CC Ādi 8.11

Kṛṣṇa je tak milostivý, že vždy přemýšlí, jak osvobodit podmíněné duše z hmotné úrovně. To je důvod, proč Kṛṣṇa inkarnuje, jak je jasně uvedeno v Bhagavad-gītě (4.7):

„Ó potomku Bhāraty, kdykoliv a kdekoliv dochází k úpadku náboženství a převládá bezbožnost, tehdy osobně sestoupím.“ Kṛṣṇa živé bytosti vždy různými způsoby ochraňuje. Přichází osobně, posílá své důvěrné oddané a zanechává zde śāstry, jako je Bhagavad-gītā. Proč to dělá? Aby lidé mohli tohoto požehnání využít a být vysvobozeni ze spárů māyi. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās proto, aby se Mu i hloupý člověk, který Jej bude považovat za obyčejného sannyāsīho, mohl poklonit, protože to mu pomůže zmenšit jeho hmotné utrpení a nakonec se vysvobodit z pout hmoty. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī v této souvislosti poukazuje na to, že Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu je spojením podob Śrī Rādhy a Kṛṣṇy (mahāprabhu śrī-caitanya, rādhā-kṛṣṇa —— nahe anya). Když tedy hlupáci považovali Caitanyu Mahāprabhua za obyčejnou lidskou bytost a chovali se k Němu neuctivě, milostivý Pán, aby je osvobodil, přijal sannyās, protože to znamenalo, že potom Jej budou považovat za sannyāsīho a budou se Mu klanět. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās proto, aby udělil svou velkou milost lidem, kteří Jej nedokáží pochopit jako Rādhu a Kṛṣṇu.