Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 6.14-15

Verš

māyā yaiche dui aṁśa — ‘nimitta’, ‘upādāna’
māyā — ‘nimitta’-hetu, upādāna — ‘pradhāna’
puruṣa īśvara aiche dvi-mūrti ha-iyā
viśva-sṛṣṭi kare ‘nimitta’ ‘upādāna’ lañā

Synonyma

māyā — vnější energie; yaiche — jako; dui aṁśa — dvě části; nimitta — příčina; upādāna — složky; māyā — hmotná energie; nimitta-hetu — původní příčina; upādāna — složky; pradhāna — bezprostřední příčina; puruṣa — osoba Pána Viṣṇua; īśvara — Nejvyšší Osobnost Božství; aiche — takto; dvi-mūrti ha-iyā — přijímající dvě podoby; viśva-sṛṣṭi kare — tvoří tento hmotný svět; nimitta — původní příčinou; upādāna — hmotnou příčinou; lañā — s.

Překlad

Stejně jako se vnější energie skládá ze dvou částí, a to bezprostřední příčiny (nimitta) a hmotné příčiny (upādāna), kde māyā je bezprostřední a pradhāna hmotnou příčinou, i Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství přijímá dvě podoby, aby s bezprostřední a hmotnou příčinou tvořil tento hmotný svět.

Význam

Pro hledání původní příčiny stvoření existují dva druhy výzkumů. Jedním závěrem je, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zcela blažená, věčná a vševědoucí podoba, je nepřímou příčinou tohoto vesmírného projevu a přímou příčinou duchovního světa, kde se nachází jak nesčetné množství duchovních planet nazývaných Vaikuṇṭhy, tak i Jeho osobní sídlo, známé jako Goloka Vṛndāvan. Existují tedy dva projevy: hmotný vesmír a duchovní svět. Stejně jako je v hmotném světě nesčetné množství planet a vesmírů, je i v duchovním světě nesčetné množství duchovních planet a vesmírů, k nimž patří Vaikuṇṭhy a Goloka. Nejvyšší Pán je příčinou jak hmotných, tak duchovních světů. Druhým závěrem samozřejmě je, že příčinou tohoto vesmírného projevu je nevysvětlitelná a neprojevená prázdnota. Tento argument je nesmyslný.

První závěr přijímají vedāntští filosofové a druhý je podpořen ateistickým filosofickým systémem sāṅkhya-smṛti, který je v přímém rozporu s vedāntským filosofickým závěrem. Materialističtí vědci nejsou schopni vnímat žádnou vědomou duchovní podstatu, která by mohla být příčinou stvoření. Ateističtí sāṅkhyoví filosofové si myslí, že příčinou projevů vědění a života, které lze vidět u nesčetných živých bytostí, jsou tři kvality vesmírného projevu. Stoupenci sāṅkhyi se tak stavějí proti závěrům Vedānty týkajícím se původní příčiny stvoření.

Ve skutečnosti je však příčinou všech druhů stvoření nejvyšší absolutní duše, vždy úplná jako energie i jako energetický zdroj. Příčinou vesmírného projevu je energie Nejvyšší Absolutní Osoby, ve které jsou všechny energie uchovávány. Filosofové zabývající se hmotným vesmírem subjektivně jsou schopni vnímat pouze úžasné energie hmoty, a pojetí Boha považují pouze za výtvor hmotné energie. Podle nich je zdroj energie také jejím výtvorem. Mylně se domnívají, že živí tvorové v tomto vesmírném projevu jsou vytvořeni hmotnou energií, a stejně uvažují i o nejvyšší absolutní vědomé bytosti.

Protože se materialističtí filosofové a vědci příliš zaobírají svými nedokonalými smysly, docházejí přirozeně k závěru, že živá síla je výsledkem kombinace hmoty. Skutečnost je však naprosto opačná. Hmota je výtvorem duše. Podle Bhagavad-gīty je zdrojem všech energií nejvyšší duše, Osobnost Božství. Při pokroku ve výzkumu omezené hmoty, ohraničené prostorem a časem, je člověk ohromen různými úžasnými vesmírnými projevy, a takto fascinován přirozeně pokračuje cestou výzkumů neboli vzestupného způsobu poznávání. Sestupným způsobem chápání však přijímá jako příčinu všech příčin Nejvyšší Absolutní Osobu, Osobnost Božství, která oplývá různými energiemi a není ani neosobní, ani nějaká prázdnota. Neosobní projev Nejvyššího Pána je dalším projevem Jeho energie. Závěr, že hmota je původní příčinou stvoření, proto nemá se skutečností nic společného. Příčinou hmotného projevu je totiž pohled nepochopitelně mocného Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. Hmotná příroda je uvedena do pohybu svrchovanou autoritou a podmíněná duše, omezená časem a prostorem, je chycena do pasti posvátné úcty před hmotným projevem. Materialističtí filosofové a vědci ve skutečnosti vnímají Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, skrze projevy Jeho hmotné energie. Tomu, kdo kvůli neznalosti vztahu mezi energií a jejím zdrojem nechápe moc Nejvyššího Pána a Jeho různých energií, vždy hrozí, že se dopustí chyby zvané vivarta. Dokud materialističtí vědci a filosofové nedojdou ke správnému závěru, budou setrvávat v hmotném poli, bez náležitého pochopení Absolutní Pravdy.

Velký vaiṣṇavský filosof Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa tyto materialistické závěry pěkně vysvětlil ve svém komentáři k Vedānta-sūtře, známém jako Govinda-bhāṣya. Píše tam toto:

„Sāṅkhyový filosof Kapila spojil různé základní pravdy podle vlastního názoru. Hmotná příroda se podle něho skládá z vyváženého stavu tří hmotných kvalit – dobra, vášně a nevědomosti. Hmotná příroda vydává hmotnou energii, známou jako mahat, a z té vyvěrá falešné ego. Ego pak vytváří pět druhů předmětů smyslového vnímání, a ty potom deset smyslů (pět poznávacích a pět činných), mysl a pět hrubohmotných prvků. Připočítá-li se k těmto dvaceti čtyřem prvkům puruṣa neboli poživatel, vychází z toho dvacet pět různých pravd. Neprojevený stav těchto pětadvaceti základních pravd se nazývá prakṛti neboli hmotná příroda. Kvality hmotné přírody se mohou slučovat ve třech různých stavech, a to jako příčina štěstí, příčina neštěstí a příčina iluze. Kvalita dobra je příčinou hmotného štěstí, kvalita vášně je příčinou hmotného neštěstí a kvalita nevědomosti je příčinou iluze. Naše hmotné zážitky jsou ohraničeny těmito třemi projevy štěstí, neštěstí a iluze. Krásná žena je například zdrojem štěstí pro toho, kdo je jejím manželem, ale ta samá kráska je příčinou utrpení pro muže, kterého odmítla nebo který ji rozzlobil, a když svého muže opustí, stane se pro něho příčinou iluze.

Mezi dva druhy smyslů patří deset vnějších smyslů a jeden vnitřní, neboli mysl. Celkem je tedy smyslů jedenáct. Podle Kapily je hmotná příroda věčná a všemocná. Původně duše neexistovala a hmota nemá příčinu. Sama je hlavní příčinou všeho. Je všudypřítomnou příčinou všech příčin. Sāṅkhyová filosofie považuje souhrn energie (mahat-tattvu), falešné ego a pět předmětů smyslového vnímání za sedm různých projevů hmotné přírody, jež má dva rysy, známé jako hmotná příčina a bezprostřední příčina. Puruṣa neboli poživatel je neměnný, kdežto hmotná příroda se mění neustále. Přestože je však neživá, je příčinou požitku a osvobození mnoha živých tvorů. Její činnosti leží mimo vnímací schopnost smyslů, ale lze je vytušit pomocí vyšší inteligence. Hmotná příroda je sice jedna, ale vzájemným působením tří kvalit je schopna vytvořit souhrn veškeré energie a úžasný hmotný projev. Tyto projevy dělí hmotnou přírodu na dvě části, a to na bezprostřední příčinu a hmotnou příčinu. Puruṣa, poživatel, je nečinný a bez hmotných kvalit, ale zároveň je Pánem, jenž existuje odděleně v každém těle jako symbol poznání. Pochopením hmotné příčiny může člověk vytušit, že puruṣa, poživatel, který je nečinný, stojí stranou všech druhů požitků a vrchního dozoru. Sāṅkhyovā filosofie dochází po popisech povahy prakṛti (hmotné přírody) a puruṣi (poživatele) k závěru, že stvoření je pouze výsledkem jejich spojení či vzájemné blízkosti. V hmotné přírodě jsou pak díky tomuto spojení patrné příznaky života, ale člověk může také vytušit, že v osobnosti poživatele neboli puruṣi jsou přítomné schopnosti ovládat a užívat si. Je-li puruṣa pro nedostatek poznání pod vlivem iluze, považuje se za poživatele. Nabude-li však plného poznání, osvobodí se. Sāṅkhyová filosofie puruṣu popisuje jako věčně netečného k činnostem prakṛti.

Sāṅkhyový filosof přijímá tři druhy důkazů: přímé vnímání, logickou úvahu a tradiční autoritu. Jsou-li tyto důkazy úplné, vše je dokonalé. V této dokonalosti je zahrnut i proces srovnávání. Jiným způsobem se nic dokázat nedá. Ohledně důkazů daných přímým vnímáním a důkazů získaných od tradiční autority nepanují žádné velké spory. Sāṅkhya označuje za příčiny vesmírného projevu tři druhy postupů: pariṇāmāt (přeměnu), samanvayāt (uzpůsobení) a śaktitaḥ (dílo energií).“

Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa se ve vlastním komentáři k Vedānta-sūtře snažil prokázat, že tyto závěry o takzvaných příčinách vesmírného stvoření jsou neplatné, což podle jeho názoru vyvrací celou sāṅkhyovou filosofii. Materialističtí filosofové přijímají hmotu jako hmotnou i bezprostřední příčinu stvoření; pro ně je hmota příčinou všech druhů projevů. Obyčejně uvádějí příklad hliněného džbánu a hlíny. Hlína je příčinou džbánu, ale nachází se jak v příčině, tak v následku. Následkem je sice džbán a hlína je příčinou, ale hlínu je vidět všude. Strom je hmota, ale plodí ovoce. Voda je hmota, ale teče. Zastánci sāṅkhyi tedy říkají, že hmota je příčinou pohybu i tvoření, a tak může být považována za hmotnou i bezprostřední příčinu všeho ve vesmírném projevu. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa proto vymezil povahu pradhāny takto:

„Hmotná příroda je nečinná, a tudíž nemůže být příčinou hmoty ani jako hmotná, ani jako bezprostřední příčina. Když vidíme úžasné uspořádání a řízení vesmírného projevu, svědčí to o tom, že za vším stojí živý mozek, protože bez něho by to nemohlo takto fungovat. Neměli bychom si představovat, že toto uspořádání může vzniknout bez vědomého řízení. Na základě praktické zkušenosti víme, že nečinné cihly samy nikdy nepostaví velký dům.

Příklad džbánu nelze přijmout, protože džbán nevnímá radost a bolest. Toto vnímání je vnitřní záležitostí. Tělesný pokryv neboli džbán se s ním tedy nedá spojovat.

Materialističtí vědci někdy tvrdí, že stromy rostou ze země samy, bez pomoci zahradníka, protože k tomu má hmota sklon. Intuici, kterou má živá bytost od narození, považují také za cosi hmotného. Sklony, jako je tělesná intuice, však nemohou být pokládány za nezávislé, neboť svědčí o přítomnosti duše v těle. Strom či jakékoliv jiné tělo živé bytosti ve skutečnosti neprojevuje žádné sklony či intuici – ty se projevují díky duši v těle. V této souvislosti je velice vhodný příklad auta a řidiče. Auto může zatáčet vlevo či vpravo, ale nikdo nemůže říci, že auto coby hmota zatáčí samo bez řidiče. Auto nemá žádné sklony ani intuice nezávislé na záměrech řidiče, který sedí v něm. Stejné pravidlo se týká samočinného růstu stromů v lese. K růstu dochází díky přítomnosti duše uvnitř stromu.

Pošetilci vidí, jak se štíři rodí z hromady rýže, a tak považují za samozřejmé, že je zplodila rýže. Ve skutečnosti samička štíra naklade vajíčka do rýže, a pokud rýže vhodně zkvasí, vylíhne se několik mláďat, která za čas vylezou ven. To neznamená, že štíry zrodila rýže. Někdy lze také vidět, jak ze špinavé postele vylézají štěnice. To však neznamená, že je zrodila postel, ale že živé bytosti ke zrodu využily špinavého prostředí postele. Živé bytosti jsou různých druhů. Některé se rodí z embryí, některé z vajec a některé z kvašení nebo potu. Různé živé bytosti tedy přicházejí na svět různým způsobem, ale to by nikoho nemělo vést k závěru, že je plodí hmota.

Příklad samočinného vyrůstání stromů ze země, který uvádějí materialisté, je stejné podstaty. Živá bytost využije jistých podmínek k tomu, že vyroste ze země. Podle Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣady je každá živá bytost nucena vyšší silou přijmout určitý druh těla, které odpovídá jejím dřívějším činnostem. Existuje mnoho různých druhů těl, a živá bytost přijímá tato těla různých tvarů pod božským řízením.

Když si člověk myslí: ,Udělal jsem to,̀ slovo ,jsem̀ neznamená tělo. Poukazuje na něco více než tělo, na něco uvnitř těla. Tělo jako takové nemá ani sklony, ani intuici; ty má duše v těle. Materialističtí vědci někdy tvrdí, že příčinou spojení mužského a ženského těla jsou jejich tělesné sklony, a spojení je pak příčinou zrození dítěte. Sāṅkhya však tvrdí, že puruṣa není nikdy ničím ovlivněn, tak odkud tento sklon plodit děti pochází?

Materialističtí vědci také někdy uvádějí příklad mléka, které se samo změní v tvaroh, nebo příklad dešťové vody, která z mraků dopadá na zemi a vytváří různé druhy stromů a vstupuje do různých druhů květů a plodů s různými vůněmi a chutěmi. Říkají proto, že hmota vytváří různé hmotné věci sama od sebe. Jako odpověď na tento argument lze jen opakovat tvrzení Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣady, že různé druhy živých bytostí jsou do různých těl umístěny řízením vyšší síly. Díky svým dřívějším činnostem dostávají různé duše pod dohledem vyšší moci šanci získat určitý druh těla, jako například tělo stromu, zvířete, ptáka nebo zvířete, a za těchto okolností rozvinou své různé sklony. To dále potvrzuje i Bhagavad-gītā (13.22).

puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛti-jān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya
sad-asad-yoni-janmasu

,Živá bytost takto v hmotné přírodě kráčí svou cestou života a užívá si tří kvalit hmotné přírody, což je způsobeno jejím stykem s touto hmotnou přírodou. Tak se v různých životních druzích setkává s dobrem a zlem.̀ Duše dostává různé druhy těl. Kdyby duše nedostávaly například různá těla stromů, neměly by kde vyrůstat různé druhy ovoce a květů. Určité druhy stromů plodí určité druhy květů a ovoce. Není pravda, že mezi nimi neexistují rozdíly. Určitý strom nemá květy různých barev nebo ovoce různých chutí. Jsou zde vymezené odlišné druhy, tak jako mezi lidmi, zvířaty, ptáky a ostatními. Existuje nesčetné množství živých bytostí, jimž jejich činnosti, vykonávané v hmotném světě podle různých kvalit hmotné přírody, umožňují různé druhy života.

Měli bychom tedy pochopit, že pradhāna neboli hmota nemůže jednat, dokud nedostane podnět od živého tvora. Materialistickou teorii, že hmota jedná nezávisle, tedy nelze přijmout. Hmota se nazývá prakṛti, což znamená, že se jedná o energii ženského rodu. Žena je prakṛti. Nemůže porodit dítě, aniž by se spojila s puruṣou, mužem. Příčinou zrození dítěte je puruṣa, protože on vstříkne duši, nacházející se v semenu, do lůna ženy. Žena jako hmotná příčina dá duši tělo a jako bezprostřední příčina dítě porodí. I když to tedy vypadá, že hmotnou i bezprostřední příčinou zrození dítěte je žena, původní příčinou je puruṣa neboli muž. Podobné je to i s hmotným světem, ve kterém se vytvářejí různé projevy jenom díky tomu, že do něj vstoupí Garbhodakaśāyī Viṣṇu. Ten je přítomný nejen ve vesmíru, ale také v tělech všech živých bytostí a v každém atomu. Z Brahma-saṁhity víme, že Nadduše je přítomná ve vesmíru, v atomu a v srdci každé živé bytosti. Teorii, že hmota je příčinou celého vesmírného projevu, tedy člověk s dostatečným poznáním hmoty a duše nemůže přijmout.

Materialisté někdy také tvrdí, že tak jako sláma, kterou sežere kráva, automaticky vytvoří mléko, i hmotná příroda za různých okolností vytváří různé projevy, a proto je ona původní příčinou. Toto tvrzení můžeme vyvrátit odpovědí, že zvíře stejného druhu, jako je kráva – totiž býk – žere také slámu jako kráva, ale mléko nedává. Za těchto okolností nelze tvrdit, že sláma ve styku s určitým životním druhem vytváří mléko. Správný závěr je, že existuje vyšší řízení, jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.10), kde Pán říká: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram – ,Tato hmotná příroda jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti.̀ Nejvyšší Pán říká mayādhyakṣeṇa (,pod Mým dohledem̀). Když si to tedy Pán přeje, kráva přemění sežranou slámu v mléko, a když si to nepřeje, nemůže mléko ze slámy v tomto spojení vzniknout. Kdyby to bylo v přírodě zařízeno tak, že sláma vytváří mléko, mohlo by vzniknout mléko i z otýpky slámy. To však není možné. Dáme-li tu samou slámu ženě, také z ní nevytvoří mléko. To je význam výroku z Bhagavad-gīty, že vše se odehrává pouze z vyššího nařízení. Hmota sama o sobě nemá sílu vytvářet cokoliv nezávisle. Závěrem tedy je, že hmota, které schází vědomí, nemůže být příčinou hmotného stvoření. Svrchovaným stvořitelem je Nejvyšší Osobnost Božství.

Kdybychom přijali hmotu jako původní příčinu stvoření, byla by veškerá autorizovaná písma na světě k ničemu, neboť v každém písmu, a zvláště ve védských písmech, jako je Manu-smṛti, je za svrchovaného stvořitele prohlašována Nejvyšší Osobnost Božství. Manu-smṛti je pokládána za nejvyšší védská nařízení lidstvu. Manu je zákonodárcem pro celé lidstvo, a v Manu-smṛti je jasně řečeno, že před stvořením se celý vesmír utápěl v temnotě, bez poznatků a různorodosti, a byl v neprojeveném stavu, jako sen. Všude byla tma. Potom do tohoto vesmíru vstoupil Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a přestože je neviditelný, stvořil viditelný vesmírný projev. V hmotném světě se Nejvyšší Pán neprojevuje svou osobní přítomností, ale existence vesmírného projevu s veškerou různorodostí je důkazem toho, že vše bylo stvořeno pod Jeho vedením. Vstoupil do vesmíru se všemi tvořivými energiemi, a tak z tohoto neomezeného prostoru odstranil temnotu.

Podoba Nejvyšší Osobnosti Božství je popsána jako transcendentální, velice jemná, věčná, všudypřítomná, nepředstavitelná, a proto neprojevená hmotným smyslům podmíněného živého tvora. Pán se chtěl expandovat na mnoho živých bytostí, a tak nejprve ve vesmírném prostoru stvořil obrovskou vodní masu, a tu potom oplodnil živými bytostmi. Díky tomu se objevilo velké těleso, zářící jako tisíc sluncí, a v něm se nacházel první tvořivý princip, Brahmā. Vznešený Parāśara Ṛṣi to potvrzuje ve Viṣṇu Purāṇě. Říká, že tento viditelný vesmírný projev vytvořil Pán Viṣṇu a udržuje ho pod svojí ochranou. On je hlavním udržovatelem a také ničitelem vesmírné podoby.

Tento vesmírný projev je jednou z rozmanitých energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak jako pavouk vylučuje sliny a splétá z nich svými pohyby pavučinu, kterou později zase vsouká do svého těla, Pán Viṣṇu projevuje ze svého transcendentálního těla tento vesmírný projev, který do sebe později opět vstřebá. Všichni velcí védští mudrci uznávají, že původním stvořitelem je Nejvyšší Osobnost Božství.

Někdy můžeme slyšet tvrzení, že neosobní spekulace velkých filosofů jsou určeny k pokroku v poznání, a to bez potřeby náboženských obřadních předpisů. Ty jsou ale určeny právě k rozvoji duchovního poznání. Prováděním náboženských obřadů člověk nakonec dosáhne nejvyššího cíle poznání, kdy pochopí, že Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, je nejvyšší příčinou všeho. V Bhagavad-gītě je jasně řečeno, že dokonce i ti, kdo prosazují jen cestu poznání bez jakýchkoliv náboženských obřadů, pokročí po mnoha a mnoha životech spekulování v poznání a dospějí k závěru, že Vāsudeva je nejvyšší příčinou všeho, co existuje. Toto dosažení životního cíle se projeví tak, že se tento pokročilý a vzdělaný učenec či filosof odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. Náboženské obřady jsou ve skutečnosti určeny k očištění mysli poskvrněné v tomto hmotném světě a zvláštním rysem současného věku Kali je, že člověk může snadno očišťovat mysl zpíváním svatých jmen Boha: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Védy (Kaṭha Upaniṣad 1.2.15) říkají: sarve vedā padam āmananti – ,Veškeré védské poznání je hledáním Nejvyšší Osobnosti Božství.̀ Také další pokyn Véd zní: nārāyaṇa-parā vedāḥ – ,Védy jsou určeny k poznání Nārāyaṇa, Nejvyššího Pána.̀ Bhagavad-gītā (15.15) to také potvrzuje: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ – ,Všechny Védy vedou k poznání Kṛṣṇy.̀ Hlavním účelem studia Véd, provádění védských obětí i spekulování o Vedānta-sūtře je poznat Kṛṣṇu. Přijetí neosobního pojetí prázdnoty či neexistence Nejvyšší Osobnosti Božství celé studium Véd znehodnotí. Neosobní spekulace sleduje vyvrácení védských závěrů. Každá neosobní spekulace je tedy v rozporu se zásadami Véd, standardních písem. A protože se spekulace impersonalistů neřídí védskými principy, jsou s nimi jejich závěry v rozporu. Vše, co není podpořeno védskými zásadami, musí být považováno za pouhý výplod představivosti nepodložený patřičnými důkazy. Žádné neosobní výklady kterýchkoli védských textů tedy nelze přijmout.

Snaží-li se někdo popírat závěry Véd na základě neautorizovaných, takzvaných písem, bude pro něho velice těžké dosáhnout správných závěrů co se týče Absolutní Pravdy. Způsob, jakým lze odstranit nesrovnalosti mezi dvěma navzájem si protiřečícími písmy, je porovnat jejich text s Védami, protože védské závěry jsou přijímány jako konečné. Odkazujeme-li se na určité písmo, musí to být písmo autorizované, což se pozná podle toho, zda přísně následuje védská nařízení. Předkládá-li někdo jinou nauku, kterou sám vytvořil, ukáže se tato nauka planou, protože každá nauka, která se snaží dokázat nesmyslnost védských důkazů, se okamžitě sama stává nesmyslnou. Následovníci Véd jednotně přijímají autoritu Manua a Parāśary v učednické posloupnosti. Jejich výroky však nepodporují ateistického Kapilu, protože Kapila, o kterém se zmiňují Védy, je jiný Kapila, syn Kardamy a Devahūti. Ateistický Kapila je potomkem Agniho dynastie a je jednou z podmíněných duší. Kapila, syn Kardamy Muniho, je však přijímán jako inkarnace Vāsudevy. Padma Purāṇa přináší důkazy o tom, že Nejvyšší Osobnost Božství Vāsudeva se rodí jako inkarnace Kapily a svoji teistickou sāṅkhyovou filosofii učí všechny polobohy a brāhmaṇu jménem Āsuri. V nauce ateistického Kapily se nachází mnoho výroků, které jsou v přímém rozporu s védskými zásadami. Tento ateistický Kapila neuznává Nejvyšší Osobnost Božství. Tvrdí, že živá bytost je sama Nejvyšší Pán a že nikdo vyšší neexistuje. Jeho pojetí takzvaného podmíněného a osvobozeného života je materialistické a odmítá uznat důležitost věčného času. Všechy podobné výroky jsou v rozporu s Vedānta-sūtrou.