Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 5.51

Verš

vaikuṇṭha-bāhire yei jyotir-maya dhāma
tāhāra bāhire ‘kāraṇārṇava’ nāma

Synonyma

vaikuṇṭha-bāhire — vně Vaikuṇṭh; yei — tato; jyotiḥ-maya dhāma — záře neosobního Brahmanu; tāhāra bāhire — vně této záře; kāraṇa-arṇava nāma — oceán zvaný Kāraṇa.

Překlad

Vně Vaikuṇṭh se rozprostírá neosobní záře Brahmanu a za ní je oceán Kāraṇa neboli Příčinný oceán.

Význam

Prostor obklopující vaikuṇṭhské planety v duchovním nebi je tvořen oslnivou neosobní září zvanou Brahman a za ní je velký Příčinný oceán, který se rozkládá mezi hmotným a duchovním světem. Hmotná příroda je vedlejším produktem tohoto Příčinného oceánu.

Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, jenž leží v Příčinném oceánu, vytváří vesmíry pouhým pohledem na hmotnou přírodu. Kṛṣṇa tedy osobně nemá s hmotným stvořením nic společného. Bhagavad-gītā potvrzuje, že hmotná příroda vytváří mnoho hmotných vesmírů poté, co na ni Pán pohlédne. Ani Kṛṣṇa na Goloce, ani Nārāyaṇa na Vaikuṇṭě nepřicházejí s hmotným stvořením do přímého styku, nýbrž zůstávají zcela mimo dosah hmotné energie.

Pohlédnout na hmotné stvoření za hranicemi Příčinného oceánu, je úkolem Mahā-saṅkarṣaṇa v podobě Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua. Hmotná příroda je s Nejvyšším Pánem spojena pouze Jeho pohledem a nijak jinak. Říká se, že k jejímu oplodnění dochází energií Jeho pohledu. Hmotná energie māyā se nikdy nedotkne dokonce ani Příčinného oceánu, protože Pán na ni pohlíží z velké vzdálenosti.

Síla Pánova pohledu rozhýbe souhrn vesmírné energie, která tak začne okamžitě jednat. Z toho je zřejmé, že hmota, ať je sebemocnější, nemá sama o sobě žádnou sílu. Její činnosti začínají milostí Pána, a potom je teprve systematicky projeveno celé vesmírné stvoření. K pochopení tohoto tématu nám může částečně pomoci příklad oplodnění ženy. Matka je pasivní, ale otec do ní vloží svoji energii, a ona otěhotní. Matka dodá vše potřebné pro narození dítěte ve svém lůně. Podobně Pán uvede hmotnou přírodu do činnosti, a ta potom dodá stavební prvky pro rozvoj vesmírů.

Hmotná příroda má dvě různá stádia. Jako pradhāna dodává prvky pro rozvoj vesmíru a jako māyā zapříčiňuje projevení svých prvků, které jsou dočasné jako pěna v oceánu. Ve skutečnosti je však původní příčinou dočasných projevů hmotné přírody duchovní pohled Pána. Osobnost Božství je přímá, ale vzdálená příčina stvoření a hmotná příroda je nepřímá, bezprostřední příčina. Materialističtí vědci, pyšní na zázračné změny, které přinesly jejich takzvané vynálezy, nejsou schopni vidět za hmotou skutečnou energii Boha. Lidé jsou tak postupně svedeni vědou na úroveň bezbožné civilizace za cenu ztráty cíle lidského života. Protože materialisté ztratili životní cíl, ženou se za soběstačností, aniž by věděli, že díky Pánově milosti již hmotná příroda soběstačná je. Ve jménu civilizace tak vytvářejí obrovský podvod a způsobují nerovnováhu v přirozené soběstačnosti hmotné přírody.

Myslet si, že hmotná příroda je vším, co existuje, aniž bychom znali původní příčinu, je nevědomost. Pán Caitanya se zjevil proto, aby tuto temnotu nevědomosti odstranil zažehnutím jiskry duchovního života, jež může Jeho bezpříčinnou milostí osvítit celý svět.

Pro vysvětlení toho, jak māyā jedná díky Kṛṣṇově síle, používá autor Śrī Caitanya-caritāmṛty příkladu se železnou tyčí a ohněm: železná tyč sice není oheň, ale když se rozžhaví, chová se jako oheň. Podobně všechny akce a reakce hmotné přírody nejsou ve skutečnosti dílem samotné hmotné přírody, nýbrž akcemi a reakcemi energie Nejvyššího Pána, které se prostřednictvím hmoty projevují. Měď je vodičem elektrické energie, ale to neznamená, že měď je elektřina. Elektřina je vyráběna v elektrárně pod dohledem povolané živé bytosti. Za veškerou spletitostí přírodních zákonů stojí velká živá bytost, která je osobou jako inženýr v elektrárně. Celé vesmírné stvoření je systematicky v pohybu díky inteligenci této osoby.

Kvality přírody, které jsou přímou příčinou hmotných činností, také původně uvádí do činnosti Nārāyaṇa. Vysvětlíme si to na jednoduchém příkladu: Když hrnčíř vyrobí hliněný hrnec, jsou jeho hrnčířský kruh, nástroje a hlína bezprostřední příčiny hrnce, ale samotný hrnčíř je hlavní příčinou. Podobně je hlavní příčinou veškerého hmotného stvoření Nārāyaṇa a hmotná energie dodává hmotné suroviny. Bez Nārāyaṇa jsou tedy všechny ostatní příčiny k ničemu, stejně jako jsou k ničemu hrnčířský kruh a náčiní bez hrnčíře. Protože materialističtí vědci přehlížejí Osobnost Božství, je to jako by se zajímali o hrnčířský kruh a jeho otáčení, hrnčířovy nástroje a hmotu, ze které se hrnec vyrábí, ale nevěděli nic o hrnčířovi. Moderní věda tedy vytvořila nedokonalou, bezbožnou civilizaci, která žije v naprosté nevědomosti, co se týče konečné příčiny. Vědecký pokrok by měl směřovat ke vznešenému cíli, a tím by měla být Osobnost Božství. V Bhagavad-gītě je řečeno, že velcí učenci, kteří zdůrazňují důležitost experimentálního myšlení, mohou poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, příčinu všech příčin, až po mnoha a mnoha životech výzkumů. Když Ho člověk dokonale pozná, odevzdá se Mu, a tehdy se stává mahātmou.