Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 9.360

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí: „Impersonalisté si skrze své přímé smyslové vjemy představují nějaké podoby Absolutní Pravdy a tyto vymyšlené podoby uctívají, ale ani Śrīmad-Bhāgavatam, ani Śrī Caitanya Mahāprabhu takovému uctívání prováděnému pro uspokojení smyslů nepřikládají žádný duchovní význam.“ Māyāvādī si představují, že jsou Nejvyšším. Myslí si, že Nejvyšší nemá osobní podobu a že všechny Jeho podoby jsou pouze přeludy či vzdušné zámky. Māyāvādī i ti, kdo si vymýšlejí podoby Boha, jsou svedení. Podle nich je uctívání Božstva nebo jakékoliv jiné podoby Pána výsledkem iluze podmíněné duše. Śrī Caitanya Mahāprabhu však svou filosofií acintya-bhedābheda-tattva potvrzuje závěry Śrīmad-Bhāgavatamu. Tato filosofie říká, že Nejvyšší Pán je se svým stvořením zároveň totožný a zároveň se od něho liší. Jedná se jinými slovy o jednotu v různorodosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu tak dokázal neschopnost těch, kdo jednají pro plody svých činností, spekulujících empirických filosofů a mystických yogīch. Realizace takových lidí jsou pouhou ztrátou času a energie.

Aby šel příkladem, Śrī Caitanya Mahāprabhu osobně navštívil chrámy na různých svatých místech. Kamkoliv přišel, všude projevoval svou extatickou lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství. Když vaiṣṇava navštíví chrám nějakého poloboha, vidí ho jinak než impersonalisté a māyāvādī. To potvrzuje Brahma-saṁhitā. Pokud chrám, například Pána Śivy, navštíví vaiṣṇava, je to jiné, než když ho navštíví neoddaný. Neoddaný považuje božstvo Pána Śivy za pomyslnou podobu, protože v konečném smyslu považuje Nejvyšší Absolutní Pravdu za prázdnotu. Vaiṣṇava však vidí, že Pán Śiva je s Nejvyšším Pánem totožný, a zároveň se od Něho liší. V této souvislosti se uvádí příklad mléka a jogurtu. Jogurt není ve skutečnosti nic jiného než mléko, ale zároveň to mléko není. Je s mlékem totožný, a přitom se od něho liší. To je filosofie Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pán Kṛṣṇa ji potvrzuje v Bhagavad-gītě (9.4):

„Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.“

Absolutní Pravda, Bůh, je vším, ale to neznamená, že všechno je Bůh. To je důvod, proč Śrī Caitanya Mahāprabhu i Jeho následovníci navštěvovali chrámy různých polobohů, ale nevnímali je stejně jako impersonalisté. Každý by měl následovat příklad Śrī Caitanyi Mahāprabhua a navštěvovat všechny chrámy. Světští sahajiyové se někdy domnívají, že gopī navštívily chrám Kātyāyanī stejně, jako když chrám Devī navštěvují materialisté. Gopī se však ke Kātyāyanī modlily, aby jim dala Kṛṣṇu za manžela, kdežto materialisté navštěvují chrám Kātyāyanī pro hmotný zisk. To je rozdíl mezi návštěvou vaiṣṇavy a neoddaného.

Takzvaní logikové vůbec nechápou, jak funguje učednická posloupnost, a předkládají teorii pañcopāsany, kde člověk uctívá pět božstev: Viṣṇua, Śivu, Durgu, boha Slunce a Ganeśe. V tomto pojetí si impersonalisté představují jedno z těchto pěti božstev jako svrchované a ostatní zavrhují. Śrī Caitanya Mahāprabhu ani vaiṣṇavové nepřijímají tuto filosofickou spekulaci, která není ničím jiným než modloslužebnictvím. Toto imaginární uctívání božstev se nedávno přetvořilo v māyāvādský impersonalismus. Kvůli nedostatku vědomí Kṛṣṇy jsou lidé klamáni māyāvādskou filosofií, a tak se z nich někdy stávají přesvědčení ateisté. Śrī Caitanya Mahāprabhu však zavedl metodu seberealizace svým vlastním osobním chováním. Jak je uvedeno v Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 8.274):

„Vaiṣṇava nikdy nevidí hmotnou podobu věcí, ať jsou pohyblivé, či nehybné, ale všude, kam se podívá, vidí energii Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak si okamžitě vzpomene na transcendentální podobu Pána.“