CC Madhya 5.45

Syn staršího brāhmaṇy byl ateista a následovník Raghunātha-smṛti. Byl zkušený v obchodování, ale jinak prvotřídní hlupák. Neměl proto víru v duchovní postavení Božstva ani v Nejvyšší Osobnost Božství. Jako klasický modlář tedy považoval Pánovu podobu za kus kamene či dřeva, a tak svého otce ujišťoval, že svědkem bylo pouze kamenné Božstvo, které stejně nemůže mluvit. Navíc ještě otce ujišťoval, že se Božstvo nachází velmi daleko, a tak nemůže přijít, aby svědčilo. V podstatě mu říkal: „Neboj se. Nemusíš lhát přímo, ale mluv jako diplomat, jako král Yudhiṣṭhira, když řekl Droṇācāryovi: aśvatthāmā hata iti gajaḥ. Jednej stejně a jednoduše řekni, že si na nic nevzpomínáš, že vůbec nevíš, o čem ten mladý brāhmaṇa mluví. Na základě toho já potom dodám argumenty a porazím ho slovními hříčkami. Tím tě ušetřím toho, abys mu musel dát svoji dceru, a to zachrání naši urozenost. Nemáš se čeho bát.“