Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 5.20

Verš

cintāmaṇi-bhūmi, kalpa-vṛkṣa-maya vana
carma-cakṣe dekhe tāre prapañcera sama

Synonyma

cintāmaṇi-bhūmi — země ze zázračného kamene; kalpa-vṛkṣa-maya — plné stromů přání; vana — lesy; carma-cakṣe — hmotný zrak; dekhe — vidí; tāre — to; prapañcera sama — stejně jako hmotné stvoření.

Překlad

Země je tam ze zázračného kamene (cintāmaṇi) a lesy jsou plné stromů přání. Hmotnému zraku se však toto místo jeví jako obyčejné.

Význam

Milostí Pána mohou být všechny Jeho dhāmy i On sám přítomni zároveň, aniž by ztratili svoji původní důležitost. Člověk může tyto dhāmy vidět v jejich původní podobě pouze tehdy, když plně rozvine svoji náklonnost a lásku k Bohu.

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, velký ācārya v učitelské posloupnosti od Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, pro naše dobro vysvětlil, že dhāmy můžeme dokonale vidět teprve tehdy, když se vzdáme touhy ovládat hmotnou přírodu. Náš duchovní zrak se rozvine úměrně tomu, nakolik se vzdáme nízkých sklonů zbytečně si užívat hmoty. Člověk, který onemocněl kvůli svým špatným návykům, musí být připraven následovat rady lékaře a přirozeně se také musí snažit vyhýbat příčinám své nemoci. Není možné, aby holdoval špatným návykům, a přitom čekal, že ho lékař uzdraví. Moderní materialistická civilizace však dále udržuje nezdravé prostředí. Živá bytost je duchovní jiskra, stejně duchovní jako sám Pán, a jediný rozdíl spočívá v tom, že Pán je velký a živá bytost je malá. Kvalitativně jsou stejní, ale kvantitativně se liší. Jelikož je živá bytost svojí podstatou duchovní, může být šťastná pouze v duchovním světě, kde se rozkládají neomezené duchovní planety zvané Vaikuṇṭhy. Duchovní bytost podmíněná hmotným tělem se tedy musí snažit odstranit svou nemoc, a ne dále prohlubovat její příčinu.

Hlupáci zahledění do svých hmotných vymožeností jsou nemístně pyšní na to, že jsou vůdci lidstva, a zcela přehlížejí duchovní hodnotu člověka. Tito pomýlení vůdci dělají plány na léta dopředu, ale za přítomnosti trojího utrpení, kterým nás stíhá hmotná příroda, těžko kdy zajistí lidem štěstí. Žádné množství dřiny totiž neumožní ovládnout zákony přírody. Každý se nakonec musí podřídit smrti, která je rozhodujícím zákonem. Známkami chorobného stavu živé bytosti jsou právě smrt, zrození, stáří a nemoc. Nejvyšším cílem lidského života by proto mělo být oproštění se od těchto útrap a návrat domů, zpátky k Bohu.