CC Madhya 17.31

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl Nejvyšší Osobnost Božství hrající roli velkého, pokročilého oddaného. Na úrovni mahā-bhāgavaty oddaný nedělá rozdíly mezi přáteli a nepřáteli. Na této úrovni vidí každého jako služebníka Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (5.18) je řečeno:

„Pokorní mudrci hledí díky pravému poznání stejně na učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů (nedotknutelného).“

Mahā-bhāgavata je učený a pokročilý v rozvoji duchovního vědomí, a proto nevidí rozdíl mezi tygrem, slonem nebo vzdělaným učencem. Zkouškou pokročilého duchovního vědomí je, že se člověk stává nebojácným. Nikomu nezávidí a je neustále zapojený v Pánově službě. Každou živou bytost vidí jako věčnou část Pána, která vůlí Nejvyššího Pána slouží podle svého postavení. Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15):

„Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání i zapomnění.“

Mahā-bhāgavata ví, že Kṛṣṇa je v srdci každého. Kṛṣṇa nařizuje a živá bytost jedná podle Jeho nařízení. Kṛṣṇa je v srdci tygra, slona i kance. Takže Kṛṣṇa jim říká: „Zde je mahā-bhāgavata. Nerušte ho prosím.“ Proč by se potom zvířata měla k takové velké osobnosti chovat nepřátelsky? Ani začátečníci, ani ti, kdo již v oddané službě trochu pokročili, by se neměli snažit napodobovat mahā-bhāgavatu. Měli by raději následovat jeho příkladu. Slovo anukara znamená „napodobování“ a anusara znamená „snaha následovat příkladu“. Činnosti mahā-bhāgavaty nebo Śrī Caitanyi Mahāprabhua bychom se neměli snažit napodobovat. Měli bychom se co nejvíce snažit je podle našich schopností následovat. Srdce mahā-bhāgavaty je zcela prosté hmotného znečištění a on se může stát osobou drahou i divé zvěři, jako jsou tygři a sloni. Mahā-bhāgavata se k nim dokonce chová jako ke svým drahým přátelům. Na této úrovni nepřipadá v úvahu touha někomu ubližovat. Když Pán putoval lesem, zažíval extázi, kdy les považoval za Vrindávan. A jen hledal Kṛṣṇu.