Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 22.39

Verš

āmi — vijña, ei mūrkhe ‘viṣaya’ kene diba?
sva-caraṇāmṛta diyā ‘viṣaya’ bhulāiba

Synonyma

āmi — Já; vijña — dokonale inteligentní; ei mūrkhe — tomuto hlupákovi; viṣaya — hmotný požitek; kene diba — proč bych měl dát; sva-caraṇa-amṛta — nektar útočiště u Mých lotosových nohou; diyā — dávající; viṣaya — představu hmotného požitku; bhulāiba — způsobím, že zapomene.

Překlad

„  ,Já jsem velice inteligentní, tak proč bych měl tomu hlupákovi dávat hmotný prospěch? Raději ho přiměji k tomu, aby přijal nektar útočiště u Mých lotosových nohou a na iluzorní hmotný požitek zapomněl.̀  “

Význam

Ti, kdo se zajímají o hmotný požitek, jsou známí jako bhukti-kāmī. Ten, kdo se zajímá o splynutí se září Brahmanu nebo o dokonalost v mystické yoze, není v žádném případě oddaný. Oddaní takové touhy nemají. Pokud se však karmī, jñānī nebo yogī dostane nějak do styku s oddaným a začne oddaně sloužit, Kṛṣṇa mu dá okamžitě lásku k Bohu a útočiště u svých lotosových nohou, i když dotyčný ani neví, jak lásku ke Kṛṣṇovi rozvinout. Kṛṣṇa odsuzuje materialistické touhy, kdy chce člověk za oddanou službu nějakou hmotnou odměnu. Toužit po hmotném bohatství při vykonávání oddané služby je hloupé. I když může být člověk hloupý, Kṛṣṇa je dokonale inteligentní a zaměstná ho oddanou službou takovým způsobem, že na hmotné bohatství postupně zapomene. Hlavní věc tedy je, nesnažit se vyměnit láskyplnou službu za hmotné bohatství. Pokud se opravdu odevzdáme lotosovým nohám Kṛṣṇy, naší jedinou touhou by mělo být uspokojit Ho. To je čisté vědomí Kṛṣṇy. Odevzdání se neznamená, že od Pána něco chceme, ale že zcela závisíme na Jeho milosti. Pokud si to Kṛṣṇa přeje, může svého oddaného držet v chudobě, nebo ho může zahrnout bohatstvím. Oddaný by si však ani v jednom případě neměl dělat starosti, ale měl by se pouze velmi vážně snažit uspokojovat Pána svou službou.