Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 1.19

Verš

ei tina ṭhākura gauḍīyāke kariyāchena ātmasāt
e tinera caraṇa vandoṅ, tine mora nātha

Synonyma

ei — tato; tina — tři; ṭhākura — Božstva; gauḍīyāke — gauḍīya-vaiṣṇavů; kariyāchena — učinila; ātmasāt — upoutala na sebe; e — těchto; tinera — tří; caraṇa — lotosové nohy; vandoṅ — uctívám; tine — tato tři; mora — moji; nātha — Pánové.

Překlad

Tato tři Božstva Vrindávanu (Madana-mohana, Govinda a Gopīnātha) upoutala duše gauḍīya-vaiṣṇavů (následovníků Pána Caitanyi). Uctívám lotosové nohy těchto tří Božstev, protože jsou Pány mého srdce.

Význam

Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty se uctivě klaní třem Božstvům z Vrindávanu, která nesou jména Śrī Rādhā-Madana-mohana, Śrī Rādhā-Govindadeva a Śrī Rādhā-Gopīnāthajī. Tato tři Božstva jsou vším pro bengálské neboli gaudské vaiṣṇavy, jež mají přirozený sklon žít ve Vrindávanu. Gauḍīya-vaiṣṇavové, kteří přísně následují principy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, uctívají Božstvo zpíváním transcendentálních tónů určených k rozvinutí vědomí transcendentálních vztahů s Nejvyšším Pánem, opětování nálad (ras) vzájemné náklonnosti a které mají nakonec pomoci k dosažení vytouženého úspěchu v láskyplné službě. Zmíněná tři Božstva jsou uctívána ve třech různých stádiích pokročilosti oddaného. Následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua tato pravidla přistupování k Pánu přísně dodržují.

Gauḍīya-vaiṣṇavové vnímají konečný cíl ve védských hymnech, které se skládají z osmnácti transcendentálních slabik opěvujících Kṛṣṇu jako Madana-mohana, Govindu a Gopījana-vallabhu. Śrī Madana-mohana okouzluje Amora, boha lásky, Govinda přináší potěšení smyslům a kravám, a Gopījana-vallabha je transcendentální milenec gopī. Kṛṣṇa sám má vedle jmen Madana-mohana, Govinda a Gopījana-vallabha ještě nespočet dalších jmen, a to podle různých zábav, kterým se věnuje se svými oddanými.

Tato tři Božstva, Madana-mohana, Govinda a Gopījana-vallabha, mají zvláštní vlastnosti. Uctívání Madana-mohana probíhá na úrovni obnovení našeho zapomenutého vztahu s Osobností Božství. V hmotném světě totiž nyní žijeme v naprostém zapomnění na náš věčný vztah s Nejvyšším Pánem. Slovo paṅgoḥ se vztahuje na toho, kdo není schopen se sám pohybovat, a manda-mateḥ je ten, kdo je méně inteligentní, jelikož je příliš pohroužený v materialistických činnostech. Pro takové osoby je lepší neusilovat o úspěch v plodonosných činnostech či mentální spekulaci, ale raději se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. To je dokonalost života – jednoduše se odevzdat Nejvyššímu. Na počátku duchovního života tedy musíme uctívat Madana-mohana, aby nás začal přitahovat, a tak odstranil naši připoutanost k hmotnému uspokojování smyslů. Tento vztah s Madana-mohanem je pro začínající oddané nezbytný. Chce-li potom oddaný sloužit Pánu se silnou připoutaností k Němu, uctívá na úrovni transcendentální služby Govindu. Govinda je zdrojem veškerých radostí. Pokud pak dotyčný dosáhne milostí Kṛṣṇy a oddaných dokonalosti v oddané službě, může Kṛṣṇu vnímat jako Gopījana-vallabhu, Božstvo, které těší vradžské dívky.

Na základě toho, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětlil tuto náladu oddané služby na třech úrovních, instalovali ve Vrindávanu různí Gosvāmī tato uctívaná Božstva. Jsou nesmírně drahá všem místním gauḍīya-vaiṣṇavům, kteří alespoň jedenkrát denně navštěvují Jejich chrámy. Kromě chrámů těchto tří hlavních Božstev bylo ve Vrindávanu založeno mnoho dalších chrámů, mezi něž patří například chrám Rādhā-Dāmodara založený Jīvou Gosvāmīm, chrám Śyāmasundara založený Śyāmānandou Gosvāmīm, chrám Gokulānandy založený Lokanāthem Gosvāmīm a chrám Rādhā-ramaṇa založený Gopālem Bhaṭṭou Gosvāmīm. Existuje tam sedm hlavních chrámů, více než čtyři sta let starých, které jsou mezi stávajícími pěti tisíci chrámy ve Vrindávanu nejdůležitější.

Slovo gauḍīya se vztahuje na část Indie, která se nachází mezi jižním úbočím Himálaje a severním úbočím pohoří Vindhja a jmenuje se Árjávarta neboli země āryů. Tato část země se dělí na pět provincií zvaných Paňča-gaudadéš: Sárasvata (Kašmír a Paňdžáb), Kánjakubdža (Uttarpradéš, včetně současného města Lakhnaú), Madhja-gauda (Madhjapradéš), Maithila (Bihár a část Bengálska) a Utkala (část Bengálska a celá Urísa). Bengálsku se někdy říká Gaudadéš; zčásti proto, že tvoří část Maithily, a také proto, že hlavní město hindského krále Rāje Lakṣmaṇa Seny se nazývalo Gauda. Toto staré hlavní město vešlo později ve známost pod jménem Gaudapur a nakonec jako Májápur.

Uḍiyā je označení pro oddané z Urísy, gauḍīya jsou oddaní z Bengálska a oddaní z jižní Indie jsou známí jako drávidští oddaní. Stejně jako je pět provincií v Árjávartě, je i jižní Indie, zvaná Dákšinátja, rozdělena na pět provincií, kterým se říká Paňča-dravida. Zde se narodili jak čtyři vaiṣṇavští ācāryové, kteří jsou velkými autoritami čtyř vaiṣṇavských posloupností, tak i Śrīpāda Śaṅkarācārya z māyāvādské školy. Z těchto čtyř vaiṣṇavských ācāryů, které gauḍīya-vaiṣṇavové uznávají, se Śrī Rāmānuja Ācārya zjevil v jižní části Ándhrapradéše v Mahábhútapurí, Śrī Madhva Ācārya v Pádžakam (nedaleko Vimánagiri) v okrese Mangalúr, Śrī Viṣṇu Svāmī se zjevil v Pándji a Śrī Nimbārka v Mungéra-pataně zcela na jihu.

Třebaže se Śrī Caitanya Mahāprabhu začlenil do učednické posloupnosti Madhvy Ācāryi, vaiṣṇavové Jeho školy neuznávají tattva-vādī, kteří se k Madhvově sampradāyi také hlásí. Vaiṣṇavové z Bengálska se raději prohlašují za gauḍīya-vaiṣṇavy, aby se zřetelně odlišili od tattva-vādské větve Madhvových následovníků. Śrī Madhva Ācārya je známý i jako Śrī Gauḍa-pūrṇānanda, takže Mādhva-gauḍīya-sampradāya je pro učednickou posloupnost gauḍských vaiṣṇavů naprosto vyhovující jméno. Náš duchovní mistr, Oṁ Viṣṇupāda Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja, přijal zasvěcení v Mādhva-gauḍīya-sampradāyi.