CC Ādi 17.124

Phaujadarā neboli starosta se nazýval kājī (Kází). Jamindārové (zamindárové), neboli velkostatkáři (maṇḍalerové), vybírali daně z pozemků, ale dodržování zákona a pořádku a trestání zločinců měl na starosti Kází. Jak Kází, tak velkostatkáři podléhali guvernérovi Bengálska, který byl tehdy známý jako Subā-bāṅgālā. Okresy Nadia, Islámpur a Bagoján patřily pod správu zamindára jménem Hari Hoḍa nebo jeho potomka Hoḍy Kṛṣṇadāse. Říká se, že Čánd Kází byl duchovní mistr navába Husaina Šáha. Podle některých se jmenoval Maulānā Sirājuddina a podle jiných Habibara Rahamāna. Potomkové Čánda Kázího stále žijí v okolí Májápuru. Lidé dodnes chodí navštěvovat hrobku Čánda Kázího, která se nachází pod stromem campaka a je známá jako samādhi Čánda Kázího.