Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 6.137
Verš
‘lakṣaṇā’ karile svataḥ-prāmāṇya-hāni haya
Synonyma
Překlad
„Védské výroky jsou samy sobě důkazem. Cokoliv říkají, se musí přijmout. Pokud je vykládáme podle svých vlastních představ, autorita Véd se okamžitě ztrácí.“
Význam
Ze čtyř hlavních druhů důkazů – přímého vnímání, hypotézy, historického odkazu a Véd – je védský důkaz uznáván jako nejpřednější. Chceme-li vysvětlovat Védy po svém, musíme si vymyslet nějaký výklad podle toho, co chceme dělat. Takový výklad představíme jako návrh či hypotézu, což ovšem znamená, že to není skutečná pravda a vlastní důkaz je ztracen.
Śrīla Madhvācārya ve svém komentáři k aforismu dṛśyate tu (Vedānta-sūtra 2.1.6) uvádí následující citát z Bhaviśya Purāṇy:
bhārataṁ pañcarātrakam
mūla-rāmāyaṇaṁ caiva
veda ity eva śabditāḥ
svataḥ-prāmāṇyam eteṣāṁ nātra kiñcid vicāryate
Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda, Atharva Veda, Mahābhārata, Pañcarātra a původní Rāmāyaṇa jsou považovány za védskou literaturu. Purāṇy (jako je Brahma-vaivarta Purāṇa, Nāradīya Purāṇa, Viṣṇu Purāṇa a Bhāgavata Purāṇa) jsou zvláště určeny pro vaiṣṇavy a je to také védská literatura. Cokoliv je tedy v Purāṇāch, Mahābhāratě a Rāmāyaṇě uvedeno, je důkazem samo o sobě a není třeba to vykládat. Bhagavad-gītā se rovněž nachází v Mahābhāratě, a proto jsou všechny její výroky důkazy samy o sobě. Výkladů tedy není třeba, a pokud je vytváříme, je celá autorita védské literatury ztracena.