Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 13.114
Verš
maṅgala-dravya pātra bhariyā
vastra-gupta dolā caḍi’ saṅge lañā dāsī ceḍī,
vastrālaṅkāra peṭāri bhariyā
Synonyma
durvā — čerstvá tráva; dhānya — rýže; gorocana — žlutá látka, která se dává kravám na hlavu; haridrā — kurkuma; kuṅkuma — druh voňavky vyráběné v Kašmíru; candana — santálové dřevo; maṅgala-dravya — příznivé předměty; pātra bhariyā — naplňující mísu; vastra-gupta — zakrytý látkou; dolā — palankýn; caḍi' — vezoucí se; saṅge — spolu s; lañā — beroucí; dāsī — společnice; ceḍī — služky; vastra-alaṅkāra — ozdoby a látky; peṭāri — koš; bhariyā — naplnily.
Překlad
Sītā Ṭhākurānī dorazila v doprovodu svých služebných do domu Jagannātha Miśry na palankýnu zakrytém látkou a přivezla s sebou mnoho příznivých předmětů, jako je čerstvá tráva, rýže, gorocana, kurkuma, kuṅkuma a santálové dřevo, které naplnily velký koš.
Význam
Slova vastra-gupta dolā jsou v tomto verši významná. Ještě před padesáti či šedesáti lety se všechny ctihodné ženy v Kolkatě nechávaly na návštěvu do sousedství přepravovat na palankýnu, který nesli čtyři muži. Nosítka byla zahalena jemnou bavlněnou látkou, a tak nebylo možné vidět váženou paní cestovat na veřejnosti. Ženy, a zvláště ty z vážených rodin, nemohl obyčejný člověk spatřit. V odlehlých částech země to stále ještě platí. Sanskrtské slovo asūrya-paśiyā naznačuje, že ctihodnou paní nemohlo zahlédnout ani slunce. V orientální kultuře byl tento systém velice rozšířený, a přísně jej následovaly jak hinduistické, tak muslimské ženy. V dětství jsme byli svědky toho, že naše matka nešla pěšky ani k sousedům; buď jela kočárem, nebo na palankýnu neseném čtyřmi muži. Tento zvyk se přísně dodržoval i před pěti sty lety a manželka Advaity Ācāryi jako velice vážená paní následovala tato pravidla, v tehdejším společenském prostředí běžná.