CC Madhya 6.127

Śrī Caitanya Mahāprabhu se vydával za někoho, kdo je sannyāsī pouze jménem, jinými slovy za hlupáka první třídy. Māyāvādští sannyāsī v Indii o sobě rádi prohlašují, že jsou jagad-guruové, učitelé celého světa, i když nemají o vnějším světě žádné poznání a jejich zkušenosti jsou omezené na malé město či vesnici, nebo přinejlepším na území Indie. Tito sannyāsī nemají ani dostatečné vzdělání. Dnes však naneštěstí existuje v Indii i mimo ni mnoho pošetilých sannyāsīch, kteří jen čtou a studují védskou literaturu, aniž by rozuměli jejímu významu. Když Caitanya Mahāprabhu rozmlouval s Čándem Kázím, muslimským správcem Navadvípu, přednesl verš z védské literatury, který říká, že v tomto věku Kali je stav sannyāsu zakázaný. Sannyās by měli přijmout pouze ti, kdo to myslí naprosto vážně, kdo dodržují usměrňující zásady a studují védskou literaturu. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu sannyāsīm schválil čtení Vedānta-sūtry neboli Brahma-sūtry, ale neschválil Śaṅkarācāryův komentář Śārīraka. Naopak, jinde řekl: māyāvādī-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa – „Ten, kdo vyslechne Śaṅkarācāryovu Śārīraka-bhāṣyu, je ztracen.“ Sannyāsī, transcendentalista, tedy musí pravidelně studovat Vedānta-sūtru, ale ne Śārīraka-bhāṣyu. To je závěr Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pravým komentářem k Vedānta-sūtře je Śrīmad-Bhāgavatam. Artho 'yaṁ brahma-sūtrānām – Śrīmad-Bhāgavatam je původní komentář Vedānta-sūtry, který napsal samotný její autor, Śrīla Vyāsadeva.