CC Ādi 17.126

Od vpádu Baktiyāra Khilijiho do Bengálska až do dob Čánda Kázího byli hinduisté neboli následovníci védských zásad silně utlačováni. Stejně jako hinduisté v dnešním Pákistánu, nesměl prakticky nikdo svobodně provádět hinduistické náboženské praktiky. O tomto stavu hinduistické společnosti tu Čánd Kází mluví. Předtím hinduisté svoje zásady otevřeně nenásledovali, ale nyní svobodně zpívali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Za jejich opovážlivostí tedy musel někdo stát.

A opravdu tomu tak bylo. I když příslušníci takzvané hinduistické společnosti dodržovali společenské zvyklosti a pravidla, prakticky zapomněli přísně následovat své náboženské zásady. V přítomnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua je však na Jeho pokyn začali doopravdy následovat. Tento pokyn platí stále a každý se jím může řídit kdekoli, v jakékoli části světa. Tím pokynem je stát se pod vedením Śrī Caitanyi Mahāprabhua duchovním mistrem tak, že budeme následovat předepsané zásady, zpívat alespoň šestnáct kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry denně a kázat učení vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Pokud budeme plnit tento pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua, bezpochyby získáme duchovní sílu a budeme moci toto učení hnutí Hare Kṛṣṇa otevřeně kázat, aniž by nám v tom kdokoliv bránil.