CC Antya 2.120

Každý by měl přísně dodržovat usměrňující zásady, kterými jsou žádný nedovolený sex, žádné jedení masa, žádné omamné látky a žádné hazardování, a tak dělat pokrok v duchovním životě. Pokud tedy nekvalifikovaný člověk ze sentimentu přijme vairāgyu nebo sannyās, ale zároveň zůstane připoutaný k ženám, ocitne se ve velice nebezpečné situaci. Jeho odříkání se říká markaṭa-vairāgya neboli opičí odříkání. Opice žije v lese, jí ovoce, a dokonce ani nenosí žádné oblečení. Připomíná tak světce, ale neustále myslí na nějaké samice a někdy jich má okolo sebe tucet za účelem sexu. Tomu se říká markaṭa-vairāgya. Nekvalifikovaná osoba by proto neměla přijímat sannyās. Ten, kdo přijme sannyās, ale je znovu zneklidněn nutkáním smyslů a o samotě mluví se ženami, je označován jako dharma-dhvajī neboli dharma-kalaṅka, což znamená, že očerňuje náboženský stav. V tomto ohledu je proto třeba být krajně opatrný. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura slovo markaṭa vysvětluje jako „neklidný“. Neklidný člověk nevydrží na jednom místě, a proto se jen toulá sem a tam, aby uspokojil svoje smysly. Takový člověk někdy přijme oděv sannyāsīho nebo bābājīho ve stavu odříkání jen proto, aby ho druzí obdivovali a aby sklidil laciné zbožňování od svých následovníků či obyčejných lidí, aniž by se dokázal vzdát touhy po smyslovém požitku, zvláště po společnosti žen. Takový člověk nemůže dělat pokrok v duchovním životě. Existuje osm druhů smyslových požitků se ženami, včetně mluvení o nich a myšlení na ně. Pro sannyāsīho, osobu ve stavu odříkání, je proto důvěrné mluvení se ženami velkým přestupkem. Śrī Rāmānanda Rāya a Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura ve skutečnosti dosáhli nejvznešenější úrovně stavu odříkání, ale ti, kdo je napodobují, protože si o nich myslí, že to jsou obyčejné lidské bytosti, se stanou oběťmi vlivu hmotné energie, protože se jedná o velké nepochopení.