neznamená nic neosobního nebo prázdného. Podle védských písem se meditace vždy vztahuje k podobě Višnua.
Медитация означава умът да се потопи в мисли за формата на Бога, за качествата му, за дейностите му и за служенето на него. Медитацията не означава концентриране върху нещо безличностно или празно. Според ведическите писания обект на медитацията трябва да бъде формата на Виш̣н̣у.
V Nrsinha Puráně se ohledně meditace o podobě Pána říká: „Meditace zaměřená na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství je transcendentální a převyšuje zážitky hmotné bolesti a radosti. Dokonce i hrubého provinilce může vysvobodit od hříšných následků jeho života.“
В Нр̣сим̇ха Пура̄н̣а има един откъс, в който за медитацията върху формата на Бога се казва следното: „Медитацията върху лотосовите нозе на Върховната Божествена Личност е трансцендентална и отвъд усещането за материална болка и удоволствие. С помощта на такава медитация дори и най-пропадналите негодници могат да се освободят от последиците на греховния си живот“.
Ve Višnu-dharmě se ohledně meditace o transcendentálních vlastnostech Pána říká: „Lidé, kteří se neustále věnují vědomí Kršny a kteří vzpomínají na transcendentální vlastnosti Pána, se osvobodí od všech reakcí za hříšné činnosti, a když se očistí, budou moci vstoupit do království Boha.“ Nikdo nemůže vstoupit do Božího království, aniž je očištěn od všech hříšných reakcí. Vyhnout se hříšným reakcím lze jednoduše vzpomínáním na Pánovu podobu, vlastnosti, zábavy atd.
Във Виш̣н̣у дхарма се говори за медитацията върху трансценденталните качества на Бога: „Хората, които постоянно извършват дейности в Кр̣ш̣н̣а съзнание и мислят за трансценденталните качества на Бога, се освобождават от всички последици на греховните си дейности и когато се пречистят, стават достойни да влязат в царството на Бога“. Казано с други думи, никой не може да проникне в царството на Бога, ако не се е освободил от всички последици на греховните си дейности. А човек може да избегне греховните дейности, като мисли за формата на Бога, за качествата му, за забавленията му и пр.
V Padma Puráně se o vzpomínání na činnosti Pána píše: „Člověk, který se neustále věnuje meditaci o sladkých zábavách a úžasných činnostech Pána, se jistě osvobodí od všeho hmotného znečištění.“
В Падма Пура̄н̣а помненето на дейностите на Бога е описано така: „Човек, който постоянно медитира върху блажените забавления и удивителните дейности на Бога, със сигурност ще се освободи от всички материални замърсявания“.
V některých Puránách je zmínka, že když někdo jednoduše medituje o činnostech oddané služby, dosáhne tím vytouženého výsledku a uzře tváří v tvář Nejvyšší Osobnost Božství. K tomu se vztahuje jeden příběh z Brahma-vaivarta Purány. Ve městě Pratišthánapuře v Jižní Indii žil jednou bráhman, který nebyl příliš zámožný, ale přesto byl spokojený. Myslel si, že to je kvůli jeho předchozím proviněním a že je to Kršnova touha, aby neměl dostatek peněz ani bohatství. Ani trochu nelitoval, že je po hmotné stránce chudý, a žil velice mírumilovně. Byl otevřeného srdce a občas se vypravil na přednášky velkých osvobozených duší. Na jednom takovém setkání, když s velkou vírou naslouchal o vaišnavských činnostech, se dozvěděl, že tyto činnosti mohou být prováděny dokonce i meditací. Jinými slovy — není-li člověk schopen skutečně vykonávat vaišnavské činnosti fyzicky, může o nich meditovat a tím dosáhnout stejných výsledků. Jelikož bráhman nebyl příliš zámožný, rozhodl se, že bude jednoduše meditovat o velkolepých královských činnostech oddané služby a začal následovně.
В някои Пура̄н̣и се казва, че ако човек просто медитира върху дейностите в преданото служене, той е постигнал желания резултат и е видял Върховната Божествена Личност със собствените си очи. В тази връзка в Брахма-ваиварта Пура̄н̣а се разказва историята на един бра̄хман̣а от град Пратиш̣т̣ха̄напура в Южна Индия. Той не бил много заможен, но въпреки това бил напълно удовлетворен от живота си и мислел, че няма достатъчно пари и богатства по желание на Кр̣ш̣н̣а и заради миналите си прегрешения. Той никога не се оплаквал от незавидното си материално положение и животът му течал много спокойно. Той бил човек чистосърдечен и искрен и от време на време отивал да слуша проповедите на великите души, постигнали себепознание. На една такава среща, докато много внимателно слушал за дейностите на ваиш̣н̣авите, той научил, че всички тези дейности могат да се извършват и мислено (в медитация). Казано по друг начин, ако човек няма възможност физически да извършва тези дейности, той може да медитира върху тях и с това ще постигне същия резултат. Тъй като бра̄хман̣ът не бил богат, той решил просто да медитира, представяйки си, че отдава великолепно и пищно предано служене. И веднага пристъпил към това.
Čas od času se koupal v řece Gódávarí. Po koupeli usedl na osamělé místo na břehu řeky a za pomoci jógových cvičení pránájámy, což jsou obvyklé dechové cviky, soustřeďoval svou mysl. Účelem dechových cvičení je mechanicky soustředit mysl na určitý předmět. To je výsledek dechových cviků a různých jógových poloh. Dříve i docela obyčejní lidé věděli, jak soustředit mysl a vzpomínat na Pána, a bráhman to dělal. Když se soustředil na Pánovu podobu ve své mysli, začal si v meditaci představovat, že Pána obléká do drahých šatů s ozdobami, korunou a ostatním příslušenstvím. Potom vzdal svou hlubokou úctu poklonou před Pánem. Když dokončil oblékání, začal si představovat, že velice pěkně čistí chrám. Po úklidu chrámu si představil, že má mnoho zlatých a stříbrných nádob na vodu a všechny vzal k řece a naplnil je posvátnou vodou. Nepřinesl vodu pouze z Gódávarí, ale i z Gangy, Jamuny, Narmady a Kávérí. Při uctívání Pána vaišnava obvykle získá vodu z těchto řek pronesením mantry. Bráhman si však namísto recitování nějaké mantry představoval, že vodu ze všech těchto řek nabral do zlatých a stříbrných nádob přímo z řek. Potom sehnal vše potřebné k uctívání — květiny, ovoce, vonné tyčinky a santálovou pastu. Všechnu vodu, květiny a posvátné předměty pak předložil před Božstva a velice pěkně je obětoval k Jejich uspokojení. Pak udělal ārati a podle usměrňujících zásad správným způsobem své uctívání zakončil.
От време на време той се изкъпвал в река Года̄варӣ. След това сядал в някое усамотено място на речния бряг и с помощта на йогическите упражнения пра̄н̣а̄я̄ма (обикновените дихателни упражнения) съсредоточавал ума си. Тези дихателни упражнения имат за цел по механичен начин да съсредоточат ума върху даден предмет. Това е резултатът, който може да се постигне чрез дихателните упражнения и чрез различните седящи пози в йога. По-рано дори простите хора знаели с какви средства да съсредоточат ума си в мисли за Бога. Бра̄хман̣ът също правел това. След като установявал ума си върху Бога, той започвал да си представя как облича Бога в красиви скъпи дрехи, как му слага украшения, шлем и т.н. След това се покланял и му отдавал най-смирените си почитания. След като обличал Бога, той си представял, че почиства старателно целия храм. После си представял, че има много златни и сребърни водни кани, взема ги и ги занася до реката, за да ги напълни със свещена вода. Той носел вода не само от Года̄варӣ, но и от Ганг, Ямуна̄, Нармада̄ и Ка̄верӣ. Обикновено в обожанието на Бога ваиш̣н̣авите вземат вода от тези реки, като произнасят специални мантри. Но вместо да използва някоя подобна мантра, този бра̄хман̣а си представял, че отива лично и сам налива вода от тези реки в златните и сребърните си водни кани. След това той приготвял всичко, което било необходимо за обожанието: цветя, плодове, благовония и сандалов балсам. Той вземал всички тези неща и ги поставял пред мӯртите. После за тяхно удоволствие им предлагал вода, цветя и благовония. След това правел а̄рати и завършвал обожанието по всички правила.
Podobné obřady vykonával jako svou rutinní práci denně a pokračoval v tom po mnoho let. Jednoho dne si bráhman ve své meditaci představoval, že připravuje sladkou rýži s mlékem a cukrem a obětuje ji Božstvu. S obětí však nebyl příliš spokojen, protože sladká rýže byla připravena moc pozdě a byla stále velice horká. (Sladká rýže se nemá podávat horká. Čím je sladká rýže studenější, tím lepší má chuť.) Bráhman připravil sladkou rýži před chvílí, a chtěl se jí dotknout, aby zjistil, je-li již připravená k jídlu a zda ji může Pánovi nabídnout. Jakmile se dotkl prstem nádoby se sladkou rýží, okamžitě se popálil. Jeho meditace se přerušila. Podíval se na svůj prst a viděl, že je popálený. Nechápal, jak se to mohlo stát. O tom, že se dotýká horké sladké rýže, pouze meditoval, a proto si nikdy nemyslel, že by se jeho prst mohl skutečně popálit.
Той правел това редовно, всеки ден, в продължение на много, много години. Един ден бра̄хман̣ът си представял, че е приготвил сладък ориз с мляко и захар и се кани да предлага това ястие на мӯртите. Но той не бил много доволен, защото сладкият ориз бил приготвен съвсем наскоро и бил още горещ. (Сладкият ориз не трябва да се яде горещ; колкото е по-студен, толкова е по-вкусен.) Понеже сладкият ориз бил приготвен съвсем наскоро, бра̄хман̣ът поискал да го докосне, за да провери дали може да се предложи на Бога. Той докоснал съда, в който бил сладкият ориз, но мигновено си дръпнал пръста, защото се опарил. Това прекъснало медитацията му. Идвайки на себе си, той погледнал пръста си и с удивление видял, че наистина е изгорен. Бра̄хман̣ът започнал да се чуди как е възможно това. Той само си представял, че докосва горещия съд, и никак не допускал, че наистина може да се изгори.
Když tak uvažoval, začal se Pán Nárájana, usazený na Vaikuntě s bohyní štěstí Lakšmí, pobaveně smát. Když všechny bohyně štěstí, které Pána obsluhovaly, viděly, jak se směje, byly velice zvědavé a ptaly se Pána Nárájany, proč se směje. Pán však na jejich dotazy neodpověděl. Namísto toho okamžitě poslal pro bráhmana. Vzdušný koráb z Vaikunthy okamžitě bráhmana přenesl k Pánu Nárájanovi. Když byl před Ním a před bohyněmi štěstí, Pán začal celý příběh vyprávět. Bráhmanovi se poštěstilo natolik, že se mu dostalo věčného pobytu na Vaikuntě ve společnosti Pána a Jeho Lakšmí. To ukazuje, jak je Pán všepronikající, přestože se nachází ve svém sídle. Třebaže byl na Vaikuntě, byl také v srdci bráhmana, který meditoval o uctívání. Z toho můžeme vyrozumět, že Pán přijímá i věci, které oddaní obětují ve své meditaci, a že i jimi je možné dosáhnout vytouženého výsledku.
Докато бра̄хман̣ът бил обзет от такива мисли, Бог На̄ра̄ян̣а, който седял във Вайкун̣т̣ха заедно с богинята на щастието Лакш̣мӣ, лукаво се усмихнал. Щом видели тази усмивка, всички богини на щастието, които му служели, били обзети от силно любопитство и го попитали защо се усмихва. Но Богът не казал нищо, а само заръчал да доведат бра̄хман̣а. От Вайкун̣т̣ха веднага изпратили един въздушен кораб да доведе бра̄хман̣а при Бог На̄ра̄ян̣а. Когато довели бра̄хман̣а, Богът разказал цялата история, след което щастливият бра̄хман̣а завинаги останал във Вайкун̣т̣ха в обкръжението на Бога и на неговите Лакш̣мӣ. Това показва, че макар Богът да се намира в обителта си, в същото време Той присъства и навсякъде другаде. Въпреки че бил във Вайкун̣т̣ха, в същото време Богът се намирал и в сърцето на бра̄хман̣а, докато той медитирал върху обожанието. От тази история можем да разберем, че Богът приема дори това, което му се предлага мислено, и тази медитация помага на човека да постигне желания резултат.