CC Madhya 20.120

Podmíněnou duší je ten, kdo zapomněl, že Kṛṣṇa je jeho věčný Pán. Myslí si, že si užívá hmotného světa, a přitom zakouší trojí utrpení hmotné existence. Svatí lidé (sādhuové) neboli vaiṣṇavové, oddaní Pána, na základě védské literatury káží vědomí Kṛṣṇy. Jedině jejich milostí může být podmíněná duše probuzena k vědomí Kṛṣṇy. Po probuzení už si nechce užívat materialistického způsobu života a místo toho se pohrouží do láskyplné transcendentální služby Pánu. Poté, co se zaměstná v oddané službě Pánu, odpoutá se od hmotného požitku:

To je zkouška pokroku v oddané službě – oddaný musí být odpoutaný od hmotného požitku. Tato odpoutanost znamená, že māyā již podmíněnou duši osvobodila od iluzorního požitku. Ten, kdo je pokročilý ve vědomí Kṛṣṇy, si o sobě nemyslí, že je stejně dobrý jako Kṛṣṇa. Kdykoliv si o sobě myslí, že je tím, kdo si užívá hmotných výhod, je uvězněný v tělesném pojetí. Pokud je však od tohoto pojetí osvobozený, může se zaměstnat oddanou službou, což je skutečnou úrovní osvobození ze spárů māyi. To vše je vysvětleno v následujícím verši z Bhagavad-gīty (7.14).